České gripeny přestanou střežit Island. Stíhače čeká další mise v Pobaltí

„Každá taková mise je obrovskou zkušeností, jak pro letecký personál, tak pro pozemní personál. Naše jednotka je tady už potřetí, je to vidět na každém kroku, jedná se o sehranou jednotku,“ řekl Bečvář. Na příští zahraniční misi by se podle něj stíhači mohli v roce 2019 vypravit do Pobaltí, kde již v minulosti působili.

Pětice supersoniků na Island přiletěla na konci září. Čtyři stroje jsou připraveny k zásahům, pátý slouží jako záložní pro případ poruchy. Mise skončí počátkem příštího týdne. Podle velitele jednotky Jaroslava Tomani dosud piloti odstartovali k 91 výcvikovým letům a ve vzduchu strávili téměř 115 hodin.

Výcvik letu jen sto metrů nad mořem

Na Islandu čeští letci působili již dvakrát. Pomáhají střežit vzdušný prostor a pobytu využívají i k tréninku. „Snažíme se tady zaměřit na výcvik, který nelze provádět v podmínkách České republiky,“ poznamenal Tomaňa. Jednotka se letos zúčastnila na ostrově námořního cvičení, během kterého simulovala útok na spojenecké lodě. Piloti si tak mohli vyzkoušet let pouze několik desítek metrů nad hladinou moře.

„Gripeny by byly schopny létat níž, ale bezpečnost je prvořadá, takže jsme byli určitě výš než 100 metrů,“ podotkl jeden z pilotů Tomáš Merta. Letos poprvé byly jejich stroje při zahraniční misi vybaveny novými raketami určenými proti vzdušným cílům vzdáleným řádově i desítky kilometrů.

Silný vítr jako protihráč a výbava do studené vody

Podle Merty je hlavní zvláštností působení na Islandu počasí. „Fouká tu daleko silnější vítr,“ řekl novinářům. Pokud je boční vítr příliš silný, stroje do vzduchu nesmí. Někteří piloti se také při letošní misi dostali poprvé nad moře. Jiný ráz krajiny podle Merty zásadní problém neznamená. Navigační systémy letounů jsou již na takové úrovni, že se upouští od užívání navigačních bodů na zemi.

Piloti si při misi nad mořem oblékají kromě nezbytné kombinézy a přetlakových kalhot, které jim pomáhají zvládnout vysoké přetížení, i neopren. „V případě katapultáže nám umožní přežít nějakou dobu v chladné vodě,“ řekl další z pilotů Martin Špaček. V letadle také mají připravený nafukovací člun a nouzovou dávku s potravinami a základními potřebami, která jim pomůže přežít i několik dnů, než je najdou záchranné týmy.

Ve vzduchu do 15 minut od rozkazu

Piloti na Islandu dodržují podobný pohotovostní režim jako v Česku. Vzlétnout musí do 15 minut od vydání rozkazu. Ten by přišel od německého velitelství. O přibližujících se letadlech, které se chovají nestandardně, většinou operační středisko ví s dostatečným předstihem. Pokud by se dále blížily k Islandu, piloti dostanou pokyn ke startu. Ve vzduchu obdrží informace o přibližné pozici.

„My se snažíme najít cíl na vlastním radaru,“ řekl Merta. Ke stroji se přibližují „z boční zadní polosféry“. Aby ho neohrozili, nejprve se mu v dostatečné vzdálenosti ukážou. Pilot se pokusí navázat spojení na nouzové frekvenci, pokud se to nepovede, snaží se dorozumět posunky. Za úkol má narušitele navést na kurz, který ho odvede od hájeného území.

Podívejte se na video z předchozí mise v roce 2015:

Američané se stáhli, Rusové hrozí

Do vyšší pohotovosti nebo k ostrému startu proti letadlu, které by narušilo islandský vzdušný prostor, vzlétnout české stroje při nynější misi nemusely. Incidenty s ruským letectvem se začaly objevovat po roce 2006, kdy Spojené státy opustily místní základnu. Island proto uzavřel smlouvu s NATO o ochraně vzdušného prostoru.
Pilotům při startu asistují technici, kteří jim například odjišťují zbraně a zároveň slouží jako požární hlídka. Stroje také musí upravit, aby odolaly nepřízni počasí.

„Jsou znát určité stopy koroze a eroze, to souvisí s tím, že piloti plní úkoly při malých výškách a zvýšených výkonech, takže jsou zvýšené nároky na protikorozní přípravu letounu,“ řekl Martin Pelc z pozemního personálu. Velké závady se podle něj jednotce letos vyhýbají. Technici museli řešit pouze drobnější problémy, například netěsnosti v hydraulickém systému.