Jsou handicapovaní a vyhrávají olympiády. Stát jim dá za medaile jen „almužnu“

„V podstatě jsem závislý na podpoře od mých sponzorů, bez nich bych tak daleko určitě nebyl,“ začíná svoje vyprávění plavec Arnošt Petráček. Své začátky popisuje jako krušné, protože mu musel finanční prostředky, které slouží mimo jiné na tréninky, obstarávat složitě jeho otec. „Obcházel okolní firmy a oslovoval je, zda by mě nechtěly podpořit. Za to mu patří velký dík. To jsem ještě neměl dlouhodobé partnery, nebyl založený Spolek PRO Arny a všeobecně se o mně ještě vůbec nevědělo,“ řekl pro Blesk.cz Petráček.

Díky podpoře partnerů a přátel, kteří spolek PRO Arny založili, může získávat pro svou přípravu potřebné peníze. „Díky spolku se třeba na jaře uskutečnil i Běh pro Arnyho, kde se vybrala krásná částka. Mám velké štěstí na lidi kolem sebe,“ prozrazuje Petráček. Ten na paralympiádě v Riu vybojoval zlatou medaili také díky financím z běhu. Příprava v olympijském roce vyšla na jeden milion korun.

„Před paralympiádou byly tréninky hodně intenzivní. Trénoval jsem každé ráno od šesti hodin a tak třikrát v týdnu i tři hodiny odpoledne. Do toho jsme s trenérem absolvovali dvě zahraniční soustředění, na kterých byla příprava ještě intenzivnější. Bylo toho dost,“ popsal Petráček. Podobných příběhů je v Česku ale mnohem víc. Například Asociace tělesně handicapovaných sportovců (ČATHS) měla na letošní paralympiádě 18 reprezentantů.

„Z Londýna (paralympiáda v roce 2012, pozn. redakce) jsme přivezli 11 medailí, jednu například cyklista Jiří Ježek, odměny za medaile byly ale výrazně nižší než u zdravých sportovců,“ uvedla pro Blesk.cz Jaroslava Krakovičová, vedoucí reprezentačního týmu ČATHS. Tam patří kromě Jiřího Ježka také například cyklistka Tereza Diepoldová. Oba letos vyhráli úvodní časovku světového poháru v italském Meranu. Podle asociace jsou to dva nejúspěšnější handicapovaní cyklisté současnosti. Finanční prostředky ale přesto stát nenabízí, jak by potřebovali.

„Na reprezentanta, kterých bylo na letošní olympiádu 18, vychází částka 70 tisíc na rok, a to nejen na účast na olympiádě, ale na další výdaje, navíc handicapovaný potřebuje početnější realizační tým,“ upřesňuje Krakovičová. I přestože si cení, že MŠMT zvýšilo částky za získané medaile od loňska o třicet tisíc – za zlato dostane reprezentant 100 tisíc korun, za stříbro padesát a za bronz třicet – stále je to podle Krakovičové nedostatečné. Také proto, že handicapovaní často musí chodit do práce.

MŠMT sdělilo pro Blesk.cz, že byly odměny úspěšným sportovcům na paralympiádě zvýšeny už letos, a to za zlato na 200 000, stříbro 160 000 a bronz 140 000. „Jak tomu bude v příštích letech, záleží na spolupráci s ministerstvem a také na rozpočtu pro daný rok,“ uvedlo MŠMT.

V zahraničí je sport handicapovaných zrcadlem společnosti

„V zahraničí například jako profíci nechodí do práce, u nás se to týká jen malého procenta. Ve výpravě se pak snižují počty, protože handicapovaní sportovci nejsou schopni trénovat, když musí navíc vykonávat povolání. V zahraničí fungují nadační organizace a finance jdou z výnosů sázkových kanceláří. To u nás není,“ porovnala situaci Krakovičová. Podle ní se sport handicapovaných za poslední tři olympiády velice zvedl.

„Český paralympijský výbor už sice nemá od roku 2013 organizační možnosti – působit na svazy, které jsou pod ním – a nejdou přes něj ani finance z MŠMT, ale má vliv na získávání sponzorských darů a jednání na ministerstvu, což všichni doufáme, že se dál podaří,“ upozornila. V příštím roce by mělo jít na sport podle informací Krakovičové o 2,5 miliardy korun více, z čehož postiženým by mělo jít o deset milionů více než letos. MŠMT také sdělilo, že za posledních deset let narostla částka na podporu handicapovaných sportovců o 400 procent.

Jak dodal Arnošt Petráček, ještě se mu nestalo, že by si nemohl dovolit odjet na závod nebo trénovat. „Zatím jsme to vždy díkybohu dali nějak dohromady,“ uzavřel. Podle ČATHS bude však do budoucna získávat více peněz, jinak si sportovci nebudou prý moci dovolit trénovat na takové úrovni, na jakou se dostali.