První den osvobození. O čem se nesmělo mluvit: roztrhaná těla dětí, uřezaná prsa, hromadné popravy!
Slunce na modré obloze a kvetoucí šeříky, jimiž rozjásaní Pražané vítali usměvavé rudoarmějce přijíždějící v tancích. Takový býval obraz dne, který komunistický režim slavil jako svůj státní svátek. 9. května 1945 se ale v Praze ještě vraždilo a zabíjelo, a to na obou stranách barikád! Masakry, lynčování, rabování a znásilňování – i takto vypadal „první den míru“ v naší vlasti.
Zatímco většinu Evropy v dubnu již ovládly britsko-americké jednotky, české země včetně Prahy drželi ve svých spárech stále nacisté. 8. května Evropa už slavila konec války, ale Pražané touto dobou zažívali ty vůbec nejkrušnější chvíle od začátku války.
Už čtvrtý den totiž trvá Pražské povstání, ale ani po kapitulaci Německa a podpisu příměří se část německé armády a jednotek SS nemíní vzdát a naopak podniká na Prahu mohutný útok. Metropole je ostřelována a bombardována pomocí tanků, děl i letadel. Granáty dopadají na Bulovku i sanatorium na Smíchově. Hoří Staroměstská radnice, střílí se na Václaváku. Povstalcům na barikádách tou dobou dochází munice i jídlo a pití.
Střílelo se do žen i do dětí
Největším postrachem byli němečtí ostřelovači, kteří se schovávali ve střechách domů a na kostelních věžích. Mezi nimi bylo hodně mladíků z Hitlerjugend, kteří si brali na mušku hlavně zdravotní sestry z červeného kříže, ale i zasahující hasiče. V Úsobské ulici Němci brutálně povraždili 35 lidí, mezi nimi i třináct dětí ve věku od šesti do 12 let a třináct žen, z nichž dvě byly těhotné.
V Jelením příkopě na Pražském hradě nacisté postříleli dvanáct zajatých povstalců, převážně mladých mužů, jejichž mrtvoly následně zohavili bodáky. K dalšímu masakru došlo v objektu školy Na Pražačce, kam Němci sváželi zajaté rukojmí, mučili je tam a popravovali. Zastřelili i vyjednavače s bílou vlajkou, další dva pak přejeli tanky.
Mladíci z Hitlerjugend se doslova vyžívali v krutostech: zajatým civilistům vypichovali oči, podřezávali je, používali je v pouličních bojích jako živé štíty. Ženám prý dokonce uřezávali prsy. Do sklepů, kam se lidé ukrývali před nálety, házeli esesáci granáty.
Konec války? V Čechách až 11. května!
Ani příchod vojáků Rudé armády do Prahy nad ránem 9. května ještě neznamenal úplný konec bojů. Zbylé esesácké hordy dál řádí a z vyšších patrech budov v okolí Staroměstského náměstí střílí zákeřní ostřelovači na chodce v ulicích. Ještě v půl jedné je v české metropoli vyhlášen letecký poplach! Až k večeru nacisté ustupují a 10. května definitivně opouštějí Zbraslav. O dva dny později jsou poslední zbytky německého odporu zlikvidovány v bitvě u Milína.
Lynčování, rabování a znásilňování – taková je válka
Zprávy o nacistických zvěrstvech se rozšířily po celé Praze a vyvolaly krutou odplatu nejen na německých vojácích, ale i nevinných civilistech. Rozzuřený dav Pražanů pověsil například dvě německé ženy za nohy na strom a zapálil je. Po mnoho let se však o lynčování Němců Čechy, jehož se dopouštěli hlavně kolaboranti, nesmělo se hovořit. Až po 65 letech byl odtajněn dokument, který na sklonku války natočil amatérský filmař Jiří Chmelíček. Zachytil v něm brutální popravu 42 německých civilistů u kina Bořislavka, kteří byli nejprve postříleni a pak rozmašírováni nákladním vozem. Někteří badatelé ovšem tvrdí, že vykonavateli popravy nebyly české gardy, jak se tvrdilo, nýbrž sovětští vojáci, kteří se tím mstili za smrt svých dvou vojáků.
Samotní rudoarmějci se ovšem dopouštěli násilí i na českých obyvatelích. Zvláště na pozoru se před nimi musely mít ženy. O tom ostatně svědčí vtip, který mezi sovětskými osvoboditeli v té době koloval: „První voj bere hodinky, druhý ženy a třetí, co zbylo.“
O zločinech Rudé armády spáchaných na osvobozených územích Československa se však nemluví dodnes a na rozdíl od sousedního Německa neexistuje ani statistika počtu znásilněných obětí. Co však víme přesně, je, že během Pražského květnového padlo dva tisíce českých povstalců a dalších tři tisíce osob bylo zraněno. K takovému vysokému počtu obětí přitom nemuselo vůbec dojít, kdyby americká armáda už 6. května vjela do Prahy. To si však generalissimus Stalin nepřál.
Himmler Hitlerovi: Už jsi viděl Lidice? Hitler: Ne, vypal mi je.