Přísnější bodový systém nepomůže, doživotní zákaz řízení ano, tvrdí expert

Samotný lidský faktor se podle něj na vzniku nehod podílí ze zhruba 65 procent, zbytek připadá na jeho kombinaci s parametry infrastruktury či vozidel, z čehož se ve čtyřech procentech jedná o příčinu spočívající ve špatném stavu vozidla či pozemní komunikace. Zpřísnění sankcí za vybrané delikty pak považuje za tak trochu unáhlené prohlášení, navíc nepodložené věcnou argumentací.

„Využívání cukru a biče je považováno za beznadějně překonané. Dnes se naopak staví na motivaci lidí. A je jedno, zda se jedná o komerční společnost nebo například stát,“ míní Budský s tím, že platí zásada: Jak žiji, tak řídím. 

Obcházení předpisů jako národní sport

„V prostředí, kde si mnozí lidé doposud nevypěstovali dostatečně odpovědný přístup k životu svému i svého okolí, bude neustále na silnicích docházet k rizikovému jednání významné části populace. Nejen naším národním sportem je lišácky mazané obcházení platných předpisů,“ upozorňuje Budský.

Ti, kterým se to daří, jsou prý okolím považováni za mazáky, kteří se vyznají. „Nelze než souhlasit se slovy otce moderní sociologie Emila Durkheima, že ‚když zvyky a obyčeje postačují, zákony nejsou nutné. Když zvyky a obyčeje nepostačují, zákony jsou nevynutitelné‘,“ upřesnil.

Celý systém by tak podle něj měl být nastaven tak, aby žádná lidská chyba nebyla trestána vážným zraněním nebo smrtí člověka. „Na dopravní nehody je třeba nahlížet jako na důsledek systémového, nikoliv individuálního selhání. Například ve Švédsku je prováděna hloubková analýza každé smrtelné dopravní nehody. Jde mimo jiné o to porozumět mechanismu vzniku tragické události. Na příslušném místě provést takové úpravy, aby se něco podobného již nemohlo zopakovat,“ popisuje Budský. Právě švédské silnice jsou prý považovány za jedny z nejbezpečnějších. 

Podle zahraničních zdrojů může mít bodový systém, který je zaveden ve 23 zemích Evropské unie, významný podíl na snižování dopravní nehodovosti, ale není samospasitelný.

„Musí být doplněn každodenní mravenčí prací policie a státní správy. Právě nekomplexní přístup bývá příčinou toho, že bezprostředně po zavedení bodového systému dochází k citelnému poklesu (mj.) závažné dopravní nehodovosti, a to pod vlivem očekávání důsledného monitorování dění na pozemních komunikacích, vyvozování patřičných důsledků a nekompromisního vymáhání stanovených sankcí,“ vysvětluje Budský. 

Tvrdé tresty za alkohol, drogy a vysokou rychlost

Bodový systém musí být nastaven tak, aby mířil na skutečně nebezpečné delikty, jako je překročení maximálně povolené rychlosti, jízda pod vlivem alkoholu nebo drog, nepoužívaní bezpečnostních pásů, autosedaček nebo přileb u motocyklistů. „Pro motoristickou veřejnost musí být dostatečně srozumitelný, přehledný. Myslím, že v ČR tomu tak doposud není. Je dobré vytvořit dvě, maximálně tři kategorie bodovaných deliktů,“ myslí si Budský.

Výše pokut podle něj ve srovnání s ostatními státy a vztaženo k průměrné mzdě nejsou nepřiměřeně nízké. „U některých deliktů, jako jsou například zakázané vjetí na železniční přejezd, jízda na červenou či výrazné překročení max. povolené rychlosti, lze se zvýšením maximální hranice finančního postihu souhlasit. Nemá však cenu zvyšovat horní hranici pokut například u nepovoleného používání mobilního telefonu, při jízdě bez stanoveného osvětlení nebo v případě nesprávného parkování,“ míní Budský s tím, že jejich výše musí být motivační, a ne likvidační. 

U katalogu pokut s fixní výší se podle něj sice může jednat o formu protikorupčního opatření, ale na druhou stranu podle něj nebude možno stupňovat jejich výši podle skutečného společenského ohrožení. Navíc většina držitelů řidičského oprávnění si podle něj myslí, že řídit motorové vozidlo je jejich neoddiskutovatelné právo a sankce by vlastně neměly vůbec existovat. 

„Do budoucna by se naše společnost měla smířit s tím, že ne každému je dáno řídit motorová vozidla. Například v případě jízdy pod vlivem alkoholu či drog by mělo být postupováno nekompromisně. A u lidí, kteří takto konají opakovaně, by mělo být vždy přistoupeno k vyšetření jejich duševního stavu,“ uzavřel Budský s tím, že v extrémních případech bude nejspíš nutné vyslovit i doživotní zákaz řízení.

Při riskování za volantem málokomu dojde, že může dopadnout takto: