9°C
Skromný světec sv. Martin. Opravdu jezdil na bílém koni? A kde se vzaly husa a víno?
Pečená husa, dobré víno, bílý sníh, to vše mají Češi spojené s oblíbeným svátkem sv. Martina, který tradičně připadá na 11. listopadu. Jak se to ale stalo, že je bohatá hostina spojována právě se světcem, který proslul svojí skromností a střídmým životem? Za vším hledejme staré legendy a trochu lidové představivosti.
Svatý Martin z Tours se narodil roku 316 v římské provincii Panonia ve městě Sabaria (dnešní Szombathely v Maďarsku). Své jméno dostal po bohu války Martovi, místo vojenských ostruh mu však učarovalo křesťanství, se kterým se setkal poté, co se rodina přestěhovala do severní Itálie.
Martinovi rodiče však jeho nadšení pro novou víru nesdíleli, a tak byl chlapec v patnácti letech odveden do armády. I zde však žil pokorně, skromně a ke svému otroku se choval jako k bratrovi. Své úkoly přitom plnil natolik svědomitě, že se dočkal i povýšení a byl převelen k císařské gardě.
Ke klíčovému obratu v Martinově životě došlo roku 335 v Amiensu v dnešní Francii, kdy během mrazivého večera potkal u městské brány žebráka. Muž byl je skromně oblečen, hladový a třásl se zimou. Martin u sebe neměl jídlo ani peníze, nakonec alespoň rozetnul napůl svůj plášť a druhou polovinu žebrákovi daroval, aby se alespoň trochu zahřál. Příští noc se pak Martinovi zjevil Ježíš oblečený v darovaném plášti. Nedlouho po těchto událostech se Martin nechal pokřtít a posléze i odešel z armády. Proslavil se jako bojovník proti pohanství a vznikajícím křesťanským herezím, jeho zbraní však měla být pouze modlitba. V té době také vykonal řadu zázraků. Roku 370 se stal biskupem ve městě Tours, nadále však žil skromně v chatrném domku na břehu Loiry. Zemřel roku 397 v 81 letech.
Kůň jako symbol prvního sněhu
Skutečný Martin tedy nejspíše nejezdil na bílém koni, natož aby si dopřával opulentní hody s husou a vínem. Lidová představivost si přesto našla způsob, jakým si tyto tradice a radosti se světcem spojit.
Legenda o bílém koni, na kterém Martin přijíždí a veze s sebou první sníh, má původ zcela prostý. Naši předkové si během let zkrátka všimli, že kolem světcova svátku začíná sněžit a spojili si tak jeho jméno s bílým koněm, který symbolizuje přicházející sněhové vločky. V posledních letech už ale pranostika příliš neplatí.
Neposlušné husy a zázračná réva
Svatomartinské tradice nejsou žádnou komerční novotou, většina z nich je tu s námi již celá staletí. Tradice svatomartinské husy vznikla nejspíše v Německu někdy v prvním tisíciletí, na Moravě je pak poprvé doložena roku 1552. S husou, respektive husami se váží hned dvě legendy. Podle první se Martin nechtěl kvůli své skromnosti stát biskupem a raději se před svými příznivci schoval mezi hejno hus. Ty však začaly kejhat a prozradily ho. Druhá poněkud drsnější legenda praví, že husy Martina rušily při kázání, a za trest tak skončily na pekáči.
Už 150 let po světcově smrti v Toursu ukazovali zázračnou vinnou révu, kterou prý „svatý Martin zasadil“. Tak se stal světec patronem vína, vinařů a pařížských hostinských. Tato vinařská tradice se samozřejmě brzy rozšířila i do okolních zemí. Když se k tomu přidalo, že z počátku po svatém Martinu začínala doba předvánočního půstu, není divu, že právě o tomto dni si už naši dávní předkové rádi dopřáli pořádnou hostinu se vším všudy. Tradice martinských hodů se přitom udržela i dávno poté, co bylo postní období zkráceno pouze na čtyři adventní týdny. A že se přitom dnes „připravujeme“ na půst, který ve většině případů vůbec nepřijde, vlastně nikomu ani moc nevadí.
