Jakub snášel facky i nadávky, až po letech si přiznal: Přítelkyně mě týrá

„Devatenáctiletý Jakub se zamiloval do stejně staré dívky. Chorobnou žárlivost, scény a ponižování přehlížel. Náznaky agrese považoval za důkaz lásky. Obviňování a urážky bral za následky svého ,špatného chování‘. Neměl přece bez své přítelkyně nikam chodit, neměl připálit večeři, měl lépe uklidit byt nebo se neměl podívat na dívku v metru,“ uvedla pro Blesk.cz Jakubův příběh Tereza D., která také prošla domácím násilím a teď pomáhá ve spolku Nenech mě bý-í-t.

Podle Terezy se nedá s určitostí říct, že k násilí páchaném ženou na muži dojde až v dlouhodobých vztazích, ale většinou se tak děje. „Nemělo by se to bagatelizovat, stejně jako kterékoliv jiné násilí a agrese. Vzhledem k tomu, že naše společnost násilí přehlíží a shazuje, málokterý muž se někomu otevřeně svěří s tím, že je obětí domácí agrese. Pokud jsme ale vnímaví, pak je ve svém okolí bohužel může vidět mnoho z nás,“ vysvětlila.

„Když přišly facky od Jakubovy přítelkyně, už to bolelo. Ne tak fyzicky jako psychicky. On by ji neuhodil, říkal si, že to tak nemyslí, ona ho má přece ráda, má jen slabé chvilky a pak je jim zase fajn. Po pár letech se stupňovalo slovní ponižování i rány, ale on už byl ve své hlavě přesvědčený, že by ho jiná žena nechtěla a že bude raději s ní než sám. Pořád na ní viděl dobré vlastnosti,“ popisuje dál Tereza příběh jednoho z klientů.

Přítel Terezu málem uškrtil, až pak ho opustila. Teď pomáhá dalším ženám

Ženy se obecně více uchylují k psychickému nátlaku, i vzhledem k tělesné konstituci, běžné jsou ale i fyzické útoky. „Rozhodně se muži za tuto zkušenost stydí více než ženy, protože lidé obecně mají k takové situaci ještě menší důvěru, natož pak pochopení než u násilí na ženách,“ řekla Tereza.

Jakub si až po letech uvědomil díky svému okolí, že je to špatně. Jeho přítelkyně ho zneužívala a ničila psychicky, fyzicky, ale i po sociální stránce. Ztratil kvůli jejich nezdravému vztahu několik přátel, nefungoval v zaměstnání a investoval do ní pod pohrůžkami spoustu peněz.

„Tehdy sebral sílu, víru v sebe a odešel. Už se neviděli. Poznamenaný psychicky je však ještě několik let poté, protože neměl dostatečnou podporu přátel, rodiny ani terapeutickou pomoc,“ dodala Tereza.

Podle ní spousta mužů ve vztahu setrvá, někteří agresi vypozorují na začátku. V horším případě žijí podle ní v představě, že si lepší ženu nezaslouží, a žijí v domnění, že se jejich partnerka změní.

Kvůli samotě se nechávají zbít: Senioři v Česku raději trpí, než aby žili sami

Vyhledat pomoc hned

Podle prezidentky Bílého kruhu bezpečí Petry Vitoušové nebyl počet týraných mužů, kteří jsou obětí domácího násilí, nikdy předmětem žádného z výzkumů provedených v naší zemi.

„Nevíme, kolik jich je. Je však známo, že mužům poměrně dlouho trvá, než si připustí, že jsou obětí partnerského násilí, a poté mají problém o tom mluvit. Ať už v rámci soukromých vztahů, tak i s institucemi,“ řekla.

Přesto někteří muži pomoc vyhledávají, přičemž preferují anonymní linku telefonické krizové pomoci. „Na naší Lince pomoci (116 006) obětem jak domácího násilí, tak kriminality jsou muži v situaci oběti domácího násilí v celkovém počtu ohrožených osob zastoupeni v osmi procentech,“ řekla dál Vitoušová.

Na policii jde jen desetina znásilněných Češek. Agresoři zůstávají na svobodě

„Samozřejmě existuje také řada obětí, které se na přítomnost násilí ve vztahu adaptují, na jakékoliv řešení rezignují a strádají dál. Často proto, že se střídají fáze narůstání napětí, útok, zklidnění a fáze relativního klidu, po kterém opět roste napětí,“ vysvětlila Vitoušová.

Poté, co se „kolo domácího násilí roztočí“, zvolí podle ní oběti jedinou strategii na „obranu“ a snaží se absolutně přizpůsobit náladám, požadavkům a rozmarům násilné osoby. „Ani to však v případě skutečného domácího násilí útoky nezastaví,“ uzavřela.