8°C
Čech v Gruzii: Kvalitní péče tu je, ale za peníze. Pomáhal autistům, bál se jen silnic
Video se připravuje ...
Jan Blinka si nyní užívá prázdniny v Česku. Brzy se ale vypraví zpět do Gruzie, kde už rok vede charitativní mise. Není jediným Čechem, který zde pomáhá. Podle Blinky mají dokonce Češi v Gruzii skvělé jméno a tamní obyvatelé v nás vidí historickou podobnost a chtějí tak těžit z našich zkušeností. Život v Gruzii ale není jednoduchý, pokud žijete v horách a na vesnici. Především pak, pokud potřebujete zdravotní péči, jak zmiňuje Blinka v rozhovoru pro Blesk Zprávy. Přesto je zde situace mnohem lepší, než se zdá. Okomentoval i tamní silnice, lásku obyvatel k autům a mnohem více.
Byl jste vedoucím mise Charity ČR v Gruzii. Kde jste pobýval a působil?
Já jsem pořád vedoucí mise a budu se tam vracet. Teď jsem tu jen na prázdninách. Na téhle pozici jsem již rok. Pobýval jsem především v Tbilisi, kde bydlím, ale jezdil jsem všude.
Řešil jste tedy všechno. Od měst po vesnice v horách.
Ano. Některé projekty jsou cílené na konkrétní regiony, ale řada aktivit je plošně na celou Gruzii.
Když říkáte, že v Gruzii bydlíte, jak zde takové bydlení vypadá?
Vypadá to normálně. Bydlím v 11. patře výškového paneláku. Máme tam všechno, je to vlastně nový dům, 10 let starý. Máme tam myčky a podobné věci, což je už v Tbilisi vlastně běžný standart, protože teď tam ta výstavba probíhá. Ale co já vždycky říkám, tak rozdíl je v infrastruktuře a dostupnosti. U nás si jdete zajezdit, zaběhat a je to dostupné, ale v Tbilisi to buď není, nebo je to komplikované. Je to drahé, daleko, nebo se musí překonávat překážky.
A takhle je to všude?
Tbilisi je rychle se rozvíjející město, kde kromě humusu je vše, na co jsme zvyklí a s přírůstkem turistů se to zde mění a vyvíjí. Byl jsem tam už v roce 2010, takže to vidím a ten vývoj tam je a ten život se tam vlastně nemusí lišit jako tady v Praze nebo v jakémkoliv jiném městě. Na vesnicích je život jiný.
Blinka: Auta mají lepší, než bydlení
Byl jste i na místech, které jsou vojensky obsazená?
V Abcházii a Jižní Osetii, tedy území, o kterých mluvíte, jsem byl. Nepobýval jsem tam ale delší dobu. Určitě je tam ale od prvního pohledu jiný život.
Bál jste se při svých cestách?
V Gruzii? Opravdu přemýšlím, abych to řekl správně, ale nemyslím si, že jsem se tam někdy vůbec bál. Gruzie je bezpečná země, a to i v žebříčcích, kde se hodnotí všechny země světa. V Abcházii je ale situace jiná a i ambasády tam nedoporučují jezdit, takže tam je to jiné, ale ve zbytku Gruzie jsem ten pocit neměl. Bál bych se leda přírodních katastrof… nebo na silnicích.
Jací jsou místní obyvatelé? Dočetla jsem se, že Gruzíni patří k nejpohostinnějším lidem světa.
Nevyvracel bych to, ale říkat že je někdo „nej“, to trošku zavání stereotypem. Ale ano, jsou ve srovnání s Čechy pohostinnější. Už se to ale mění a není to jako dříve, především v turistických oblastech. Už to není tak, že by vás pozvali domů, že by se vás snažili pohostit, ale když vyjedete do menších vesnic, tak je tam ta pohostinnost stále cítit.
A co třídní rozdíly? U nás se mluví o nízkých a středních třídách. V Rusku jsou markantní rozdíly mezi těmito vrstvami, je to tak i zde?
Tam je to taky. Většina lidí z vesnic se živí samozásobovatelným zemědělstvím a není tam rozvinutý byznys, ale naopak ti, co žijí ve větších městech a mají přístup k lepšímu vzdělání a mají kapitál, tak si žijí dobře a nebojí se to dát najevo. Ten statkový život je tam silnější než u nás. Vrstva se projevuje ve stylu oblékání, v chození do restaurací a především v kupování aut.
