Rozhovor s přítelkyní mrtvého taxikáře: Poslal mi poslední esemesku a pak...
„Já bez něho nejsem schopná jít do pitomého obchodu. Nedokážu nic,“ říká se slzami v očích Dominika Stanická (23), která už čtyři měsíce postrádá svého milovaného přítele. Taxikáře Daniela C. (†25) tehdy zavraždil vrah, který policii stále uniká!
Běsnění tzv. »taxivraha« začalo na konci ledna. Tehdy malorážkou chladnokrevně zavraždil taxikáře Petra S. (†42) a jeho tělo nechal v jeho autě v Lužické ulici na pražských Vinohradech. Policisté ho objevili až po třech dnech a úplnou náhodou. O další dva měsíce stejnou zbraní zemřeli Daniel C. (†25) a Milan P. (58).
Pozůstalí po obětech se nové informace dozvídají jenom z médií. Jinak na tom není ani Dominika, přítelkyně zabitého Daniela C. „Policie mi nic neřekla, nevím ani o tom, že mají jeho obličej,“ stěžuje si maminka tříleté holčičky, která je na všechno sama. Občas má chuť se na všechno vykašlat a skončit se životem. Přečtěte si 1. díl exkluzivního rozhovoru!
Celý rozhovor s přítelkyní mrtvého taxikáře najdete jen v tištěném středečním Blesku.
Na Blesk.cz ve 12 hodin zveřejníme další jeho část, ve které Dominika popisuje, jak se Daniel rozloučil večer před smrtí. Proč to bylo jiné než vždycky a jaké obavy to v ní vyvolalo?
Povídali jste si často o práci? Poznala jste, když měl špatný den?
„Vždycky, když se mu něco nezdálo, tak mi psal.“
Psali jste si třeba i v noci? Do kolika jste si psali v ten den?
„V ten den, nevím proč, jsme si psali asi do 11. Já jsem to ukončila ani nevím, jak, já jsem usnula. Poslední zprávy, co jsme si psali, bylo o tom, co budu vařit. A pak jsem usnula a on mi už potom nenapsal.“
A ten den psal něco o zvláštní zakázce nebo zákazníkovi?
„Ten den nepsal nic, ani nikomu jinému, že jede někam daleko.“
Z jeho strany nebyl náznak nějakého strachu, nebo něčeho, co by mohlo naznačit, že by mohlo jít o nebezpečí?
„Ne.“
Jak se vracel z práce?
„On přicházel domů z noční většinou okolo páté, šesté.“
Jak odcházel z domova poslední noc?
„Nechtěl jít jezdit, byl unavený. Já jsem mu udělala svačinu. Ale říkala jsem mu, buď doma, tak běž jezdit až v pátek. A on na to, že ne, že musí jít vydělat peníze. Pak jsme se rozloučili tak neobvykle, nevím proč. Vždy jsme si dali jednu pusu, teď jsme si dali ale tři pusy, to samý s dcerou.“
Nemohl mít třeba ten den jiný kšeft?
„Ne, to neměl, já jsem o všem věděla.“
Jak jste na tom byli s příjmy?
„Ze začátku špatně, ale jak přišel k áčkům (AAA Radiotaxi), tak už to bylo lepší. Dluhy jsme měli, to je pravda, ale bankovní. Teda pořád máme.“
Jak to teď zvládáte?
„Já jsem teď na mateřské, mám 3800. Pomáhá mi můj otec. Na bydlení mi přispívají 8 tisíc. A to je všechno. A abych mohla ještě normálně fungovat, tak potřebuju ještě tak 6 tisíc.“
Kolik Dan vydělával?
„Denně tak dva tisíce.“
Slečna si při tak vysokých příjmech partnera neumí představit, kolik je samoživitelek s 11800,- měsíčně, kterým nemá kdo pomáhat jako jí. Jestli je jen verbálně neobratná, nebo finančně lačná ví jen sama. Ten kluk měl smůlu. V pětadvaceti se nemá umírat. O vrahovi škoda slov....
