Bára, Petra a Vendula jsou tři mladé ženy, které si užívají psaní o jídle. Bára objíždí festivaly se svým stánkem a zamilovala se do prvorepublikových receptů. Pro Petru je vaření relax a udělá vám třeba skvělou domácí nutellu. Vendula se vaření a pečení věnuje profesionálně. Teď třeba chystá novou kuchařku. Všechny tři spojuje to, že recepty sdílí s fanoušky svého blogu. Takzvané foodblogování je dneska už fenomén.
Ani v tomhle oboru ale není nic zadarmo. Blogerky často začínají na mateřské, nebo protože je baví třeba pečení. „Je to náročné, nejsou daná žádná pravidla, blogerky si je tvoří samy. Je rozdíl mezi blogerkou, která to bere jako koníček, a mezi blogerkou, pro kterou se to stalo každodenní prací,“ řekla pro Blesk.cz blogerka Vendula Špetlíková, která teď chystá novou kuchařku.
Existují blogerky, které zkoušejí výrobky pro různé firmy. Dělají to formou barteru, výměnou za balíček produktů. „To vlastně nakonec není výhodné ani pro jednu stranu. Proto já to tímto způsobem nedělám. Pokud budu každý týden testovat nebo propagovat jiný produkt od jiné společnosti, tak je to neefektivní. Fanoušci si řeknou – aha ta dělá jenom za nějaké zboží a bude výrobek chválit, jenom kvůli tomu, že ho dostala zadarmo,“ pokračovala Vendula.
Pro obě strany taková spolupráce v podstatě ztrácí efekt. Fanoušci velmi rychle rozeznají reklamu od dlouhodobější práce, která opravdu představuje a hodnotí určené produkty. Není to už o tom, že by si blogerka něco sama koupila a otestovala. „Lidi jsou ve finále naštvaní, že je to vlastně podvod. Já si vždycky hledám firmu, se kterou dlouhodobě spolupracuji, příspěvky musí mít nenásilnou formu. Snažím se je vždycky zakomponovat do jídla. Vyhýbám se jednorázovým příspěvkům. Člověk má jenom jedno jméno a nechci si budovat pověst tím, že budu klamat,“ vysvětlila Vendula.
A s tím se pojí i výdělky. Pokud bloger funguje jen barterovým obchodem, tak nemá příliš velkou šanci dosáhnout alespoň na průměrnou mzdu. „Pokud bych šla směrem, kterým jdou začínající foodblogerky, to znamená dělat za produkty, tak na průměrnou mzdu nedosáhnu. Já průměrný plat dosahuju, ale není to jednoduché,“ dodala Vendula. Je také důležité, aby člověk znal svoji cenu, důležitá je i upřímnost. Pokud je bloger upřímný, tak má větší šanci na prosazení. Fanoušci to totiž ve finále ocení. I testované výrobky je potřeba hodnotit objektivně a nejen pouze vyzdvihovat jejich klady. Foodblogeři se většinou nevnímají jako konkurenti. Každý z nich je originál, má jinou kuchyni, styl a spíše si pomáhají.
Oproti tomu pro Petru Vaněčkovou je vaření koníček. Jak sama říká, i když přijde unavená z práce, jde vařit. Vždycky se u toho totiž odreaguje. O své dobroty se potom dělí jak se čtenáři na blogu „Co si dneska dám?“, tak na jeho facebookové podobě. „Zatím je to jenom koníček. Rozhodně to nebude nic velkého. Nemám konkrétní zaměření, ale převažují u mě sladkosti, pečení a homemade věci, pěkně to vypadá a je to příjemné. Vyrábím třeba domácí arašídové máslo, nebo nutellu a podobně,“ řekla Petra.
K foodblogingu se dostala vlastně náhodou. Za všechno může chleba. „Začala jsem péct chleba, založila jsem si kvásek. Později jsem se začala pouštět do větších věcí a napadlo mne, že by nebylo od věci mít to někde sepsané a s někým se o to podělit,“ vysvětlila.
Se čtenáři je to horší. „Lajky“ na sociálních sítích přibývají, lidé se ale o své výtvory nechtějí dělit. „Čtenáře mám, komentáře se poslední dobou neobjevují. Lidé si nechtějí moc povídat, ale když se s někým potkám osobně, tak mi řekne, že podle mě udělal spoustu věcí, že to bylo super, ovšem nepodělí se o to,“ uvedla Petra.
Petra Vaněčková věří, že existují lidé, kteří si takhle můžou vydělat, podle ní jich však nebude mnoho. Většina foodblogerů vaří a píše pro radost a proto, aby se podělili s okolím o své dobroty. „Nevím, jestli by se to dalo v podmínkách České republiky brát jako úplně stoprocentní full time job,“ dodala.
Bára Turková a její „Sweet Word by Barush“ jsou tak napůl cesty. Bára hodně pracuje, hodně bloguje a účastní se nejrůznějších akcí a foodfestivalů. Potkat ji i se stánkem plným dobrot je vcelku snadné.
Začala lehce, nechtělo se jí přepisovat recepty kamarádkám. „Myslím, že jsem začala podobně jako spousta dalších foodblogerů. Pekla jsem věci pro kamarádky a ty po mně začaly chtít recepty. Nejlepší způsob, jak jim je dát a nepsat to každé zvlášť, bylo založit si blog a začít s blogováním,“ řekla pro Blesk.cz Bára.
Blogování ji ale neuživí. Ani to nijak zvlášť neplánuje. Zatím to bere jen jako koníček. „Já se blogem neživím a ani to nemám zatím v plánu. Myslím, že se to ani nedá říct tak jednoduše, jesli se tím dá uživit. Je spoustu okolností, které musí vyjít, aby se z blogu stalo zaměstnání. Ale neříkám, že to nejde, znám několik blogerek, kterým to vyšlo,“ vysvětlila Bára.
Sama si potom neklade žádné mezníky. Co bude, to bude. Štěstí se ale snaží jít naproti, třeba v létě bude mít stánek hned na několika akcích. „Já si nedávám nějaké konkrétní cíle. Chci se dále zúčastňovat food festivalů, zlepšovat se ve focení a foodstylingu, ve vylepšování receptů a dělat blog lepším a lepším,“ pokračovala Bára.
Právě focení je jednou z nejdůležitějších součástí blogování. Navíc správně vyfotit jídlo, tak aby bylo „k nakousnutí“, není vůbec jednoduché. Dneska existuje řada kurzů, na kterých se to zájemci můžou naučit.
Bára Turková s blogováním začínala v době, kdy nebylo tolik populární. Sama to označuje za plus. Podle svých slov je ráda, že u toho byla na začátku. Jak by ne. Dneska je internet tak přesycen nejrůznějšími blogy a youtubery, že uživatel neví, koho by si nejraději vybral.
A co nejraději peče? V poslední době vedou prvorepublikové dobroty. „Je to různé, nejradši používám čerstvé a sezonní suroviny, v létě to jsou maliny, jahody, borůvky, meruňky, zkrátka věci, které dané období charakterizují. V poslední době se hodně zaměřuji na recepty z období první republiky a zákusky,“ dodala Bára.
9°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.