22°C
Hladík se podle projektu Paměť národa narodil na začátku března 1927 v Mohuči nad Rýnem do smíšeného česko-židovského manželství. Tatínek pocházel z Prahy, maminka z Lotyšska. „Rodina se věnovala uměleckému řemeslu, pracovali jako artisté a často cestovali,“ uvádí web Paměti národa.
Sigmund Hladík prožil se svými rodiči krásné dětství, kovbojskou show předváděli mj. v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. V deseti letech začal s rodiči vystupovat, stepoval a dělal salta a do školy chodil jenom mimo sezónu. Hezké časy bohužel skončily příchodem německé armády do Prahy v roce 1939.
„V dubnu 1939 pobývali v Praze, ale aby se zachránili před nacistickým režimem, odjeli za fiktivním zaměstnáním do Pobaltí,“ popisuje Paměť národa. Během války prožili mnoho strašlivých chvil. Maminka zemřela při náletech a otec a syn byli převezeni do sovětského tábora Akťubinsku v Kazachstánu, kde byly čtyřicetistupňové mrazy.
„Venku byl mráz a uvnitř bláto. Byl tam velký železný kotel, do toho se chodilo čůrat a kadit. My jsme seděli schoulení. Tam se nedalo ležet. Vedle mě starý Francouz, tomu bylo sedmdesát, umřel. Trápily nás vši a blechy. Jídlo bylo třicet gramů chleba denně a lžička kaše,“ popsal strašné podmínky pamětník.
V únoru 1942 vstoupil v Buzuluku v 15 letech do československé armády. Nejprve v ní působil jako vojín-elév, později byl zařazen do armádního uměleckého sboru a následně se stal spojařem a sloužil u zásobování. První vážné bojové střetnutí zažil u Kyjeva. Po válce pracoval jako artista. Celý příběh Sigmunda Hladíka si můžete přečíst na portálu Paměť národa.
Český rozhlas Plus v neděli uvedl, že sběratelka starých fotografií před několika týdny koupila staré album s fotografií kovbojů a výstřižky z německých novin inzerujících varietní vystoupení Dua Harwards. Podařilo se jí vypátrat, že fotografie zachycují cirkusáckou rodinu Hladíkových. Album s fotografiemi rodičů Hladíkovi, k němuž se kvůli covidu nedostala, předala zdravotní sestra.
Pohřeb
Hladík bude pohřben ve čtvrtek v 10:20 v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanských hřbitovech. Protože se nepodařilo dohledat žádné jeho žijící příbuzné, hrozil Hladíkovi takzvaný sociální pohřeb. Československá obec legionářská, které byl dlouholetým členem, se proto rozhodla pohřeb zařídit, a to včetně čestné stráže. Podle Borovičky kvůli pandemii nebyla možná účast armády.
