Příběh zapomenutého hrdiny, který se nebál gestapa: Kněz zachránil stovky Židů před Hitlerem!

Díky pokřtění a vystavení křestního listu M. J. Vochočem bylo umožněno emigrovat stovkám Židů. Jedním z prvních byl například František Mautner. Ten v roce 1938, krátce před německou okupací, přišel za svým přítelem JUDr. Štursou s tím, že se cítí ohrožen a ptal se ho, co by on dělal na jeho místě.

„Emigruj někam hodně daleko. Například na Nový Zéland,“ poradil mu Štursa. Poté ho vzal za archivářem, historikem a farářem starokatolické církve Martinem Janem Vochočem. Ten Mautnera pokřtil a vystavil mu i křestní list. Výhodou této listiny bylo, že text byl celý latinsky a neobsahoval datum křtu, ale datum vystavení dokladu.

Mautnerovi pozvali JUDr. Štursu k sobě domů o Vánocích roku 1938. Ten se tam setkal s dalšími zájemci o křestní listy. Šel tedy za Vochočem, který mu dal jeden formulář tohoto dokumentu, se kterým navštívil typografa Františka Fleischmana, jenž dělal v tiskárnách, aby mu vytiskl tisíc exemplářů.

Syn vypráví příběh legionáře: Táta bojoval za vlast!

S tímto pokladem JUDr. Štursa odešel do svého domu č. 505 U zeměpisného ústavu. Jeho adresa se rychle rozkřikla mezi Židy, a u Štursových dveří se tvořily fronty. Ze začátku všechny konzuláty uznávaly i falešné křestní listy.

Znáte podobné hrdiny, nebo patříte k těm, které zachránili? Ozvěte se nám na telefonním čísle 724014586 nebo na mailu tip@blesk.cz

Listy

Další zájemci o emigraci chodili za Martinem Janem Vochočem. V dochovaném svědectví biskupa Boppeho, jenž Martina Jana Vochoče osobně znal, se píše: „Po mnichovské konferenci pokřtil Vochoč asi 300 Židů a přijal je do své obce, která se tím zdvojnásobila.“ Problém nastal tehdy, když některé konzuláty začaly chtít staré křestní listy.

Jiří Štursa šel tedy za Viktorem Mautnerem, otcem Františka Mautnera, a řekl mu, že jako poctivý obchodník má jistě doklady z minulosti. Na těch totiž byly staré rakousko-uherské kolky.

Potřeboval ještě falešné razítko starokatolické církve pražské obce, které mu vyrobil spolužák z obecné školy Pištora. Konzuláty tyto nové staré křestní listy přijímaly a vydaly všem žadatelům průjezdní víza. Štursa se snažil přesvědčit celou rodinu Mautnerovou, aby odešli do ciziny. Bohužel ho neposlechli a všichni kromě Františka Mautnera, který odjel do zahraničí, skončili v koncentračním táboře.

Život

Jan Štursa křestní listy rozdával zadarmo. Kolik jich rozdal a komu, se přesně, neví, protože si nevedl žádnou evidenci. Část Židů s těmito propustkami na svobodu odjela do Jižní Afriky a zbytek co nejdál od Československa. Ke své činnosti Štursa říká: „V Talmudu je jedna věta: Zachráníš- li život jednomu člověku, jako bys zachránil celý svět, protože zachráníš- li život jednomu člověku, zachráníš svět pro něho.“ Štursa následně emigroval do Anglie, Vochoč zůstal v Československu.

Roku 1940 se Vochoč oženil s Annou Ptáčkovou. Po atentátu na Heydricha byl udán jedním ze svých přátel, zatčen gestapem a několik let pak prožil v pracovním táboře v bavorském Coburgu. Od roku 1946 působil jako starokatolický duchovní v Jablonci nad Nisou, kde byl opět přítelem udán za hanobení prezidenta Edvarda Beneše.

Šéf Gestapa: Pohřbili ho do masového židovského hrobu!

Vochoč byl zatčen a po několika dnech byl 27. 2. 1946 na slib propuštěn na svobodu, avšak vyšetřován byl dále. Udavačem byl stejný člověk jako v předchozím případě. Vochoč se o udání dozvěděl přímo z jeho úst, když na počátku roku 1947 dotyčný přítel umíral a Vochočovi vše svěřil při zpovědi. Vochoč se pokusil emigrovat.

Na hranicích byl ovšem zadržen pohraniční stráží a 27. března 1947 odsouzen v Praze na pět let káznice. Po propuštění v roce 1952 působil jako staroanglický kněz v Desné v Jizerských horách, Varnsdorfu a Jablonci nad Nisou, kde 7. února 1967 zemřel.