7°C
Christianovi nahradili rodinu neonacisté. Hitlera si považoval i za dálnice
Christian Ernst Weissgerberg (28) pochází z rozvrácené rodiny a velmi chudých poměrů. Němec svého času patřil dokonce mezi neonacisty. „Nikdy jsem se necítil svobodnější,“ uvedl tento týden na přednášce v Praze. Ale hned dodal, že si až po skoncování s neonacismem uvědomil, že to byla svoboda postavená na ubližování a ponižování druhých. Dneska chce pomáhat lidem od nenávisti. Jak se na tuto problematiku dívá psycholog? Jakou roli mohlo hrát to, že neměl kompletní rodinu?
Christian pochází z Eisenachu a narodil se v době, kdy bylo ještě Německo rozděleno Berlínskou zdí na východ a západ. Matka chlapce opustila, když mu byl jeden rok. Spolu se sestrou ho tak vychovával jejich otec. Ten doma vládl velmi silnou rukou. Christian už od malička přemýšlel o nacismu, ideologii a o tom, proč byl vlastně Hitler špatný.
„Měl jsem k tomu ambivalentní vztah už od dětství. Říkal jsme si, že se za války přece postavily dálnice. Nikdo mi nevysvětlil, proč je Hitler zakázaný,“ uvedl na začátek rozhovoru v Multikulturním centru Praha Christian.
Otcova výchova byla podle mladíka prý velmi tvrdá. Zároveň se o něho i o sestru staral, jak jen mohl. Byl dělník a rodinka patřila spíše mezi chudinu. Otec musel mít ještě druhou práci. „Táta mi popisoval pracovité poctivé výchoďáky. Pozitivní vlastnosti jsem tedy přisuzoval (árijské) rase,“ popsal bývalý neonacista s tím, že toto extremistické hnutí pro něho znamenalo ukotvení.
Neonacismus nahradily přednášky proti nenávisti
Neonacismus se Christian později snažil modernizovat. Protivily se mu holé hlavy a bombery, sám dokonce nosil vlasy po ramena. Měl prý pocit, že ví, co je správně nejen pro něho, ale i pro všechny ostatní lidi. I to znamenalo příklon k autonomním nacionalistům, kteří nepoužívají tolik násilí. Jeho hnutí bylo dokonce „zadobře“ i s policií.
„Nenávist člověka baví, dává mu povznášející pocit ponižovat jiné lidi, útočit na ně, generalizovat je podle rasy. Nikdy jsem neměl takový pocit svobody jako v této éře,“ poznamenal mladík s tím, že to bylo velmi zvrácené, protože šlo o svobodu založenou na nenávisti a ubližování jiným lidem.
Christian se ale nakonec změnil. Vystudoval vysokou školu, je z něho překladatel a objíždí školy, kde debatuje s žáky a varuje je před nenávistí a extremismem. Cestu ven označil za dlouhou a složitou.
Expert: Nepoznal laskavé vedení, potřebuje vůdce
Psycholog má na toto chování velmi jednoduché vysvětlení. „U dětí, které měly náročné dětství, se dá předpokládat, že mají komplikovaný vztah k sobě i ke světu. Často je u nich problém se sebedůvěrou, sebevědomím a velký problém s důvěrou ve svět. Vnímají ho víc ohrožující než lidé, kteří měli dětství přiměřeně v pořádku,“ popsal pro Blesk Zprávy klinický psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
Později podle Kulhánka přicházejí extremistická hnutí nebo krajně pravicové strany, případně dokonce sekty. Ty většinou nabízejí ráznou ruku, která vyřeší složitý svět jednoduchým způsobem, což je třeba pro člověka z neúplné rodiny úlevné. Někdo mu nabízí silného vůdce, silnou autoritu, která jim slibuje srozumitelný svět. „Pro lidi, kteří mají velké pochybnosti o sobě a velkou nedůvěru ve svět, je vidina velkého vůdce velmi přitažlivá,“ vysvětlil Kulhánek.
„Měl jsem jednoho pacienta, který prožil složité dětství, rodiče se o něho nestarali (byl to hodný kluk, ale bál se svobody a stal se neonacistou) a podobně a ten říkal, že by rád strávil život pod vedením silné ruky anebo ve vězení, kde by mu přesně řekli, co má dělat, nečelil by výzvám světa,“ dodal odborník.
Takový člověk podle psychologa nedokáže žít svět ve svobodě a všech jeho aspektech, potřebuje ho mít jednodušší a je pro něj přitažlivé, když mu život někdo řídí. „Ten člověk si bude hledat vůdce, ať to bude politická strana, nebo ať to bude partner. Do hry vstupuje víc věcí,“ dodal Kulhánek.
Pravicový radikalismus označila v úterý jako jednu ze tří velkých výzev současného Německa i jeho kancléřka Angela Merkelová.
Témata:
Související
