Tanečnice, které bomba v Bostonu utrhla nohu: Znovu budu tančit!
Tanec byl smyslem jejího života. „Když jsem tančila, cítila jsem, že žiji. Jako bych se vznášela. V tu chvíli jsem nic jiného nepotřebovala,“ vzpomíná Adrianne Haslet-Davis (32), která přežila bostonský masakr. Při výbuchu však přišla o nohu.
„Pamatuji si všechno. Pamatuji si, když bouchla první bomba. Držela jsem se manžela a říkala si: ‚Nikdy není jenom jedna.‘ Prostě jsem věděla, že se ještě něco stane a začala jsem křičet. V ten okamžik vybouchla druhá,“ vzpomíná na pondělní masakr na bostonském maratonu.
Když se vzpamatovala, myslela si, že je v pořádku. Pak si její manžel, profesionální voják, který se právě vrátil z Afghánistánu všiml krvácející nohy. „Koukala jsem na tu nohu, 80 procent kosti bylo pryč a sval taky. Hrozně jsem krvácela. Měla jsem dvě možnosti. Buď budu bojovat, nebo zůstanu ležet na chodníku a vykrvácím. Ta druhá varianta se mi nelíbila,“ popisuje nejhorší okamžiky svého života. Její manžel naštěstí věděl, co dělat. Okamžitě si sundal pásek a zaškrtil jím nohu.
Taneční instruktorka Adrianne se probrala z narkózy v úterý večer, den po výbuchu. „Mám otupělou nohu, jako kdyby spala,“ říkala pod vlivem tišících léků. V tu chvíli se k ní naklonila matka, která přiletěla z Seattlu. „Adrianne, zlato, o nohu jsi přišla,“ pošeptala dceři.
Přestože chápe, že její život se dramaticky změní, je rozhodnutá se ke své vášni zase vrátit. „Tanec je můj život. Nikoho nenechám, aby mi ho ukradl. Nemůžu se utápět ve svém žalu. Znova budu tančit. A příští rok, přestože jsem nikdy nebyla žádný běžec, poběžím maraton,“ řekla žena v rozhovoru pro Boston Herald.
V Afghánu nejsou arabi