Žirafy vymírají: Staly se ohroženým druhem, problémy s chovem mají i zoo
Žirafy se nově dostaly na seznam ohrožených druhů. Ve volné přírodě těchto savců s dlouhým krkem žije méně než sto tisíc. Jenže jejich chov není jednoduchý ani pro zoologické zahrady. Jelikož je u těchto zvířat běžné mnohoženství, může v každém stádě být pouze jeden samec. To je komplikace hlavně ve chvíli, kdy se narodí žirafí samec. Jejich umisťovaní je pak běh na dlouhou trať. Problém je i s převozem dospělých zvířat do jiných chovných zařízení.
U významných a vzácných druhů zvířat existují v rámci zoo speciální záchranné programy. Všichni jedinci příslušného druhu jsou zapsaní v záchranných programech a považováni za součást jednotné populace. Celý chov pak řídí komise odborníků v čele s koordinátorem, který shromažďuje potřebné informace. Ten žirafí je v německé Zoo Gelsenkirchen. Ve spolupráci s komisí pak navrhuje postup chovu a řídí přesuny zvířat mezi jednotlivými zoo.
Pro to, aby mohla zoologická zahrada vůbec zažádat o zahájení chovu žiraf, existuje hned několik podmínek. „Každý uchazeč, respektive každý ‚žirafinec‘, prochází posouzením, zda dané podmínky vyhovují požadavkům chovu žiraf. K tomu je vyčleněna v rámci komise samostatná pracovní skupina,“ uvedl pro Blesk.cz zoologický náměstek Jaroslav Šimek z pražské zoo.
Jejich chov je navíc velice specifický i ohledně nároků na chovné prostory a výživu. „Při současné úrovni chovatelských znalostí a při dodržování základních specifických principů však chov žiraf v lidské péči složitý není,“ vysvětluje Šimek.
Mladí samci musí pryč. Jenže pro ně není místo
Potíže ale nastávají ve chvíli, kdy se do stáda narodí malý samec. Ten totiž musí pryč nejen kvůli tomu, aby se dál nerozmnožoval s příbuznými, ale hlavně kvůli nesnášenlivosti samců ve stádě. Dominantní samec by ho totiž na milost určitě nevzal. Žirafy totiž patří mezi polygynní druhy. Mladá zvířata tak ve věku 15 měsíců na doporučení koordinátora chovného programu odcházejí do jiných zařízení.
„Samci většinou odcházejí do samčích skupin, možnost zařazení do chovné skupiny záleží na genetické vhodnosti daného jedince ke stádu, které je v dané chvíli bez samce. Získat umístění pro dospívající samce je v posledních letech obtížné, vzhledem k omezené kapacitě chovných zařízení na straně jedné a úspěšnému chovu na straně druhé,“ vysvětluje Šimek.
Celý proces výběru a získání nového jedince je složitý a náročný. Velkou roli v tom samozřejmě hraje vzájemná rodinná příbuznost jednotlivých žiraf v rámci Evropy. „Právě vzájemná příbuznost je tím nejzákladnějším faktorem při sestavení nové skupiny. Musí se zvolit a vybrat taková zvířata, která nejsou navzájem příbuzná. A to může být běh na dlouhou trať,“ vysvětlil už před časem zoolog ze Zoo Zlín Kamil Čihák.
Doporučený věk k odchodu ze skupiny je okolo 15 měsíců, platí pro samce i pro samice. „A to i vzhledem ke snazšímu transportu mladších a menších zvířat než zvířat plně dospělých. Záleží však na konkrétní situaci i možnostech daného chovného zařízení, zda je možné mladého samce v případě potřeby oddělit od chovného stáda,“ upřesnil Šimek.
Žirafího samce zoo utratila
Jen o tři měsíce starší byl žirafí samec Marius, kterého v roce 2014 nechali utratit v kodaňské zoo. Vedení svůj krok vysvětlilo tím, že se tak stalo v rámci snahy bránit příbuzenskému křížení zvířat. Evropská asociace zoologických zahrad (EAZA) jim měla tento krok doporučit, protože ve svém rozmnožovacím programu bylo mnoho žiraf s podobnými geny, jaké měl Marius, a jeho kastrace by byla ještě krutější a byla by provázena nežádoucími projevy zvířete.
Velice náročná je pak i přeprava tak velkých zvířat, jako jsou právě žirafy. Ostatně v pražské zoo si ji vyzkoušeli na konci listopadu, kdy se jim po dlouhých vyjednáváních podařilo umístit dva samce do Turecka. „Vlastní transport se připravoval několik měsíců a vzhledem k tomu, že šlo o vývoz zvířat mimo Evropskou unii, byly přípravy náročné,“ upřesnila mluvčí pražské zoo Jana Myslivečková.
A právě přeprava těchto savců by byla nutná i u jejich případného navrácení do volné přírody. „Teoreticky to možné je, nicméně logisticky jistě náročnější než v případě koní. V současné době se však žádný reintrodukční projekt založený na zvířatech ze zoologických zahrad nechystá,“ uzavřel Šimek.
Evropský chovný program registruje okolo 900 žiraf sensu lato. Nejpočetnější skupinou jsou žirafy severní núbijské (dříve Rothschildovy), kterých je okolo 450.
Píšete, že žirafy vymírají, ale přitom je s ZOO utrácejí.
Místo složitého bádání a převážení žiraf s nevyhovujícím genofondem mezi jednotlivými ZOO, je převezte do volné přírody, tam se na příbuzenskou plemenitbu tolik nehledí 
a taky pochybuji, že by mezi divokými žirafami v Africe byla nějaká příbuznost s těmi chovanými v zajetí.