Sobota 27. dubna 2024
Svátek slaví Jaroslav, zítra Vlastislav
Polojasno 14°C
Nejčtenější
na Blesk.cz

Mirek (30) založil Svaz českých paniců: „Od lidí jsme izolovaní“

Autor: zzu - 
11. července 2017
06:05

Psychické týrání, špendlíky zapíchané do těla i kopance. Mirkovi je přes třicet let, je panic, na základní škole si prošel šikanou a už se nezapojil do života. Společně s dalšími čtyřmi muži, kteří jsou na tom podobně, založili „Svaz českých paniců“, blogem chtějí pomáhat mužům, kteří jsou ve stejné situaci.

„Psychická šikana u mě proběhla hlavně na základce. Ale došlo i ke kopancům nebo k zapichování špendlíků. Nenáviděli mne, protože jsem měl dobrý prospěch. Byl jsem za šprta. Později jsem se už moc nezapojil do mimoškolního nebo mimopracovního života. Zůstal jsem trochu v izolaci,“ vyprávěl pro Blesk.cz třicátník Mirek z Brna.

Mirek hledá partnerku hlavně na internetových seznamkách, za poslední rok rozeslal přibližně dvě stovky zpráv různým dámám. Na rande šel ale jen dvakrát. Po něm ale žena zařadila zpátečku a už se neozvala. Většinou flirtování po internetu skončí, když Mirek pošle fotografii.

VIDEO: Animovaný film o klitorisu odhalil to, co jste možná nevěděli

Video  Animovaný film o klitorisu odhalil to, co jste možná nevěděli. Podívejte se!  - youtube
Video se připravuje ...

Není to jen o sexu, člověk zůstává sám

Pokud si odmyslíme šikanu, tak je jeho život běžný. Vystudoval a pustil se do pracovního života. „Nastoupil jsem do práce, kterou dělám už deset let, jsem finančně zajištěný, jen ta osamělost je takový celoživotní úděl. Problém je, že i když je mi třicet, tak vypadám na patnáct. Každý z nás má takový problém, většinou je to kombinace slabšího vzhledu, k tomu se přidá horší sebevědomí. Společnost k nám přistupuje s odstupem. V rámci rodiny to také není pochopeno. Ostatní lidé neví, co za tím je, když člověk žije single životem,“ vypověděl Mirek.

Případný vztah nechává na náhodě, co bude – bude. „Nechávám to na náhodě. Nebudu se bránit tomu, kdyby se naskytla nějaká možnost. V rodině je těžké tohle řešit, je to spíš tabu. Oni neví, proč jsem sám, jestli jsem homosexuál, nebo asexuál,“ svěřil se.

„Je to něco jako anonymní alkoholici, my jsme anonymní panici“

S dalšími chlapci, které trápí zatím celoživotní celibát, se setkal na webu Zpovědnice.cz. Najednou okolo byli další stejní muži. A tak si založili blog – „Svaz českých paniců“. Jeho prostřednictvím chtějí pomáhat dalším lidem, kteří jsou na tom stejně. Blog vznikl hlavně proto, aby se odtrhli od platforem, na kterých můžou být další rušivé elementy. Pracují na něm po nocích a aktuálně chystají chat.

A jaký má web úspěch? „Občas se někdo ozve, napíše svůj příběh a já mu odpovím. Ostatní nás nechápou, neví, co za tím je. Od „normálních“ lidí jsme izolovaní. Píšou lidi, kteří si prošli třeba šikanou ve škole, mají nějaký problém jako sociální fobii, nebo vzhledové nedostatky, takže se vzájemně chápou. Snažíme se vytvořit komunitu, ve které bychom se všichni podporovali – já říkám, že je to něco jako anonymní alkoholici, tak my jsme anonymní panici,“ dodal Mirek.

Nenaučili se navazovat kontakty

Podle psycholožky je problém chlapců, kteří jsou ve starším věku panici, v tom, že se včas nenaučili navazovat kontakty s okolím. „Pokud se chlapci včas nenaučí navazovat kontakty s okolím, dvořit se dívkám a ustát i odmítnutí, které k seznamovacím rituálům běžně patří, navíc se začnou vyhýbat tomu, aby se naučili sociálním dovednostem, je to z toho velký problém,“ řekla pro Blesk.cz psycholožka Jitka Nováková.



V pubertě tomu podle ní nevěnují pozornost, počítač jim má nahrazovat zájmy, pornografie sexuální potřeby a v dospělosti pak mají někteří pocit, že už je pozdě a rezignují. „Musí pak sami před sebou obhájit, že je to tak dobře, proto vyvinou někdy až neuvěřitelné racionalizační konstrukty, jak to nejde a proč to nejde, jak ženy nejsou, jsou zlé nebo je odmítají a tím se uklidňují v pozici, že vlastně nic nejde dělat a nikdo je nechápe,“ dodala psycholožka.

Takoví muži potom podle ní můžou trpět komplexem méněcennosti, jsou přecitlivělí, vztahovační a stahují se do samoty. „Bohužel, pokud oni sami rezignují, okolí je k tomu jen velmi těžko donutí,“ dodala Nováková. A to prý není jen o panicích, týká se to mládeže všeobecně. Mnohé děti si podle psycholožky nedokážou najít kamarády mimo školu, ale ani v ní. Dostanou se potom do začarovaného kruhu.

K seznámení lákají lidé různým způsobem. Například v Rusku mají pro výběr sebeprezentačních fotografií opravdu zvláštní vkus, posuďte sami: