Češi z lodi hrůzy: Loď se naklonila, sálala horkem, voda byla na příděl

Lednové ztroskotání parníku Costa Concordia u italských břehů dvojici Čechů neodradilo, takže se rozhodli pro plavbu na její sesterské lodi Costa Allegra. „O té plavbě jsme snili. Nebáli jsme se. Letadla taky padají a lidé dál létají,“ řekl Blesk.cz Richard Svoboda.

Ani Costa Allegře se ale nevyhnuly problémy. Kvůli požáru jednoho z generátorů nebyla schopna další plavby. Z Magadaskaru na Seychely je proto musela odtáhnout francouzská rybářská loď. V turistickém ráji si následující dva týdny chtějí pořádně užít a zmařenou plavbu snů na luxusní lodi náležitě vynahradit.

Přímo ze Seychelských ostrovů poskytli Blesk.cz exkluzivní rozhovor o tom, co všechno na lodi prožili.

Co jste dělali v momentu, kdy na lodi začalo hořet?
„S přítelkyní jsme zrovna byli ve fitnessu. Přes poledne tam bývalo nejméně lidí, tak jsme toho chtěli využít. Pak se rozezněl poplach. Šestkrát zahoukaly sirény, což znamená nebezpečí. To všichni cestující věděli z bezpečnostního školení.“

Co se dělo po vyhlášení poplachu?
„Posádka nás okamžitě začala odevšad vyhánět. Každý si musel jít do své kajuty pro záchrannou vestu. Zhasla všechna světla, naskočilo nouzové osvětlení. Někteří lidé uvízli ve výtahu. Pak všichni museli na sedmou palubu. Nahnali nás do divadla a barů, které sloužily jako evakuační místnosti, a tam nás přepočítávali. Trvalo to asi tři hodiny. “

Jaká tam panovala atmosféra?
„Protože nešel proud, byla tam tma a horko. Nebylo to moc příjemné. Navíc cestující tvořili z 90 procent senioři. Pro ně to bylo velmi stresující.“

Jak jste byli o tom, co se na lodi děje, informováni?
„O požáru jsme věděli, ale nikdo nám až do večeře neřekl, co bude dál. Ještě odpoledne nikdo nevěděl, kdy to opraví. Mysleli jsme, že je to jen chvilkové, že to nahodí a zase pojedeme dál.

Jak probíhal zásah a hašení požáru?
„Museli jsme uvolnit přístup hasící jednotce. Žádné plameny vidět nebyly, ale ze dvojích dveří od strojovny se valil dým.“

Co se dělo s lodí pak?
„Přestože jeden z motorů zůstal běžet, loď se zastavila na místě. Přerušila se dodávka energie. Kapitán naštěstí duchapřítomně zastavil spouštění záchranných člunů. Kdyby to neudělal, kvůli nedostatku elektřiny by je pak nebylo možné vytáhnout nahoru a cestující by v nich uvízli. Loď se lehce naklonila na levobok.“

Jak moc byla loď nakloněná?
„Jen nepatrně, ale byla. Poznal jsem to podle hladiny. Protože jsem od lodí, tyto věci jsem sledoval.“

Jak fungoval servis, co jste jedli, pili, jaké na lodi panovaly podmínky?
„První jídlo jsme dostali až po několika hodinách. To byl trochu šok. Dosud jsme tam pětkrát denně měli jídlo formou bohatých bufetů, obědy a večeře byly o pěti chodech a po havárii jsme dostali jen sendvič. Voda byla na příděl, protože jí bylo málo. Potravin sice bylo na lodi dost, ale spíš surovin, z nichž se jídlo vyrábělo. Takže nám pak z vrtulníku shazovali trvanlivé potraviny. “

Jak vám pobyt na lodi ztížila nefunkční klimatizace?
„Teplota na celé lodi byla do té doby dvacet stupňů. Když chlazení neběželo, loď se během několika hodin úplně vyhřála. Z vnější paluby byla dovnitř přenesena lehátka a dána na místa u dveří, kde alespoň trochu profukovalo. Na nich se někteří cestující chladili.“

Byly na lodi nějaké záložní zdroje energie?
„Elektřina brzy došla. Nouzové osvětlení na chodbách vydrželo svítit jen jednu noc. My jsme naštěstí s sebou měli přibalenou baterku.“

Uvízli jste v oblasti, kterou ohrožují piráti, co vám běželo hlavou?
„Žádné přímé nebezpečí nám naštěstí nehrozilo. Ale protože nešla elektřina, nefungovala ani vodní děla, kterými byla loď proti pirátům vybavená. Zanedlouho k nám pak dorazila vojenská loď s po zuby ozbrojenými vojáky. Ta nás pak doprovázela po celou dobu plavby. Přijely i další lodě, které nám dělaly osvětlení, když jsme pluli přes trasy trajektů. Největší dík patří těm francouzským rybářům, kteří nás odtáhli na Seychely.“

Jak se o vás společnost Costa postarala na Seychelách?
„Teď tu zrovna probíhá karneval, takže bylo obtížnější sehnat ubytování. Ale povedlo se. Do hotelu jsme se dostali až kolem desáté hodiny večer. My jsme se rozhodli, že tu těch 14 dní, co měla plavba trvat, zůstaneme a užijeme si to."