14°C
Létá jen rovně, nic mu nedávej!
Memorial Air Show se svým letošním ročníkem opět přiblíží k výročí 30 let jejího vzniku. Hlavní její myšlenkou vždy bylo a je, aby tato letecko-společenská akce spojovala všechny lidi. Bez rozdílu věku i vyznání, bez rozdílu národností i hodností. Jediným jejím významem a poselstvím je, abychom se jednou za dva roky všichni v Roudnici sešli, poděkovali a vzpomenuli na ty, kteří již nejsou mezi námi, ale díky nimž jsme se mohli my všichni narodit.
Letošní ročník Memorial Air Show proběhne již za několik dní, 24. a 25. června na letišti v Roudnici nad Labem. Stejně jako každý rok vše pečlivě připravujeme. I tak občas ale dojde k nedorozumění.
Ne jinak je tomu i v případě příhody z ročníku 2003. Ten byl také rokem mého nástupu k Českým aeroliniím. A shodou okolností byl můj první let u ČSA naplánován na ráno po Memorial Air Show.
Jedním z vystupujících byl tehdy i letoun C-11 řízený pilotem Vladimírem Peroutkou. Bohužel přesně v čase konání Memorial Air Show probíhal i letecký den v rakouském Zeltwegu, kde Vláďa Peroutka také vystupoval. Nebyl by to on, kdyby nám neslíbil, že hned po vystoupení odletí a v 14:30:00 bude v Roudnici. Přílet rovnou do vystoupení. Ten den přecházela přes střední Evropu studená fronta, která bouřkami zasáhla okolí Zeltwegu přesně v čas odletu. Když ale Vláďa jednou dá slovo, tak to platí. Byl posledním letadlem, které smělo odstartovat. Ihned po vzletu uhodila bouře nejsilněji. V hustém dešti a poryvech větru se dostal až k území českého vzdušného prostoru. S dispečerem řízení letového provozu si domluvil nejkratší kurz směrem do Roudnice. Přesně v půl třetí se ohlásil věži v Roudnici a ihned obdržel povolení k vystoupení do programu.
Poté, co Vláďa Peroutka s C-11 přistál, přišel ke mně do kanceláře Vlasta Dvořák zvaný „Šantán“, duchovní otec Memorial Air Show. „Viděl jsi ho…?“, zeptal se mě Šantán a pokračoval: „Až přijde, za vystoupení mu neplať, vždyť on lítal jenom rovně a nic nepředvedl!!“
Asi za 15 minut přišel Vláďa Peroutka pro dohodnutou odměnu. Dodnes si pamatuji, že byl bledý jak stěna, ale spokojený, že vše stihl a dodržel, jak slíbil. Když se vzpamatoval, usmál se a povídá: „Tak co, jak se to šéfovi líbilo?“
„No, jak vám to mám říci… “, soukal jsem ze sebe „Prý lítáte rovně, nic jste nepředvedl a nemám vám nic dávat,“ odpověděl jsem mu. Zrudnul, vstal, práskl dveřmi a bez jediného slova odešel…
Ani ne za 10 minut „přiletěl“ Šantán, rozrazil dveře do kanceláře a volá: „Co je? Peroutka byl prý naštvaný a odletěl? Dal jsi mu peníze, jak jsme byli domluveni?“ „Nedal!“ odpověděl jsem. „Říkal jsi, že mu nemám nic dávat,“ připomněl jsem mu. Plácl se do čela a vykřikl: „To byl jen vtip, ty jsi ho neviděl, ten lítá jako Bůh!!“
Ihned běžel o patro výš na kontrolní stanoviště věže a volá do vysílačky „Vláďo! Vláďo! Leť zpátky! To byl jen takový můj vtip a on to tady mladej nepochopil!“
Nakonec se mu dovolal až po jeho přistání na základně v Praze. Vše mu vysvětlil a slíbil, že mu peníze ihned pošle na účet. Ročník 2003 se tedy nakonec povedl i přes toto nedorozumění a mě druhý den čekal první let s ČSA.
Ráno v 6:00 jsem oblékl vyžehlenou uniformu, zkontroloval, že mám u sebe vše, co mám mít, a vyrazil na Ruzyni. Tam již seděl můj nový kapitán. Natáhl jsem ruku, abych se mu představil a… zůstal stát, bílý jako stěna. Kapitánem mého úplně prvního letu u ČSA byl totiž Vladimír Peroutka!
Lukas Wünsch
člen organizačního týmu a pilot aeroklubu v Roudnici n. L.
Více informací na: www.memorialairshow.cz
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.