Honza si v aquaparku zlomil obratel a ochrnul. Teď patří k plavecké špičce

„Byl jsem na atrakci, kterou jsem znal, už jsem na ní jel několikrát, a udělal jsem nějakou chybu. A skončil jsem s tříštivou zlomeninou krčního obratle,“ uvedl Honza pro organizaci HateFree Culture.

V patnácti letech vyjel nadějný hokejový reprezentant Honza se školou na výlet do Itálie. Ve zdejším aquaparku ale utrpěl úraz, který mu brzy měl změnit život. Byla to zlomenina šestého obratle, italská operace se příliš nevyvedla, druhou podstoupil v Čechách. Ta odhalila úlomky roztříštěné kosti v Honzově míše. Teď už bylo jasné, že celý život stráví na vozíku. Ještě pořád ale nebylo jisté, jestli to „odnesly pouze nohy“, nebo i zbytek těla.

Jan Povýšil plave jako o život, podívejte se na jeho příběh:

Video  Jan Povýšil plave jako o život.  - HateFreeCulture

Video se připravuje ...

Nakonec to ale podle Honzových slov dopadlo ještě docela dobře. Trup i ruce zůstaly hybné. „Jediné, co se změnilo, je, že jsem se začal věnovat jinému sportu, dál jsem chodil do školy a začal jsem plavat,“ vyprávěl Honza a pokračoval. „Takže rok a tři měsíce po svém úrazu už jsem byl na mistrovství světa.“ Už čtyři měsíce po nehodě totiž šel s bratrem poprvé do bazénu a chvíli nato nastoupil do plaveckého kurzu. O rok později byl na mistrovství světa čtvrtý.

Dneska patří mezi atletické špičky

Krize se sice dostavily, ale ustál je právě i díky sportu a rodině, která je sportovně založená. Záhy se dostavily četné úspěchy. Honzovi také začalo brzy růst sebevědomí. Po čtvrtém místě na mistrovství světa to byl bronz na mistrovství Evropy a v roce 1999 další bronz z paralympiády v Sydney, o dva roky později Honza přivezl osm medailí z mistrovství Evropy.

Jsou handicapovaní a vyhrávají olympiády. Stát jim dá za medaile jen „almužnu“

Najednou měl pocit, že to zvládne i bez tréninku. Takže později na paralympiádě v Sydney Honza absolutně vyhořel. To ho ale paradoxně nabudilo a začal dřít na mistrovství světa (2 medaile) a paralympiádu v Pekingu (3 medaile). „Můžu být na něco pyšný, můžu občas trošku machrovat, ale musí tam být dost velká pokora,“ řekl pro HateFree Honza.

Pohybuje se stejně rychle jako běžící fotograf

Teď je mu třicet pět let a trénuje na paralympiádu v Tokiu. Ačkoli původně chtěl kariéru zakončit už v Rio de Janeiru. K tomu si přivydělává focením. Vozík mu nevadí, prý z něj hledá nové perspektivy. Jen se musí vyhýbat schodům. „Hledám si svoje místa tak, abych nemusel nikam po schodech a podobně. Na vozíku jsem skoro stejně rychlý jako běžící fotograf,“ popsal Honza.

Fotí třeba svatby, demonstrace anebo takzvaný podvodní mumraj – to když trénují Honzovi kolegové. „Můj táta hezky fotil a doma nám ležel starý kinofilmový foťák. Tak jsem mu ho jednoho dne prostě sebral. Asi každý člověk to má nějakým způsobem v sobě, že chce něco zachytávat,“ dodal nezdolný sportovec.