Ještě včera se mohlo zdát, že přes brutální masakr v Káhiře, při němž zemřelo pod pásy buldozerů, v hořících stanech či kulkami ostřelovačů přes pět set Mursího stoupenců, jsou letoviska na pobřeží Rudého moře zcela bezpečná. V převážné míře je totiž majetkově kontrolují egyptští generálové.

Čeští turisté v Hurghadě či Marsa Alam tak mohli být zdánlivě klidní, protože generálové si své zisky a zájmy dokázali vždy ochránit. Pod jejich ochranu tak nepřímo spadá i Petr K, který musí v Hurghadě proti své vůli setrvat po dobu vyšetřování tragické smrti jeho manželky Moniky (36) a dcery Klárky (8).

Zapomeňte na pyramidy, z Egypta se stává bojiště

Jenomže středeční nepokoje v Káhiře, při nichž umírali i novináři pracující pro zahraniční stanice se šíří do dalších egyptských měst a zabitého stoupence islamistů hlásí už i Hurghada. Muslimští bratři se přitom nehodlají vzdát a navzdory hrozivým ztrátám hodlají nadále protestovat. Takřka celá země je protesty paralyzována. Na návštěvu slavných pyramid mohou turisté zapomenout. Jsou uzavřeny.

A situace v Egyptě se může rapidně zhoršovat. Přestože Muslimští bratři prohlašují, že na masakr budou reagovat výhradně mírovými protesty, v reakcích na něj již v Egyptě vzplanuly desítky kostelů křesťanské koptské menšiny. A na Sinajském poloostrově, který není zcela pod kontrolou armády tamní beduínské kmeny s napojením na Al Káidu odpálili během tohoto týdne raketu na Izrael.

Lze si navíc jen stěží představit, že by současný vůdce Al Káidy, kterým je Egypťan Ajmán Zavahrí neuvítal příležitost rozšířit znovu obnovenou sílu své teroristické organizace o novou bojovou frontu přímo ve své domovině.

Soumrak Arabského jara znamená nový úsvit Al Káidy

Zatímco po smrti Usámy bin Ládina se zdálo, že je Al Káida v troskách, po dvou letech trvání tzv. Arabského jara, které mělo přinést muslimským státům demokracii, si desetitisíce radikálních islamistů špacírují od Sýrie přes Sinaj a Libyi celou severní Afrikou. Jediný, kdo jim dokáže čelit, jsou „překvapivě“ opět vojenské režimy.

Soumrak Arabského jara přitom znamená nový úsvit Al Kaidy. Posílení islamisté se nevzdají a masakry při nichž budou tak jako v Egyptě umírat po stovkách neozbrojené ženy je budou nadále radikalizovat. Boje se přitom již neodehrávají tak jako před lety někde ve vzdáleném Afghánistánu či Iráku, ale přímo na hranicích Evropy.

Ostatně francouzských, německých či britských radikálních stoupenců džihádu působí v řadách bojujících arabských islamistů tisíce a tomu, že se po návratu do svých evropských vlastí všichni spokojí s klaněním na koberečku, může věřit jen nešťastník po lobotomii. Čím dál tím víc se tak zdá, že Arabské jaro byl Evropě čert dlužný.