Zhroutil se jí svět, ale zabojovala: Porazila leukemii, teď je starostkou!

V olomoucké fakultní nemocnici ale tehdy právě otevřeli transplantační centrum kostní dřeně. Hana Zittová byla první pacientkou, která v Olomouci zákrok podstoupila. Nad smrtelnou nemocí zvítězila. Dnes dělá v Kokorách starostku.

Šance

„Koncem roku 1995 se mi začaly objevovat záněty zubů a afty v ústech,“ zavzpomínala Hana Zittová na dobu, kdy jí hrozila smrt. Olomoučtí lékaři jí nabídli transplantaci kostní dřeně formou samodárcovství, kdy se pacientovi nejprve odeberou zdravé kmenové buňky a potom se vpravují do žíly.

Cíl

„Samotný zákrok není nijak hrozný. Nejhorší je čas, který člověk tráví v nemocnici, a s tím související psychika,“ prozradila Zittová. Pomáhal jí kontakt s rodinou. „Manžel za mnou jezdil každý den,“ konstatovala žena. „Na olomouckém oddělení byli všichni fantastičtí, lékaři, sestry ale třeba i uklízečky,“ pochválila kliniku Zittová s tím, že jí při léčbě pomohlo stanovování cílů. „Třeba že musím vidět, jestli se dcera dostane na střední školu. Pak jestli dcery odmaturují. Potom, že chci oslavit aspoň čtyřicáté narozeniny a tak podobně,“ prozradila. Všechny cíle se jí splnily.

Hodnoty

Paní Zittová zcela přehodnotila žebříček hodnot. „První je rodina. Když jsem se vrátila, snažila jsem se jí daleko víc věnovat,“ prozradila Blesku a dodala: „Ono to špatné má na něco dobrý vliv. Když to dobře dopadne jako u mě, tak to rodinu utuží. Rodina je strašně důležitá.“

Starostka

Před onemocněním pracovala Hana Zittová jako účetní. Jenže firma ji kvůli reorganizaci propustila mezi prvními. „Hodně a dlouho jsem se angažovala ve veřejném životě. Tehdy naše sdružení zrovna vyhrálo volby a přišli za mnou s tím, že jsem stejně doma, mám čas i zkušenosti, takže bych mohla dělat starostku. Už jsem jí druhé období,“ konstatovala Hana Zittová s tím, že se veřejnou prací snaží vrátit to, co všechno dostala v nemocnici.

Babička

Užívá si svého babičkovství, vnoučat a tvrdí, že je šťastná. „Vlastně se mi splnila všechna tajná přání,“ řekla Zittová a dodala: „Taková věc, jaká potkala mě, člověku opravdu změní pohled na svět. Život je strašně krásný a stojí za to o něj bojovat.“

Co na to Psycholog: Nejhorší je strach

Pro lidi po těžké nemoci návrat do běžného života představuje sice tělesné uzdravení, ale z psychické stránky ztrácejí příjemná privilegia, které vyplývají z role nemocného člověka. Strach ze z návratu nemoci je provází na každém kroku, a tak si většinou radosti navráceného života neumějí užít. I na období rekonvalescence je dobré hledět jako na dar.