Takhle nám zabijí Ferdinanda! Sarajevský atentát minutu po minutě

Děti naříkají až do pozdního rána, kdy jim zrudlá víčka zavře milosrdný spánek.

Kněz Stanovský sděluje dětem, že ze Sarajeva dorazil druhý telegram a podle něj jsou prý na tom jejich rodiče velmi špatně. „Jedinou útěchu jim může poskytnout modlitba k Bohu všemohoucímu, jehož nevyzpytatelná vůle mnohdy povolává k sobě i lidi v mladém věku,“ říká přiškrceným hlasem. Mladičká Žofie vykřikne: „Jsou tedy mrtví? Že jsou mrtvi? Vím to!“ Dívka se nahlas rozvzlyká. V prudký pláč propukají i její bratři, 12 letý Max a 10letý Arnošt. Z vedlejšího pokoje přibíhají příbuzní v čele s tetou Jindřiškou. Ta při pohledu na zdrcené sirotky omdlévá.

Vojenští lékaři balzamují mrtvá těla následníka a jeho choti.

V sarajevských ulicích je nyní klid.

Generál Appel posílá do města dva útvary pěchoty.

V ulicích Sarajeva se objevují první nepokoje. Malé hloučky Muslimů a Chorvatů se srocují a vykřikují hesla proti bosenským Srbům. Policejní komisař Dr. Gerde žádá armádu o vojenské posily.

Policie v Bělehradu vydává zákaz všech koncertů, tancovaček a dalších zábavných akcí.

Bělehrad s okamžitou platností ruší oslavy výročí bitvy na Kosově poli. Ministr vnitra nařizuje, že všechna divadla, kavárny a jiná veřejná místa musí být po desáté hodině uzavřena.

V unikátním online přenosu ze Sarajeva před 100 lety budeme pokračovat po 17 hodině.

Císař František Josef, který tou dobou pobývá na letní dovolené v Ischlu, vydává okamžitý příkaz k návratu celého dvoru do rezidence Schonbrunn ve Vídni.

Telegram o smrti následníka trůnu a jeho choti právě dorazil do zámku Chlum u Třeboně, kde pobývají pod dozorem kněze Stanovského arcivévodovy tři děti. Nikdo nemá odvahu jim oznámit tu tragickou zprávu. Nakonec se trpké role ujímá teta dětí, hraběnka Jindřiška Chotková. „Vaši rodiče těžce onemocněli,“ říká jim vyhýbavě. „Vzmužte se a běžte se za ně pomodlit do kostela,“ pokračuje a stěží zadržuje slzy v očích. „Onemocněli? Oba najednou? A proč? Co se jim stalo?“ nechápe nejstarší dcera Žofie. Děti se s pláčem vypravují do kostela.

Císařův hlavní pobočník, generál Eduard Graf von Paar předává Františku Josefovi telegram od guvernéra Potiorka. „Skoro to vypadalo, že ho ranila mrtvice,“ popisuje císařovu reakci jeden ze svědků, Baron Margutti. „Zavřel oči a propadl se do svých myšlenek. Po pár minutách oči otevřel a jako by spíš pro sebe řekl: 'Strašné! Všemohoucího Boha není radno provokovat!' Po chvíli pokračoval: 'Vyšší síla obnovila řád, který jsem já bohužel nebyl schopen udržet.' Na co císař narážel? Na arcivévodou vyvzdorovaný sňatek s níže urozenou šlechtičnou Chotkovou?

V jídelně zasedá tým guvernéra Potiorka k důležité poradě. Musí vypracovat oficiální protokol o dopoledních událostech a po obdržení prvních výsledků z výslechu zadržených atentátníků informovat o atentátu rakouského císaře. Nejcitlivějším úkolem je pověřen baron Morsey – má napsat arcivévodovým dětem zprávu o smrti jejich rodičů.

Těla Františka Ferdinanda a jeho ženy Žofie jsou uložena vedle sebe na dva kovových roštech, které slouží jako dočasné máry.

V hodovní místnosti v přízemí paláce Konak odklízí služebnictvo ze slavnostní tabule všechen jídelní servis. Oběd na počest následníka byl zrušen.

„Tady je veškerá pomoc marná. Trápení Veličenstva je u konce,“ konstatuje Dr. Payer. Všichni muži, jeden po druhém přistupují k arcivévodovi, aby mu políbili ruku. Arcivévodův komorník, baron Rumerskirch mu sklápí víčka.

Baron Morsey se sklonil k arcivévodovi. „Chcete něco vzkázat svým dětem, Výsosti?“ zeptal se. Následník neodpovídá, jeho rty jsou nehybné.

František Ferdinand je v hlubokém kómatu. Dech má slabý, pulz skoro nehmatný. Pět lékařů bojuje o jeho život. Snaží se mu svléknout uniformu, ale nedaří se jim otevřít sponu na arcivévodově šerpě. Baron Morsey spěšně vytáhne dýku a snaží se šerpu odříznout, další pomocník zkouší nůžkami rozstříhat následníkovu košili. Krev jim všem stříká do tváří a na ruce.

