Nažene zlatá Koukalová Čechy k biatlonu? Děti ke zbrani zlákalo už Soči
Českou republiku pohltila po olympiádě v Soči biatlonová euforie. Rodiče začali své děti houfně přihlašovat k trenérům a snili o dalším Ondřeji Moravcovi či Gabriele Koukalové. S aktuálně probíhajícím mistrovstvím, na kterém Češi utržili zlato, se zájem o sport zřejmě ještě zvýší. To není podle odbornice Zdeňky Sládečkové nijak překvapivé. Lidé v sobě mají „opičení“ zakořeněné, identifikují se rádi s vítězi, a tak je i úspěchy tuzemských sportovců ovlivňují v tom, na jaký zájmový kroužek potomka přihlásí.
„Trendy ovlivňují nejen čeští sportovci. Všichni podléháme konformitě, tedy chceme to, co chtějí ostatní. A tak teď to bude, že všichni biatlon, před pár lety zase nikdo biatlon. Od toho máme v mozku zrcadlové neurony, abychom se tzv. opičili jeden po druhém, a to platí i pro sport,“ popisuje pro Blesk.cz Zdeňka Sládečková, která působila také jako psycholog české atletické reprezentace na evropském šampionátu.
Podle ní je pro lidi přirozené, že se identifikují s vítězi, nikoliv s outsidery. „Vždycky tam, kde je vítězství, či, kde je šance na vítězství, tak je i velká šance, že se s tím vítězem budeme chtít identifikovat a směřovat například k tomu danému sportu,“ vysvětluje odbornice.
Děti vyrazily do klubů, svaz do zbrojovky
To se v praxi ukázalo po olympiádě v Soči, odkud čeští biatlonisté přivezli pět medailí. Do biatlonových klubů se náhle začalo hlásit přehršle dětských zájemců. Dokonce tolik, že musel svaz narychlo shánět další trenéry a nakupovat ve velkém zbraně.
Nešlo přitom o přechodný trend. „Vzhledem k popularitě biatlonu zájem o sport stále nepoklesl a i nadále evidujeme rostoucí členskou základnu. Pro představu v roce 2011 bylo registrováno na ČSB celkem 1205 členů a na konci roku 2016 to bylo již 1882 členů. Není to velké číslo, ale vzhledem k technické obtížnosti sportu je tento nárůst pro nás velmi pozitivní,“ pochvaluje si pro Blesk.cz Eva Kupilíková, generální sekretář Českého svazu biatlonu.
Navíc lze s probíhajícím Mistrovstvím světa v biatlonu 2017 očekávat, že se popularita této zimní disciplíny ještě zvýší. Zvlášť když Gabriela Koukalová vyhrála v pátek sprint biatlonistek v Hochfilzenu a má první individuální zlato.
Odbornice: Nejlepší vzor? Vždycky rodič
Psycholožka nicméně varuje, že i když mohou děti či dospívající k pohybu pozitivně motivovat sportovní idoly, nejdůležitějšími vzory jsou vždy rodiče. „Dítě si samo nepůjde zaběhat, zatímco s tatínkem či maminkou to dostane takříkajíc do krve, a pak už nemůže jinak,“ věří expertka.
Je to prý dáno tím, že při sportování se člověku uvolní do mozku a do těla endorfiny (hormony štěstí). Pohyb se tak do jisté míry stává pro lidi drogou, bez které nechtějí být. „Rodiče dítěti potřebují zakořenit ten zážitek, ukázat, že je sport fajn a že zvedá náladu, že euforizuje. Pak už jdou za ním děti samy,“ nabádá Sládečková.
Rodina má obvykle vliv také na výběr konkrétního sportu, alespoň u menších dětí. Později mohou ve výběru pomoci i sami trenéři. „Pokud prokáží děti jisté sportovní nadání a splní určité parametry, tak už sami trenéři uvažují často o tom, zda třeba vybraný sport nezměnit za jiný, který by dítěti seděl lépe a kde by dosáhlo lepších výsledků,“ popisuje psycholožka.
Běhen dospívání nahradí vliv rodičů vrstevníci a případné idoly. To platí i o sportu. „V době, kdy už si dítě začíná vytvářet vlastní osobnost a identitu, což přichází s pubertou a odstřihováním se od pupeční rodičovské šňůry, mají převážný vliv spíše vrstevníci, pokud už nějaký sport není vybrán jako ten pravý. Takže děti často chodí sportovat s kamarády, podle nichž se řídí,“ říká Sládečková.
Není ani nijak neobvyklé, že dospívající přecházejí z jedné disciplíny na druhou a hledají „tu pravou“. To, že například začali jako mladí u biatlonu, tak nemusí znamenat, že u tohoto sportu také skončí.
