Popravená odbojářka: Roznášela mezi nacisty pohlavní chorobu?!

Typický jihočeský domek patří známému pražskému advokátovi Karlu Frimlovi (79). Z Třeboně pocházeli oba jeho rodiče a on sám tu má pobočku své právnické kanceláře. Tráví tady spoustu času a příběh oné neznámé dívky, který mu vyprávěla matka Emilie, rozená Štanclová, uctil tak, jak mohl – pamětní deskou.

„Moje maminka mi po osvobození hodně vyprávěla o okupaci, o tom, co tady dělali Němci, jak týrali Čechy. Ale říkala mi také o tom, jak s nimi někteří kolaborovali,“ vzpomíná pan Friml.

Mezi kolaboranty patřila podle slov jeho matky i jistá Češka, zdravotní sestra, která žila osaměle a jejíž jméno ani v té době snad nikdo neznal. Pracovala v německém lazaretu pro zraněné vojáky a důstojníky v lázních Berta a – jak říkali tehdy lidé – »tahala se s nimi«.

„Německých milenců měla dost, ale každý po čase zmizel,“ tlumočí příběh neznámé dívky pražský advokát. „Bylo jich prý možná šest, možná deset, někdo říká, že i víc, kteří se po známosti se zdravotní sestrou zničehonic jakoby propadli do země. Gestapo, tajná státní německá policie, si toho všimlo a nasadilo na ni do lazaretu agenta provokatéra.“

Špionka Wake (†98): Zemřela gestapem nejhledanější žena

Poprava

Záhadná sestra mu svoji péči dlouho nevěnovala. Možná dva tři týdny trvalo, než ji zatkli. Přemlouvala totiž svoji novou známost – onoho provokatéra – k dezerci s tím, že má spojení na odbojovou organizaci, která mu pomůže.

„Možná nejtěžší pro ni bylo, že ještě když chodila svobodně po Třeboni, lidé na ni plivali. A ona zatím bojovala – ženskými zbraněmi, až do své popravy. Němci ji zastřelili,“ shrnuje doktor Friml.

I když o té zdravotní sestře neví nic kromě toho, co mu řekla maminka (včetně toho, že snad měla nějaký čas žít v jeho třeboňském domě), cítil potřebu vzdát jí hold.

„A taky mi jí bylo líto, že zmizela v anonymitě a byla ve skutečnosti hrdinka. Tak jsem nechal vyrobit tu pamětní desku a někdy v roce 1999 jsem ji usadil na svém domě.“ Kolemjdoucí mu často ťukají na okna a chtějí vědět, komu je deska věnována. A Karel Friml jim to říká.

Vesnici čekal stejný osud jako Lidice: Před nacisty nás zachránila slivovice

Další verze

Text zmíněné desky na domě Karla Frimla zaujal i předsedkyni Spolku přátel Třeboně Jiřinu Psíkovou (68), kterou lidé znají jako výbornou regionální historičku. Protože vede městské muzeum, má přístup k archiváliím a záznamům jak z okupace, tak i z osvobození a doby po něm.

„Prohledala jsem, co jsem mohla, vyslechla spoustu pamětníků oněch let, ale ženu přiměřeného věku, na kterou by se příběh hodil, jsem v Přemyslově ulici nenašla,“ říká paní Psíková.

Dodává ale, že se s příběhem setkala, v různých podobách. „Někdo říká, že to byla lehká ženská s pohlavní chorobou, co nakazila pár německých důstojníků, kteří měli posádku na třeboňském zámku. Podle jiných to byla skutečná vlastenka, možná i znásilněná a nakažená Němci. Vracela jim své utrpení,“ přemítá Jiřina Psíková. Připouští, že pravdu se dnes už asi nikdo nedozví.

Květnový snímek

Po osvobození, v květnu 1945, začalo i v Třeboni účtování se zrádci a kolaboranty. Dobrovolníci spolu s partyzány je zatýkali a internovali novali na zámku. Mezi nimi i Marii Fridlovou, prostitutku, která prokazatelně udala několik třeboňských vlastenců gestapu.

„Kdo dnes posoudí její vinu?“ krčí rameny historička Psíková. „Třeboň je ale malé město, každý tu o každém ví, co je zač, a o Fridlové se to vědělo určitě také.“ Udavačka se soudu ale nedočkala. Zatkli ji 13. května a ještě tu noc spáchala sebevraždu skokem ze zámeckého okna.

Její osud je v něčem opravdu podobný osudu neznámé mstitelky, ale obě ženy od sebe jsou nekonečně vzdáleny. I taková byla tehdy válka…

Nacistickou zrůdu postavili konečně v 92 letech před soud: Bruins byl dobrovolník SS-Waffen!