KOMENTÁŘ: Povolme na dálnici i 200 km/h. Stejně pořád stojíme

Vetem zákona dokonce pohrozil i prezident Miloš Zeman, jehož odjakživa vozili ve státních limuzínách s modrým majáčkem, takže jsem ho na jednom z jeho nonstop výletů viděl jet i rychlostí blízko 200 km za hodinu. Řekněme, že podobně jako kdysi Jiří Paroubek cestou na svou svatbu i on spal a věřil, že jede povolenou stotřicítkou.

Stejně se vyšší rychlosti hrozí i někteří experti. Ti hned přispěchali s tzv. Nilssonovým zákonem, podle kterého každé zvýšení rychlosti o kilometr zvyšuje pravděpodobnost nehody se smrtelnými následky o 4,5 procenta. Aha: podobně přesně zvyšuje výběr daní tzv. Lafferova křivka, podle níž vyberete víc daní, když je snížíte. Že to občas neplatí, se pak přičítá tzv. externím vlivům.

Těm se nyní přičítá i to, že se třeba Němci na dálnicích zabíjejí méně než my, přestože na více než třetině jejich délky létají i rychlostí 250 km v hodině. Řekněme, že to prostě nezkoušejí v chipnuté felicii. A mimochodem: přes všechny hrůzy známé z D1 u nás dálnice patří k nejbezpečnějším, nejvíc se podle statistik zabíjíme na obyčejných silnicích.

Ironie je, že u nás takový povyk způsobí novela zákona, jež povolenou rychlost zvyšuje pouze na pár kilometrech dálnic, navíc objektivně těch nejbezpečnějších. A to ještě podle počasí, hustoty provozu a světla, z čehož celkem spolehlivě vychází velmi vysoká pravděpodobnost, že se tyto ideální podmínky nikdy nesejdou.

A když už se náhodou sejdou, bude na daném úseku dálnice zrovna výluka nebo se tam budou předjíždět dva polské kamiony. Můžeme proto klidně spát. I kdybychom u nás povolili rychlost 200 km v hodině, budeme na našich dálnicích většinou stát úplně stejně jako dnes.

KOMENTÁŘ: Dobré jitro, tady vnitro. Stát nás chce znovu špehovat