Žíravina mu zničila život! Kvůli cizí nedbalosti je doživotním invalidou

Týdenní dovolenou si Pavel Hiršl v září 2008 spolu s manželkou Allou, pocházející z Ukrajiny, pěkně užili. Pak se oba společně vrátili do práce – do kravína ve Všerubech, který patří společnosti Všezep. Alla tam dojila krávy a Pavel je krmil.

Po šichtě, jak byl zvyklý, sáhl po lahvi s minerálkou, kterou tam před sedmi dny nechal, a napil se. Do žaludku se mu dostalo větší množství žíraviny. Calgonit steroid Forte 15 ho málem zabil. Z nemocnice ho pustili až v květnu 2009, po devíti měsících.

Po špitálech

„Lahve se svým pitím měl v kravíně kdekdo,“ vysvětluje Pavel Hiršl. „Jak jsem mohl tušit, že zootechnik zrovna tu moji vylije a nalije tam bůhví proč žíravinu.“

Neuvěřitelná pracovní nedbalost přišla Pavla draho. Z domažlické nemocnice ho převezli do Plzně. Měl poleptanou ústní dutinu, zničený jícen a poškozené plíce, protože část žíraviny v prvotním šoku po napití i vdechl. „Lékaři museli synovi jícen nahradit kusem jeho žaludku,“ vzpomíná na synův pobyt v nemocnicích paní Marie Hiršlová (62). Ta ho zastupuje v právních úkonech, protože po otrávení Pavlovi vypadává paměť, špatně se orientuje, někdy nedokáže srozumitelně uvažovat.

„Může uvařit a leccos spraví, ale jinak je jako dítě,“ dodává takřka nepohyblivá paní s těžkou artrózou. K dovršení všeho je její manžel Josef (64) v podstatě nevidomý, rozezná jen stíny a obrysy.

Následky

Pavlovi se manželství rozpadlo, Alla devět měsíců nečekala, našla si náhradu.  

Pavel po chvilce zaváhání líčí, jak se s Allou seznámil ve folmavském Lady Baru. „Co by dělala, šlapku dělala,“ odpovídá. On sám tam nastoupil jako ochranka a údržbář.

„Když jsme se vzali, pracovala po svatbě jako barmanka. Jenže začala chlastat a vyhodili ji. Já šel za ní a skončili jsme u krav,“ vysvětluje Pavel.
Začal pít, Alla vyměnila zámky a Pavel se odstěhoval k rodičům.

Peníze

Nikdo tehdy netušil – a Pavel také ne, že jeho bývalá nadělala obří druhy, kolem pěti set tisíc. „A můj Pavel si ve stavu, v jakém tehdy byl, vzal půjčku 90 000 korun. Kam ty peníze přišly, nevím, a on si na nic nevzpomíná,“ krčí rameny paní Marie. Podle jejích slov tak všechno odškodnění od pojišťovny – kolem půl milionu – spolkly splátky Alliných dluhů. „I exekuci jsme měli,“ říká se slzami v očích.

Prodali, co mohli, a teď bydlí v obecním domě, stavěném jako domov důchodců. Rodiče v jedné místnosti a Pavel v druhé. Život na necelých patnácti čtverečních metrech nestojí za nic. Do místnosti se vejdou dvě válendy, stolek se dvěma křesílky a televize, skříň a jinak nic. Není tam k hnutí.

Soudy

Rodina Hiršlova společnost Všezep zažalovala o dva a půl milionu korun. Jenže soudy se vlečou, Všezep se odvolává, požaduje stále nové znalecké posudky a částku 2.565.000 korun, kterou spočetl právník rodiny, prohlašuje za likvidační. Mimochodem – jednatelé společnosti Koranda a Žambůrek odmítli k celé záležitosti cokoliv říci.

Soudní stání byla nejprve v Domažlicích a pak u Krajského soudu v Plzni. Ten stanovil, že Pavel Hiršl má právo na třetinu z oněch dvou a půl milionu. Domažlický soud ale po odvolání Všezepu požádal 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy o nové posouzení Pavlova stavu. Tři její docenti a jeden profesor jsou podepsáni pod znaleckým posudkem, který mimo jiné zajímavým způsobem předpovídá budoucnost.

Uvádí: „Je pravděpodobné, že nebýt pracovního úrazu, žalobce by se nestal invalidním v roce 2009, ale až v roce 2012 pro obecná onemocnění, jimiž trpí.“ To je podle názoru Hiršlových ukázka zaměnění příčiny a následku, a tak požádali o jiný posudek. „Oni nezkoumají, co se stalo a jak to mého syna ovlivnilo, ale to, co by mohlo být, kdyby…“ rozčiluje se paní Hiršlová.

Její Pavel má zničený život a to žádné posudky nespraví. Snad se někde najde zdravý rozum…