Doktoři mu tvrdili, že už se nikdy nepostaví: Díky moderní technice dělá první kroky!

Tvrdý Valach se však s diagnózou odmítl smířit. A tak navzdory prognózám dnes chodí. Zatím sice s pomocí ortéz a chodítka, ale chodí.

Pád na záda

Život horala Drápaly se převrátil 5. září 2010.

„Když jsem šel z práce, utrhl se pode mnou podemletý břeh a já spadl na záda na skruž v potoce. Odnesly to tři krční, dva hrudní a dva bederní obratle. K tomu jsem měl zlomenou hrudní kost a propíchnutou plíci,“ vypočítává zranění.

Byl to podle něj banální pád, bohužel na špatném místě. „Dřív na mě spadl strom, a nic se mi nestalo.“

Kruté časy

V brněnské nemocnici ho dali dohromady, ovšem s tím, že se nepostaví. Pro rodinu nastaly kruté časy.

„Nesla jsem to hrozně těžce, Honza je živitel rodiny. Máme rozestavěný dům, a najednou jsme byli bez něj i bez prostředků. Půl roku jsme jedli jen rohlíky a máslo,“ líčí kruté časy manželka Petra (34). Nejhůř to ale nesla dcera Viktorka (4) - měla psychické problémy, přestala jíst, nechtěla chodit na záchod.

„Když jsem se vrátil z nemocnice domů, tak se to spravilo. Strašně moc nám pomohli kamarádi,“ děkuje jim Jan Drápala.

Vězení v horách

Být v horách na vozíčku je jako uzavřít se v domácím vězení. Mladý muž se proto rozhodl bojovat.

„Kamarád, bývalý ředitel olomoucké fakultní nemocnice Václav Rýznar, mi poradil, že je tam supermoderní rehabilitační oddělení, jaké snad není nikde ve střední Evropě,“ říká Jan Drápala.

Učí ho stroje

V Olomouci tak tráví dny i celé měsíce cvičením na nejmodernějších přístrojích. Naštěstí neměl míchu zcela poškozenou.

„Nepřerušenou částí proudí vzruchy a nohy se je učí poslouchat,“ popisuje princip léčby Drápala. „V Olomouci mi věnují spoustu času i úsilí, tak asi vědí, že to má smysl.“

S chodítkem

Rehabilitace už přinesla ovoce – dokáže se postavit a s pomocí ortéz a chodítka přejít několikrát po bytě.

Ani na chvíli nezapochybuje, že bude za nějaký čas chodit jako dřív.

„Nejvíc se těším, až splním přání Viktorce. Pořád říká, že až budu mít zdravé nožičky, budeme spolu chodit do lesa. Přece ji nemůžu zklamat,“ vyznává se.

Dokáže to!

„Věřím, že to dokáže. Už teď dělá spoustu věcí jako dřív,“ prozrazuje manželka Petra.

„To je pravda. Už jsem řezal dřevo, pomáhal stavět udírnu, no a jako řezník zase dělám i zabijačky. Ještě bych si přál mít čtyřkolku, abych mohl jezdit do svého revíru v lese,“ prozrazuje.

A upřímně dodává: „Děkuji všem lékařům, kamarádům i rodině. Zůstat v tom sám, tak by to bylo na mašli. Takhle se těším, až se spolu se všemi zase rozběhnu po lese.“