„Země je oáza uprostřed nicoty,“ říká fotograf hvězd. A ukázal snímek Sauronova oka

Autor: blv - 
29. března 2020
06:00

Petru Horálkovi je 33 let a už má vlastní asteroid. Například ani hvězdný Karel Gott ve vesmíru ještě není. Vystudoval astronomii, ale práce se vzdal, aby mohl hvězdy fotografovat. „Země je jedinečná oáza uprostřed nicoty," řekl Blesk zprávám. Podle něj je naše civilizace křehká, měli bychom se uskromnit a být vděční přírodě, že nás nechá existovat. 

„Pan Horálek je pardubický rodák, on tady začínal jako kluk v astronomickém kroužku,“ řekl Blesk Zprávám Petr Komárek, vedoucí Hvězdárny B. A. Krause. Tehdy bylo fotografovi 12 let. Teď mu je o 21 let víc, astronomii vystudoval a jeho fotografie noční oblohy znají i v americké vesmírné agentuře NASA, ocenění „Snímek dne“, dostal už dvacetkrát. 

Co bylo impulsem k fotografování noční oblohy?

Psal rok 2011 a původně jsem si pořídil aparát na časosběrná videa. Snil jsem o tom, že natočím úchvatný dokumentární film. Nakonec by na něm ale bylo tolik práce, že jiní - movitější a zkušenější - by mě mezitím předběhli. Můj kamarád, profesor matematiky Miloslav Druckmüller, mě ale navnadil úchvatnými výsledky, které získal relativně lacinou a snadno dostupnou technikou, přičemž bylo potřeba znát jen několik sofistikovaných způsobů zpracování. Ukázalo se, že to není až tak složité, a tak jsem začal experimentovat a tvořit první pěkné obrázky.

S čím jste začínal fotit?

Nejdříve s lehkým kompaktem, později s levnou APS zrcadlovkou od Canonu. Až po dvou letech prvních experimentů jsem přešel k plnoformátovému aparátu a už jsem u něj zůstal.

Jak vypadal váš první kontakt s NASA? Která fotografie je tehdy zaujala?

Poprvé mě k tomu „dokopala“ kamarádka ze studií na Masarykově Univerzitě, Jana Poledniková. Přesvědčila mě, abych nějaké své fotky pořízené při putování po Novém Zélandu poslal do NASA. A úspěch se dostavil se snímkem, který zabírá celooblohovou mozaikou nebe na pahorkatině Te Mata Peak.

V nebi se tyčí majestátní Mléčná dráha, rudý odstín zářícího kyslíku vysoko v atmosféře a v krajině se zimou klepe moje sestra. Editoři snímku dne NASA to nazvali „Portál do vesmíru v Novém Zélandu“, což ještě odkazuje na filmovou trilogii Pána prstenů, která se tady točila, protože výjev trošku připomíná Sauronovo oko.

Fotografie z Nového Zélandu připomíná Sauronovo okoFotografie z Nového Zélandu připomíná Sauronovo oko | Petr Horálek

Kdybyste měl jmenovat kolegu, jehož fotografie noční oblohy se vám nejvíc líbí, kdo by to byl?

Zmiňovaný profesor Miloslav Druckmüller. Ze zahraničních pak především Yuri Beletsky (běloruský astronom působící v Chile, pozn. red.) a Babak Tafreshi (íránský fotograf žijící v USA, fotografuje mj. pro National Geographic, pozn. red.).

Hodně jste cestoval – kde se vám fotografovalo nejlépe?

V chilské poušti Atacama. Suchý vzduch, tmavé nebe, daleko od zdraví škodlivého světla z měst a jižní obloha s perfektními výhledy k nejkrásnějším úsekům Mléčné dráhy.

Jedna, dvě fotky oceněné NASA by mohly být náhoda. V případě dvaceti to už tak není. Díky čemu se Vám podařilo porotu oslovit tolikrát?

Je to hodně o píli, nápadech a také o reflektování aktuálního nebeského dění. Mnoho zvolených obrázků upozorňovalo na právě probíhající vzácné jevy nebo zobrazovalo nezvyklé kompozice aktuální pro dané období.  

Astrofotografie je náročná na vybavení. Dá se s ní začít, takříkajíc „od píky“?