Proč jste zdůraznil zrovna ta auta?
No, když se podíváme na Gruzii a na to, v jakém stupni rozvoje je, tak tamější vozový park je mnohdy lepší než ten český, protože na to dávají větší důraz. Mohou žít v horších podmínkách, že ten byt třeba není tak pěkný, nežijí v dobrých podmínkách, nemají třeba něco kvalitnějšího, ale auto, které stojí před domem, tak je mnohdy lepší.
Vaše práce ale přeci jen nebyla o těchto lidech, ale o obyvatelích z vesnic a hor. Utkvěly Vám v hlavě nějaké jejich příběhy?
Těch lidí, co potřebují formu asistence, je hodně, a to z různého důvodu. Je to třeba kvůli rozpadu Sovětského svazu, kvůli přerušení průmyslu a i kvůli několika válkám – poslední byla v roce 2008. Charita ČR má ročně okolo šesti až osmi projektů a v každém bych našel nějaký příběh. Jezdím je monitorovat, tak se setkávám s koncovými lidmi a dalšími příjemci.
U nich mohu poslouchat pozitivní dopad těch projektů. Třeba majitele truhlářské dílny. Ten díky grantu, který jsme mu poskytli, zaměstnává 30 lidí, což je opravdu hodně, když to porovnáme s jinými podniky. Ale může to být i paní, které byla díky včasnému screeningu odhalena rakovina, šla na operaci a těší se dobrému zdraví. Nyní pomáhá ostatním ženám v tom, aby chodily na podobné prohlídky. Nebo by tu byl příklad rodičů autistického syna, kterým jsme pomohli, aby si jejich syn mohl rozšiřovat své dovednosti a dokonce se z něj stal skvělý malíř a obdaroval i prezidentku.
„Zdravotní služby jsou kvalitní, pokud máte peníze“
Když už jste promluvil o autismu, jak tam vnímají autisty? Jaká je tam péče? Je to srovnatelné s evropskými standardy?
Bohužel to není ještě na srovnatelné úrovni, protože je tam dědictví sovětského svazu a systému. Stále to přetrvává. My jako Charita ČR máme díky penězům z našeho rozpočtu možnost toto změnit. Měníme nastavení celého systému, právě třeba péči o děti s autismem.
To děláme i nyní v případě lidí s mentálním nebo fyzickým postižením, kteří jsou v ústavech a institucích. Zde žijí a mají k dispozici 24 hodinovou péči, aniž by to potřebovali, a my máme možnost to za české peníze změnit a vyvinout služby na míru klientům.
Abych si to lépe představila... kdybych žila v Gruzii a měla doma autistu, jaké mám nyní možnosti?
Máte možnost radnici požádat o příspěvek na péči, můžete docházet na terapie a na sezení s psychology a nově vyškolenými odborníky. Nyní může autista rozvíjet své schopnosti a rodiče se zde nespoléhají jen sami na sebe.
Mise byla zaměřena na zdravotnictví, když se budeme bavit obecněji, jaký je tam stav zdravotnictví?
Když bych měl shrnout, jak vypadá zdravotnictví v Gruzii, tak je tam k dispozici péče v dobré kvalitě… pokud máte peníze. Je to tam zprivatizované. I když máte pojištění, tak se velká část léčby nehradí. Je tam velká spoluúčast pacientů. Když máte peníze, ostatně jako všude, tak jste na tom dobře, a když je nemáte, je to horší. Pro mnoho lidí to znamená nedostupnost péče.
Mile mě ale překvapilo, že místní ministerstvo je hodně pozitivně nastaveno v přijímání inovací a IT řešení problému zdravotního sektoru. Díky penězům rozvojové agentury máme možnost pracovat na rozvoji v jeho softwarové podobě. Bude tam i elektronická kartotéka, elektronické záznamy i žádanka na léky a elektronický sběr dat o výskytu civilizačních chorob, jako je cukrovka nebo rakovina.
A myslíte si, že doženou to, v čem jsou pozadu? Co je tam z Vašeho pohledu špatně?
