7°C
Ruska Elena o Češích: Předsudky vůči mně neměli. O migrantech se ale nemluví racionálně
Ruska Elena Tulupova přišla před 12 lety do Česka, protože se chtěla věnovat svojí vysněné práci - výzkumu. V domovině k tomu v tu dobu mnoho příležitostí nebylo. Díky mezinárodnímu týmu se neměla příliš možnost zdokonalovat v češtině a „integrovat se“, to změnilo až dobrovolnictví na dětské neurologii. Dnes se snaží české společnosti vrátit všechno, co jí dala a zároveň pomáhat dalším lidem, kteří tak jako ona přišli ze zemí bývalého Sovětského svazu. Její příběh přinesl projekt HateFree Culture.
Elena vystudovala v Petrohradu farmacii, věnovat se ale chtěla spíše výzkumu, ke kterému nebylo v zemi příliš příležitostí. Rozhodla se tak hledat práci v zahraničí, po nějaké době přišla nabídka z Akademie věd ČR.
Česko se jí zdálo ideální i z hlediska polohy. „Věděla jsem jen, že nechci daleko. O Česku jsem toho moc nevěděla, měla jsem ale intuitivní pocit, že se nám tu bude dobře žít,“ popsala pro HateFree Culture.
Po příchodu ji prý kolegové přijali dobře, nikdo neměl s ruskou národností problém. Předsudky vůči svým soukmenovcům měla spíš sama mladá vědkyně. „Přiznám se, že jsem spíš ze začátku měla určité předsudky vůči ostatním Rusům v Česku. Myslela jsem si, že všichni – mimo Akademii věd – jsou zbohatlíci,“ vypověděla.
Dobrovolnictví - lekce gramatiky a poznání lidí
Pro Akademii věd pracovala v mezinárodním týmu, mezi kolegy cizinci se tak nemohla úplně dobře naučit jazyk a začlenit se do české společnosti. Změnu přineslo až dobrovolnictví.
S tím ji poprvé seznámilo centrum Lékořice. Díky němu se dostala do Thomayerovy nemocnice. „Dlouho jsem váhala, jestli se na to budu hodit, pak jsem ale centrum oslovila a stala se dobrovolnicí na dětské neurologii, a to pro mě mělo zásadní význam,“ popsala Elena. „Pomohlo mi to vlastně pořádně mluvit. Ne se jen učit gramatiku, ale opravdu komunikovat s Čechy,“ dodala.
Podle jejích slov to bylo poprvé, kdy se setkala s dalšími lidmi mimo své pracovní prostředí. A že spektrum lidí, které potkala, bylo opravdu různorodé, ostatním dobrovolníkům bylo mezi 18 až 70 let.
Postupně došla k tomu, že by chtěla vyjít z laboratoře a víc pracovat s lidmi, kteří do Česka přicházejí a čekají na ně problémy s integrací. S kamarádkou z Ukrajiny přišly na nápad přednášet pro rusky mluvící migranty. První přednáška byla na téma rakoviny a sklidila velký úspěch.
Práce se seniory i dětmi
Postupem obě kamarádky zjistily, že existuje řada programů, které mají pomáhat migrantům, jenže je složité se o nich vůbec dozvědět. To bylo jedním z impulzů, aby Elena založila organizaci AMIGA, což je v českém překladu Agentura pro migraci a začlenění.
Kromě přednášek se emigrantka rozhodla pomáhat i dalším příchozím v zapojení do dobrovolnictví - vznikl tak projekt Dobrovolníci s přízvukem. „Je to náš nejoblíbenější projekt, stále k nám přicházejí noví a noví migranti, kteří chtějí pomáhat. Ta pomoc je různorodá, někteří se chtějí zapojit u dětí, jiní třeba venčit psy z útulku,“ popisuje Elena s tím, že nejčastěji spolupracují se seniory z Prahy 2.
Svými aktivitami se snaží Elena podle svých slov poděkovat české společnosti za to, jak ji a její rodinu přijala. Dneska navíc působí jako asistentka z Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva, kde může své zkušenosti zužitkovat.
Uvědomuje si ale, že ne všichni příchozí to tu mají růžové. „Ne všichni migranti jsou v dobrém postavení a setkávají se v Česku často s velmi těžkými překážkami. Uvědomili jsme si, že je důležité informace o pomoci šířit k nim samotným, aby věděli, jaká mají práva, ale i povinnosti,“ popsala. Podle ní je dnes migrace velká téma, ke kterému často chybí racionální debata.
