Žena zachránila stovky psů: Neopustím je, i když mám rakovinu!

„Kdo jednou ke psům přilne, myslí jinak. Zjistila jsem, jak strašně málo toho stačí k životu,“ říká Hana Šiblová. Sedí na posteli, okolo ní radostně poskakují fenky Žížala (11) a Žoužou (10).

Ve zpustošeném statku bez elektřiny obývá místnost s vysokými klenutými stropy, stěny zdobí, co kde našla. Kromě psů jí dělá společnost jen malé rádio.

Úřednice

Nechce se uvěřit, že byla osm let úřednicí na radnici ve Vyškově a 14 let se věnovala realitám. „Věřte, ta moje nemoc mě trápí ze všeho nejmíň. Na to, Měla dům i dobře placenou práci. Dnes bydlí Hana Šiblová (48), matka dvou dcer, ve zdevastovaném statku, kde se stará o bezprizorní psy, je na mizině a k tomu bojuje s rakovinou. Zachránila stovky psů Žije v rozpadlém st .co dělám, jsem doplatila zdravím, ale zachránila jsem mnoho zvířat.“ Její příběh psí mámy začal v roce 2004. „Chtěla jsem rychle pomoci, ale nepřemýšlela nad důsledky,“ vrací se Šiblová o deset let zpět, kdy v Olomouci založila bezpříspěvkovou stanici pro záchranu zvířat.

Útulky Dětmarovice a Darkov žádaly v zimě o pomoc, jinak by tam psi umrzli. „Místo pěti nám jich naložily 36 s tím, že u nás budou jen dočasně. Zpět si je ale již nevzaly a fenky byly nakryté,“ vzpomíná.

 „Dnes už vím, že jen láska ke zvířatům nestačí. Chtěla bych obdobné nadšence varovat, aby dopředu zvážili následky. Jinak do toho zabřednou jako já,“ radí. Její původní představa byla, že pomůže pár psům, jenže postupně jich přibývalo, po několikerém stěhování skončila i se psy před třemi lety na statku. Stovky psů „Nakonec jsem jich živila sto a neměla je už kam dávat. Místní ze mě udělali tyranku. Psi byli ale odvšivení, odčervení a měli co žrát,“ říká. „Bylo jich ale tolik, že již žili v nehygienických podmínkách,“ upozorňuje Dušan Bill, šéf Krajské veterinární správy v Brně a pokračuje: „Několik jich nemělo vakcínu proti vzteklině. Za to dostala pokutu.

Se psy vypomohl útulek v Poděbradech. Nyní má chovatelka všech 12 psů v pořádku,“ potvrzuje Bill. Hana Šiblová tvrdí, že prostřednictvím sponzora chtěla statek odkoupit a vyřídit dotaci na stanici na záchranu zvířat. Měla i projekt, v části statku nechala postavit dřevěné kotce.

„Až když tam byli psi převezeni, vyšlo najevo, že jsou tam nevyřešené majetkoprávní vztahy. Tím to padlo,“ smutně pokrčí rameny. Většina chlupáčů, o které pečuje, je stará. Nikdo je nechce. „Ale přece je nedám utratit, jen abych se měla dobře.“

Nejhorší zima Bez elektřiny, jen na matraci na statku prožila i krutou zimu 2011. Měla sice malá kamna, ale neměla čím topit. „V minus dvaceti mě hřáli jen psi. Byla to nejhorší doba v mém životě. Zachránila mě paní, která mi dovezla péřový spacák a sekerku.“ Omrzl jí obličej i ruce. Onemocněla. „Mám rakovinu, cukrovku, vysoký tlak. Ale neodejdu, dokud tu psi budou, s nimi se cítím dobře. Nestojím o to, aby mě někdo litoval,“ říká rozvedená Hana, která je živa jen z toho, co si brigádně vydělá. Její dvě dcery si přejí, aby žila zase jako dřív. „Jsem ráda, že se naše vztahy napravily, ale nic po nich nechci,“ dodává žena, kterou hned tak něco neporazí. „A ani rakovina ne!“ dodává Hana Šiblová.

Obce nechtějí platit

Hlavní problém podle Dušana Billa z Krajské veterinární správy Brno vězí v tom, že obce toulaví psi nezajímají, protože šetří. Zaplatili by za odchyt a pak v útulku denně 70–150 Kč. „Obce vybírají za psy poplatky. Města, kde jsou útulky, chtějí, aby obce na provoz paušálně přispívaly. Většina to odmítá,“ upozorňuje Bill. To potvrzuje i vedoucí útulku ve Zlíně Danuše Šmigurová. „V tak velkém regionu s námi uzavřelo smlouvy jen šest obcí! Měl by se změnit zákon tak, aby to byla povinnost obcí,“ míní Šmigurová.