Trasa kolony Františka Ferdinanda. Symbol výbuchu ukazuje na místo, kde proběhl první pokus o atentát - bombou. Vlevo vidíme, jak se vůz následníka trůnu odklonil z plánované trasy. Čerevný ukazuje na místo, kde stál Gavrila Princip se svým revolverem.

Vévodkyni Žofii již není pomoci, patrně zemřela již během převozu. Její dvorní dáma, hraběnka Lanjusová jí zavírá oči.

Automobil s následníkem trůnu přijíždí k paláci Konak. Řidič Leopold Lojka bere bezvládné tělo vévodkyně do náruče a nese ho do prvního patra budovy, do ložnice guvernéra. Arcivévodu pokládají na divan ve vedlejší guvernérově studovně.

Auto se zraněným následníkem a jeho chotí uhání ke Konaku, rezidenci guvernéra Bosny a Hercegoviny Oskara Potiorka. Obyvatelé Sarajeva jsou zmateni a v šoku.

Policisté zadržují pachatele atentátu, dvacetiletého studenta gymnázia Gavrila Principa. Před chvílí jej málem zlynčoval dav na ulici. Dva muži jej mlátili surově šavlemi po hlavě i po krku, další do něj kopali. Mladík se pokusil zabít pomocí kyanidu podobně jako předtím jeho komplic Nedeljko Čabrinović. Jed však neúčinkoval, pouze mu způsobil zvracení a silné bolesti. Než se stihl mladík zastřelit, vyrazili mu policisté pistoli z ruky. Při zatýkání vypadla mladému teroristovi bomba z kapsy. „Pozor, nestoupněte na bombu,“ zavolal kdosi z davu.

„Proboha, co se s tebou stalo!“ křičí zděšená vévodkyně při pohledu na arcivévodu, jemuž z úst teče krev. Pak však omdlí a padá svému muži do klína. Arcivévoda zaúpí: „Žofinko, drahá Žofinko, neumírej! Zůstaň na živu už kvůli našim dětem!“ Hrabě Harrach otírá následníka svým bílý batistovým kapesníkem krev. „To nic není,“ mumlá arcivévoda, když se ho hrabě ptá, jak mu je. „To nic není,“ opakuje dokola sotva slyšitelným hlasem a klobouk mu padá z hlavy.

Na následníka trůnu byl opět spáchán atentát! Ze vzdálenosti dvou až tří metrů na něj nečekaně vypálil dvě rány z pistole mladý muž, který před chvilkou vyšel z Schillerova obchodu s lahůdkami. Mladík měl při střelbě odvrácenou hlavu, střílel tedy naslepo, přesto obě jeho kulky trefily cíl. První rána prorazila dveře automobilu a zavrtala se vévodkyni do břicha. Druhá střela zasáhla arcivévodovu krční tepnu. Atentátník okamžitě obrátil zbraň proti sobě v úmyslu se zastřelit, ale muž, který stál za ním, jej chytil za ruku. Vzápětí dav obestoupil teroristu.

Řidič prvního automobilu si si spletl směr a odbočil z Apppelova nábřeží do ulice Františka Josefa I., hlavního nákupního centra v Sarajevu. Další auta jedou za ním. Vůz s následníkem trůnu však zastavuje. Generál Potiorek přikazuje řidiči vrátit se zpět na nábřeží.

Kolona aut se vydává na cestu. František Ferdinand s chotí Žofií jedou ve třetím voze se staženou střechou. Na levém stupátku automobilu stojí český hrabě Harrach, který se rozhodl chránit svým tělem rakouského následníka.

Vévodkyně svému muži navrhuje předčasně ukončit návštěvu Sarajeva a vrátit se domů. „Ještě nikdy jsme na tak dlouho neopustili naše děti,“ připomíná. Následník kroutí hlavou: „Jeď domů sama, Žofie, já ještě navštívím podplukovníka Merriziho v nemocnici.“ Vévodkyně však trvá na tom, že musí svého manžela na veřejnosti doprovázet. „Nenechám tě tu samotného,“ říká rezolutně.

Následník trůnu je informován o dopadení pachatele atentátu. „To je jistě nějaký anarchista,“ poznamenal.

Členové Ferdinandova doprovodu diskutují, jak zabránit dalším případným pokusům o atentát. Major Höger navrhuje povolat do města armádu. Generál Potiorek nesouhlasí: „Vojáci do města nemůžou, nemají slavnostní uniformy. Jsem si jist, že žádný další atentát již nehrozí. Copak si myslíte, že Sarajevo je plné vrahů?“

S připraveným projevem vystupuje následník trůnu. Na závěr se zmiňuje o dnešním incidentu u Latinského mostu a děkuje obyvatelům Sarajeva za uvítací ovace. „Viděl jsem, jakou měli radost, že se atentát nezdařil,“ zdůraznil.