Je tam jistá nedostupnost zdravotnické péče, především geografická. Kvalitní péče se koncentruje do velkých měst.
Nebylo tohle problém během epidemie? Jak tam vůbec probíhala?
Gruzie zvládla epidemii velmi dobře, zareagovali velmi rychle. Už od začátku zavřeli hranice, dělali dezinfekci veřejných prostor a některá opatření doteď nezrušili. Do současnosti musíme nosit roušky v MHD, ale opatření nebyla tvrdá jako u nás, že by byl třeba zákaz vycházení. Přes den byl třeba neregulovaný pohyb. Celý ten přístup je opatrný, protože kdyby se ta epidemie rozvinula v celé šíři, tak by měli problém jako jakákoli jiná země. Dostupnost některých pomůcek tam není tak velká jako u nás, tak si nemohli dovolit to nechat propuknout v plné šíři.
Napadá mě, zdali ten důvod kontroly nebyl i takový, že by si někteří obyvatelé prostě nemohli dovolit být nemocní?
Částečně asi taky. Na druhou stranu, ta epidemie tam nepropukla tak moc.
Podle čísel, která mám od Charity, jste proškolili tisíc lékařů. Jak to školení probíhalo?
Bylo zaměřeno na školení vesnických doktorů. Školili jsme je v tom, jak mají nakládat s potencionálně nakaženými pacienty na dálku. Zdravotnická zařízení byla zavřena a byl pokyn, když to jde, řešte věci na dálku, přes telefon. Místní ministerstvo přijalo protokol, jak postupovat, a my jsme potom prostřednictvím online řešení školili na dálku tyto doktory.
Za nás to byl opravdu úspěch. My jsme v řádech několika dnů našli řešení a dostali jsme je až do nejvzdálenějších vesnic. Doktoři věděli, jak se v těchto situacích chovat. Vždycky věděli, kam se mají připojit a v kolik hodin.
Nebyl problém, aby se všichni připojili? Nedělalo to problém?
To nebyl problém, protože mohli využít i chytré telefony a ten už má skoro každý. I připojení k internetu je bez problému. Pouze v údolích nebo vysokých horách problém je.
Jak reagovali samotní lékaři? Učili jste navzájem? Neříkali třeba „takhle to u nás nejde“?
Tady bych asi zmínil, že já jsem byl jediný Čech. Jinak tam máme 14 místních. Já tyto věci nedělám, to dělají oni. Máme experty, kteří vytvářejí vhodná řešení pro konkrétní prostředí.
Blinka: Češi mají skvělou pověst, vidí v nás podobnost
Jaké další národnosti v Gruzii pomáhají?
Pro EU je Gruzie jedna z partnerských zemí a je tam velký vliv EU. Nejen vyjádřeno penězi. EU dává hodně velké prostředky na celkový rozvoj Gruzie. A z těch jednotlivých je to třeba Slovensko, Polsko a Rakousko.
Proč zrovna Gruzie?
Pro nás pro Čechy je to jedna z šesti prioritních zemí. Krom toho putují peníze třeba do Moldavska, Etiopie nebo Bosny. Je to rozhodnutí ministerstva, takže nechci mluvit za ně, ale ty důvody, proč došlo k výběru Gruzie? No, je to souhrn několika kritérií. Nějaká předchozí historická zkušenost, zájem ze strany Čechů - měla tam být ambasáda.
Jakou mají Češi pověst?
Češi mají v Gruzii velmi dobré jméno. Je to díky „společné historii“, kdy Gruzie byla součást SSSR a my ve východním bloku. Oni v nás vidí sdílenou historii a vidí, jak jsme se dokázali transformovat v evropskou, liberálně orientovanou zemi, a vidí v tom podobnost. Rádi by těžili z české zkušenosti a je to pro ně bližší než Německo nebo Francie.
Za mě je to vše, ale je něco, co byste rád dodal? Co nebylo vyřčeno?
Děkuji za to, já bych určitě dodal to, že za mě má tato práce velký smysl. Vidím to, že i s relativně malými penězi, které dává ČR, může Gruzie dosáhnout velkého pokroku. Tam se dají využít a můžeme nastavit systém, který pak implementuje někdo jiný. Vybudujeme tam strategie.
Témata:
Související
