Příběh výjimečného běžce: Na pražský maraton doběhl až z Košic! Chce tím pomoci nemocným dětem

Autor: Jindřich Bíč - 
3. května 2015
16:19

Právě dnes Vojtěch Belo Špišák (35) běžel v Praze maraton. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, závodníků bylo zhruba 10 000 ze 79 zemí. Belo je však výjimečný tím, že na startovní čáru si jako jediný doběhl. A to až z Košic.

Co to pro něj znamenalo? V uplynulých patnácti dnech uběhl bezmála 700 kilometrů. Každý den pět až osm hodin v doprovodu několika věrných musely jeho nohy zvládnout průměrně 50 kilometrů. Po cestě se k němu přidávali další běžci, aby mu vyjádřili podporu a zároveň podpořili dobrou věc. Svým během po Slovensku podporuje autistické centrum Rubikon v Košicích. V Česku běží pro dvě nemocné holčičky. Pro Rebeku, která trpí nemocí motýlích křídel, a pro Stelu, jež má Rettův syndrom.

Na svou dlouhou pouť vyrazil 19. 4. „Důležité je si to srovnat v hlavě, když si člověk řekne, že to uběhne, tak to uběhne,“ směje se Belo, ale přiznává, že i on zažil perné chvilky: „Největší krize přišla na trase z Mírova do Litomyšle. Na vrcholu jednoho prudkého stoupání si tělo samo řeklo už dost. Najednou jsem nemohl běžet, bolel mě žaludek, nohy se mi chvěly, tak jsem si lehl na dvacet minut do auta, tělo se zregenerovalo a mohl jsem běžet dál.“ Dalo by se říct, že chvílemi trpěl jako kůň a možná i proto si večer masíroval svaly a šlachy mastí určenou pro koně, kterou mu doporučil kamarád veterinář.

Během cesty se k němu vždy na několik kilometrů přidávali další nadšení běžci. „V poslední etapě z Poděbrad do Prahy se mnou běželo asi třináct lidí,“ vypráví překvapeně Belo. Na Facebooku tento svobodný a nezadaný sympaťák zaznamenal také zvýšený zájem dívek a žen. Dušuje se však, že jejich náklonnosti nikdy nezneužil. „Vždycky mě hlavně zajímalo, jestli už přispěly na nemocné holčičky.“

Maraton

Poslední etapou jeho běhu byl dnešní maraton. Pro Belu to byl teprve jeho třetí a sám přiznal, že v této běžecké disciplíně není zrovna přeborníkem. „Jsem pomalý. Můj osobní rekord jsou čtyři hodiny a dvacet minut. Rád to ale budu vzadu jistit,“ bere svůj handicap sportovně Belo. Vojtěch nakonec doběhl maraton za bezmála pět a půl hodiny. I za to mu ale patří obdiv.

Teď má běžec v plánu si dát den pauzu, setkat se s kamarády, kterých má v Praze hodně, a v pondělí po obědě pojede do Košic vlakem. „V úterý už usednu zpátky za počítač jako IT odborník,“ uzavírá a prozrazuje vysněný plán do budoucna: „Rád bych běžel na Kamčatku, ale na to asi dovolenou nedostanu.“

Pomozte i vy

Chcete-li přispět i vy na nemocné holčičky, můžete. Bližší informace se dozvíte na www.stela-rett.cz nebo www.rebecinakridla.cz.

svk93 ( 3. května 2015 23:23 )

????????..prifajčení cirkusanti .............

mair ( 3. května 2015 17:44 )

Kopírovat odkazy umite, to je hezké. Aspoň tam nejsou chyby jako ve vašich myšlenkách. I když říkat tomu myšlenky, no nevím.

mair ( 3. května 2015 17:08 )

Vždyť to píšu... Jedině věk vás omlouvá, že uvažujete nějak jinak.

mair ( 3. května 2015 16:59 )

Jak jste stará, tak jste vtipná.

mair ( 3. května 2015 16:52 )

Navíc nesmí mít v hlavě úplně vybrakováno.

Zobrazit celou diskusi