Neděle 10. listopadu 2024
Svátek slaví Evžen, zítra Martin
Oblačno 6°C

Každé desáté dítě v Česku zažívá domácí násilí. Na záchranu čekají i roky

Autor: bud - 
3. října 2018
17:17

Až každé desáté dítě v Česku je svědkem domácího násilí. Hádky rodičů, vydírání nebo fyzické útoky přitom působí destruktivně na jejich psychiku, ničí jejich vývoj a způsobují problémy v dalším životě. Pomoc ale často nepřichází dostatečně rychle a děti se v některých případech k odborníkům dostanou až po několika letech. „Často se k nám dostávají pozdě,“ potvrzuje Petra Wünschová z centra, které dětem obklopeným násilím pomáhá.

Daniel z Prahy byl už od útlého dětství doma svědkem psychického i fyzického násilí. Otec bil a týral jeho matku a po jednom velmi krutém incidentu se hoch začal bát o její život. Ve svých 5 letech se začal znovu pomočovat, ve škole byl neklidný a ke svým spolužákům se choval agresivně. Jeho učitelka si všimla změn v chlapcově chování a rodičům doporučila odbornou pomoc. Díky tomu se malý Daniel dostal do centra Locika, které pomáhá dětem zažívajícím domácí násilí.

V kontaktu s psycholožkou postupně zjišťoval, že existuje i jiný, normálnější svět bez hádek a násilí. Arteterapie mu také pomohla uvědomit si své emoce a pozvolna se uklidňoval. Mezi dětmi se přestal projevovat agresivně,“ popisuje Petra Wünschová, ředitelka centra. Podle ní se Daniel naučil znovu respektovat hranice a přestal zlobit a říkat si tím o pozornost. Pomohlo i to, že se situace doma zlepšila a rodiče začali do centra také docházet.

Každý rok ministerstvo práce a sociálních věcí eviduje přibližně 2500 dětí, kterým do života destruktivně zasáhlo domácí násilí v rodině nebo blízkém okolí. Reálně jde ale o mnohonásobně vyšší počet – podle odhadů až o každé desáté dítě. Nejčastěji jsou ve věku 6 až 10 let a potíže odhalí to, že mají problémy ve škole a se svými vrstevníky.

Rychlá pomoc úřadů vázne

Pomoci se jim ovšem zpravidla dostává až po několika měsících nebo letech. Úředníci Orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) jsou přetížení a chybí dostatečně organizovaná pomoc. Ukazují to právě zkušenosti pracovníků Lociky.

Dlouho trvá, než úřad zjistí, co se děje, a než rozhodne, jestli je dítě ohrožené. Může to trvat několik měsíců i dva roky. Případů je hodně a pracovníci jsou přetížení. Často se k nám děti dostávají pozdě,“ uvádí Wünschová s tím, že v jednotlivých krajích také nejsou dostatečně vybudované vazby úřadů a organizací, které dětem pomáhají. „Nemají zmapované organizace a spolupráce dostatečně nefunguje. Investice státu do rozvoje těchto služeb by se bohatě vyplatila,“ dodává.

Podle ní přetrvávají také předsudky veřejnosti vůči pracovníkům OSPODu. „Nechtějí případy hlásit a mají strach, že to nepomůže a rodinu to stáhne ke dnu. Je potřeba osvěta pro veřejnost i lékaře,“ myslí si Wünschová.

Děti násilí považují za normu

Právě neochota lidí případy hlásit může dobu pomoci výrazně protáhnout, což potvrzují i sociologové. Mnohdy trvá celé roky, než se trpícímu dítěti dostane záchrany. „Často se organizace kontaktují až po třech letech od doby, kdy se násilí projeví, polovina dětí se k pomoci dostala až po čtyřech letech,“ řekla Jana Paloncyová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Dodává, že až 40 procent dětí bývá také přímo napadeno.

Rychlá pomoc dětem je přitom klíčová. Pokud zůstávají v obklopení domácího násilí, začínají trpět úzkostmi, depresemi, rozpadají se jim vztahy s kamarády a mají potíže ve škole. „Čím dříve dítě projde terapií, tím větší šance, že se zotaví. Spousta dětí se do násilí narodila a považují to za normu,“ říká Wünschová s tím, že takové děti mají větší sklon k drogám nebo dokonce k sebevraždě.

majojo ( 3. října 2018 22:57 )

Jak kdo, dítě, jak kdo. Kdo za totáše nekradl a měl hrdý pocit, že se prací uživí, je dneska v pr... no v zadeli. Ty stokoruny, co mu pošťačka každej měsíc přibese, mu můžou posloužit jen jako hajzlpapír, k životu sotva.

kamii ( 3. října 2018 20:11 )

Dnes jsem byla doprovodit svou babičku na nákup, kde byli převážně důchodci - protože to bylo v dopoledních hodinách. Na parkovišti stála pěkná auta, v obchodu babičky a dědečkové měli narvané nákupní košíky. Opravdu nešlo základní potraviny.Všichni hezky oblečení. Pak jsem jeli na sociálku, kde byla banda romů, všechny mamky pěkné nové kočárky, cigára, mobily, na sobě adidas, vyplňovaly formuláře na dávky. Nezdá se mi, že se tu lidé měli tak špatně. práce je dost, kdo chce pracovat, ten pracuje. Důchodci tak špatné důchody také nemají, když je o ně neoberou " mladí " a zbytečně nebydlí v obr nákladných bytech, tak je jim fajn. Nechci psát, že je vše růžové, ale zase tak černé také ne.

luklovah ( 3. října 2018 18:17 )

xodeso běžte se léčit do Bohnic měli by vás dát do klece s tím nemá kapitalismus co dělat i chudí lidé bez peněz mají povinost se ke svým dětem chovat slušně tak si nechte ty svoje trapné vyblítky. Hlavně že se všichni povyšují na jak je Česko na úrovni povyšujete se nad araby a další emigranty a chováte se hůř ke svým manželkám a dětem hůř než oni.

Zobrazit celou diskusi