Samozřejmě, že dá, v dnešní době, kdy je digitální technika čím dál dostupnější, to není nic nepřístupného. Sám to vyučuji na svých kurzech a někteří z těch, co kurz absolvovali, již také uspěli v NASA. Hlavním problémem je ale ono škodlivé světelné znečištění z měst. Nejenže škodí našemu zdraví, ale naprosto znemožňuje fotit hvězdné nebe desítky až stovky kilometrů daleko od aglomerací. Člověk tedy musí především hodně daleko cestovat.

Fotografie noční oblohy Petra HorálkaFotografie noční oblohy Petra Horálka | Petr Horálek

Co nejtěžšího jste musel absolvovat, abyste ulovil konkrétní snímek?

Dal jsem výpověď v práci, všechny úspory vynaložil na cestu na Nový Zéland, tam jsem půl roku tvrdě pracoval na sadech s ovocem, abych našetřil na cestu do Tichomoří, dostal se na v tamních končinách legendární ostrov Aitutaki a 26. srpna 2014 pořídil první fotografii noční oblohy. Cítil jsem se trošku jako dobyvatel - všechno jsem vsadil na jednu kartu a nakonec po neskonalých strastech přišla kýžená odměna v podobě prvenství tohoto obrázku na tomto místě.  

Při všudypřítomném světelném smogu, co má český fotograf u nás udělat, aby získal hezkou fotografii noční oblohy? Resp. Kam se vypravit?

Opravdu kamkoliv dál od aglomerací, samozřejmě pomůže i větší nadmořská výška. V tuzemsku jsou nejlepšími místy jižní Čechy, Beskydy, Vysočina, okolí Manětína... o dost lépe je na tom Slovensko - Malá i Veľká Fatra, Nízké Tatry, Muráň nebo Poloniny - vůbec nejtmavší oblast ve střední Evropě (rozhovor vznikl ještě před uzavřením hranic, pozn. red.).

Vzdálenější místa, která mám v oblibě, jsou jižní ostrovy Chorvatska, Kanáry, některé řecké Ostrovy, Namibie, Chile, Argentina... a to už se dostáváme k těm předrahým destinacím jako Nový Zéland, Austrálie, Tichomoří. Jižní polokoule je určitě lepší i s ohledem na nesrovnatelně krásnější výhledy k Mléčné dráze.

Mimo astrofotografii, kdo je vám z fotografů blízký?

Mám moc rád fotografie Reného Uxy z Mariánských Lázní, Petra Pazoura z Prahy, Mariána Runkase s Vlaďkou Krškovou z Třebíče a Pavla Gabzdyla z Brna. Všichni se věnují focení krajinek, lidí i nezvyklých jevů, fotí srdcem a jsou to rovněž skvělí přátelé.

Fotografie noční oblohy Petra HorálkaFotografie noční oblohy Petra Horálka | Petr Horálek

Fotografujete i jiná témata?

Ano, profesně rovněž focení interiérů. Fotil jsem například pro Kongresový hotel Jezerka nebo planetárium ESO Supernova v Mnichově, věnuji se tvorbě virtuálních prohlídek, fotím svatby, rodiny a další fotografie na přání. Hvězdné nebe zůstává největší vášní.

Byl jste se někdy podívat přímo v NASA?

Ne, žádné středisko NASA jsem nenavštívil. Měl jsem ale možnost osobně potkat Roberta Nemiroffa, jednoho z editorů „Astronomického snímku dne NASA“, když přednášel v květnu roku 2017 v Praze.

Ten pohled do vesmíru dává člověku určitý odstup. Jak vidíte Zemi? 

Země je jedinečná oáza uprostřed nicoty na široké dálavy do všech směrů; napříč vesmírem stále jediná, o které víme, že ji obývá život. Snímky z družic nám stále připomínají, co máme, kde žijeme, co jsme. Jak jsme křehcí, co jsme dokázali, ale i jak nezodpovědně se chováme. 

Cestování vesmírem na jiné planety je zatím hudbou převzdálené budoucnosti a právě pohled na naši modrou domovinu by nám měl každou chvíli připomínat, že nic jiného zatím nemáme a přírody - nejen té noční - si prostě musíme vážit. A ne čekat, s jakými opatřeními přijdou vlády, unie nebo mezivládní organizace. Ne, musíme začít sami od sebe: uskromnit se a vrátit přírodě v dobrém, že nás tu nechává existovat.

Pokud vás zaujaly snímky noční oblohy Petra Horálka, najdete je v galerii tohoto článku. 

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud