Syn Béma Jáchym: Z amputované ruky se poučit nechci, blbosti budu dělat dál!

Stejně jako tatínek, miluje Bém junior horolezectví. Nebo lépe řečeno „socholezectví“. Neblaze se minulý rok v březnu proslavil tím, že vylezl na sochu v pražské Wimmerově kašně, která se na něj zřítila.

Kdyby třistakilový kus sochy spadl o kus vedle, mohl zemřít. Život měl na vlásku i dvakrát poté. V rozhovoru pro časopis řekl, že mu doktoři ruku amputovali, protože to sám chtěl. Neumí si sice zavázat tkaničku, s rukou ale hýbá docela obstojně. Svého činu nelituje, chce prý zažívat blbosti, dokud to jde. Tahle blbost ale mohla být jeho osudová.

Odmalička miloval létání, po maturitě se chtěl stát pilotem. „Věděl jsem, že pilotní zkoušky automaticky neznamenají létání s dopravním letadlem. Nejdřív budu třeba pět let vozit balíky v Ugandě. Tak přesně tohle bylo to, proč jsem chtěl lítat, klidně někde na konci světa,“ řekl v rozhovoru pro časopis.

Po nehodě ho odvezli na ARO střešovické nemocnice v Praze. Když se probudil, měli pro něj lékaři na první pohled dobrou zprávu. „Řekli mi, že jsem měl štěstí, sice jsem přišel o všechny žíly a tepny v ruce, ale podařilo se jim voperovat žílu z nohy, která do ruky přivede krev. Počítal jsem s tím, že to bude na dlouho, ne ale s tím, že bych měl o ruku přijít,“ řekl pro časopis.

Chtěl, aby mu ruku uřízli

Série různých pokusů o záchranu ruky skončila málem smrtí. Několikrát mu brali tepny z nohy, kde má doteď jizvy, ruku mu dokonce i voperovali do břicha. Jednoho dne mu v ní ale praskla tepna. „Šlo o vteřiny. Naštěstí byl u mě zrovna doktor. Ztratil jsem tři litry krve. Omdlíval jsem. V ten moment se rozhodlo. Mít ruku za každou cenu není pro mě bezpečný. Kdyby se to stalo třeba ve spánku, už nežiju. Ráno jsem podepsal papír, že souhlasím s amputací. Chtěl jsem, aby mi ruku uřízli,“ řekl časopisu For Golf Bém junior.

Nebyla to chyba

„Nechci říkat, že jsem udělal nějakou hroznou chybu. Kdyby si o tu sochu opřeli žebřík třeba hasiči, tak by spadla. To samozřejmě neospravedlňuje, že jsem skákal vožralej po sochách. Když jsem se probudil, mrzelo mě to,“ dál popisuje své pocity.

Dostal zaracha, rukou hýbe, ale tkaničky si nezaváže

„Uvědomil jsem si, že bych měl nějakou dobu být doma. Máma řekla: Teďka budeš bydlet u nás a nikam už nebudeš utíkat,“ pokračuje. S rukou prý už hýbe, tkaničky si ale nezaváže. „Má to určitý počet elementárních pohybů, nebude to nikdy primární ruka, ale hodně pomáhá.“

Bezruký sportovec

Bém junior je milovník všech různých sportů. Má rád surfování, fotbal, horolezectví, snowboarding. Náhoda mu vnukla myšlenku, že by mohl hrát profi golf. Prohlížel si katalog protetických pomůcek a narazil na věci pro handicapované golfisty. Když mu speciální ruka na golf přišla, začal hned trénovat. Stal se členem reprezentačního týmu České golfové asociace hendikepovaných.

Zemřít mohl potřetí, poučit se nechce

Bémovi se do ruky dostala infekce a v září skončil na kapačkách. „Nic příjemnýho. Byl to nějaký nebezpečný streptokok, kdybych se nedostal včas do nemocnice, mohl jsem taky umřít,“ dodává. Ztratil dva roky studia, teď nastupuje na práva, z chyby se ale poučit nehodlá. „Spousta lidí se mě ptala, jestli jsem se poučil, jestli bych vyváděl takovýhle blbosti dál. Tak říkám, že jsem se vůbec nepoučil. A že se ani poučovat nechci. Věřím na osud. Dokud jsem mladej, budu dělat blbosti,“ říká Bém.