Starosta Sarajeva Fehim Čurčić zahajuje na radnici slavnostní projev na uvítání rakouského následníka trůnu. Zjevně rozrušený arcivévoda jej ihned přeruší: „Pane primátore, přijel jsem na návštěvu a přivítán jsem byl bombami. To překračuje všechny meze!“ Vévodkyně šeptá manželovi něco do ucha. František Ferdinand pak klidnějším tónem pobídne starostu, aby pokračoval ve svém proslovu.

Policie zjišťuje, že bombovým útočníkem je 19 letý bosenský Srb Nedeljko Čabrinović, člen teroristické organizace Černá ruka, který byl v minulosti již několikrát zadržen policí a vyslýchán kvůli své účasti na protestech a stávkách v Sarajevu i dalších bosenských městech.

Kolona vozů rychle pokračuje v cestě k městské radnici.

Pokus o utonutí atentátníku nevyšel, řeka je hluboká jen 10 centimetrů. Leží ve vodě, zvrací (zřejmě následkem požití jedu) a dva muži do něj mlátí a kopou. Jeden z nich dokonce namíří na atentátníka pistolí. Příchozí policista mu však zabrání ve střelbě. Potřebují násilníka nejprve vyslýchat. Ten při zatýkání křičí: „Jsem srbský hrdina!“

Guvernérův pobočník, podplukovník Erich von Merizzi utrpěl zranění hlavy a silně krvácí. Musí být převezen do nemocnice. Posádka vozu poškozeného bombou si přesedá do zbývajících automobilů vzadu.

Auto s následníkem zastavuje. Nikdo není zraněn, jen vévodkyni Žofii škrábla drobná střepinka do obličeje. Hrabě Harrach běží k vedlejšímu autu, aby zjistil, co se stalo.

Dav zachvátí vzrušení i panika zároveň. Jedni se zvědavě derou dopředu, aby jim nic neuniklo, druzí se snaží z místa utéct. Pachatel atentátu v černém obleku skáče do nedaleké řeky Miljacka. Čtyři muži se vrhají za ním.

Neznámý srbský terorista hodil ruční bombu na auto s následníkem! František Ferdinand ve snaze ochránit svoji manželku výbušninu odrazil rukou. Bomba se skutálela po kapotě vozu a dopadla na silnici. O 30 sekund později explodovala pod levým zadním kolem dalšího automobilu. Výbuch vyhloubil v silnici asi půlmetrový kráter a zranil 16 okolo stojících lidí.

Auto s manželským párem zastavuje u pošty. Poštmistr předává vévodkyni telegram od dětí. Vůz poté míří k Latinskému mostu.

Originál dopisu Františka Ferdinanda, který po snídani diktoval svým dětem do Chlumu - 12leté Žofii, 11letému Maximovi, a 10letému Arnoštovi.

V baště nad městem odpalují dělostřelci 24 salv na uvítání následníka.

Domy, kolem nichž auto s následníkem projíždí, jsou vyzdobené prapory, květinami i orientálními koberečky. Některá okna jsou polepena portréty Františka Ferdinanda.

Následníka vítají zástupy lidí postávajících spořádaně na chodnících. Mají dnes zakázáno stát či sedět na zdi nebo na pažení mostů, lézt na stromy či sloupy. Jinak jsou však bezpečnostní opatření poměrně vlažná. Na každých 200 metrů připadá pouze jeden policista!

František Ferdinand, jako inspektor branné moci, se včera vlakem přepravil na polní manévry do Tarčina. Za střídavého horka a chladu, v obtížném kopcovitém terénu, cvičilo pod dohledem arcivévody bezmála 20 tisíc mužů ve zbrani.

Po krátké zastávce ve vojenských kasárnách, na jejichž prohlídku bylo podle programu vyčleněno pouhých 10 minut, se kolona sedmi aut vydává po Appelově nábřeží směrem k sarajevské radnici.

Po uvítání nasedá pár do sportovního vozu značky Gräf & Stift se staženou střechou, jenž patří českému hraběti Františku Harrachovi. Naproti arcivévodovi si sedá generál Potiorek. Hrabě Harrach zaujímá sedadlo vedle svého zaměstnance, českého řidiče Leopolda Lojky. Kolona aut se rozjíždí směrem k místním kasárnám v západní části města.

List Národní politika zaznamenal podivnou událost na zámku v Konopišti. Že by zlé znamení?

Arcivévoda nastupuje se svým doprovodem do zvláštního vlaku, který jej odváží do Sarajeva.

Před odjezdem do Sarajeva arcivévoda diktuje telegram svým třem dětem. Vzkazuje jim, že se oba s maminkou mají dobře a že počasí je tu teplé a hezké. Připomíná, že je dnes čeká ještě velké přijetí v Sarajevu a pak už se vracejí konečně domů.

František Ferdinand společně s manželkou Žofií absolvují ranní mši v květinami vyzdobeném pokoji hotelu Bosna v lázeňském městě Illdža.