Vyzkoušeli jsme durian: Ochutnat, nečichat!

Ze supermarketu jsme si přivezli kousek, který už začal ve švech pomalu pukat. „Dobrý kup,“ plácáme se vzájemně po ramenou. Nadšení nás však po chvíli opouští. Z útrob zralého durianu vycházel puch, na který jsou i přezrálé olomoucké tvarůžky krátké.

Kam se hrabe exkrement, napadá mě, avšak kolegovi Michalovi už zřejmě odér zasáhl mozek, protože mě nabádá: „Dej nos do díry a čuchni si!“ Vzhledem k tomu, že se ještě nechci loučit s obědem, s díky odmítám. Setkání s bezkonkurenčním smradem jsme ale neunikli.

Říká se, že durian má oči, proto nikdy ze stromu nespadne přes den, kdy by mohl někoho zranit, ale padá většinou za tmy. Pokud by to byla pravda, asi by tenhle smraďoch nevěřil vlastním očím, kdyby viděl, co jsme při jeho rozříznutí předváděli. Zatímco já jsem ze sebe monotónně chrlila vulgarismy a okusila jen pár kousků, Michal se ukázal jako nebojsa, který do sebe durian soukal po hrstech... Podívejte se na video!

A co říct závěrem? Pokud jste přišli o čich nebo máte chuť vyzkoušet něco netradičního, durian je ovoce určené přímo pro vás, stojí to za to!

A co na to Michal?

Měl jsem k tomu ovoci podobajícímu se velkému kaštanu od začátku respekt, tedy spíš k jeho pověsti. Trošku mě uklidňovalo to, že se prý pro Evropu exportuje méně zapáchající varianta zvaná Mon Thong. Bude to opravdu takový smrad, že ho nebudu moci pozřít, nebo jsou to jenom řeči?

S právě zakoupeným durianem opouštím s kolegyní Veronikou práci a jdeme ho testovat někam na volné prostranství, kde by jeho vyhlášený odér nemusel nikomu vadit. Beru nůž a pomalu zapichuji hrot do jeho ostny vybaveného obalu.

Vím, co je puch, byl jsem dva roky na vojně, ale to, co se vyvalilo z dírky po noži, nemá konkurenci. Veroniku zde nemůžu citovat, protože bych všechny její výroky musel vytečkovat. Je to smrad, puch, zápach - všechno vynásobeno deseti.

Dostávám se dovnitř, kde jsou tři oddělení plná černých semen, ta jsou obalena dužinou připomínající vatu. Největší smrad vydává právě ta vata, a co je nejhorší, ta vata se jí!

Teď už stačí jediné - zapomenout na vše a prostě se jenom zakousnout. Durian chutná po mandlích, ale jako bych s tou docela příjemnou chutí spolknul i část toho zápachu. Zvedá se mi trochu žaludek, ale říkám si: „Ty mě, duriane jeden smradlavej, nedostaneš!“ Veronika stále nepřestala pronášet různé urážlivé výroky na jeho smrad.

Kousnu si ještě jednou, kdyby to bylo náhodou lepší, ale zase tu chuť přebíjí ten neuvěřitelný smrad. Rozkuchaný durian balíme do tří igelitových tašek a házíme do koše. Snad tu tašku nikdo nepropíchne...

Do večera jsem to v puse cítil. Vyzkoušel jsem všechny možné žvýkačky, několikrát si čistil zuby, a nic. Ani pusu jsem dětem na dobrou noc nedal!

Do zmrzliny i na židli

Durian je až 50 metrů vysoký strom, který roste v Thajsku, Malajsii nebo Indonésii. Sklízí se jednou či dvakrát ročně. V Asii se používá k dochucení pokrmů. Jeho využití je poměrně pestré – přidává se nejenom do zmrzliny či všelijakých koktejlů, dá se ale osmažit i na cibulce a s trochou chilli pak slouží jako příloha. Skvěle se s ním prý dá dochutit i kari. Mimo to se jedná o vysoce kvalitní a tvrdou malajskou dřevinu, lze z ní proto vyrábět nábytek, který je odolný i ve venkovním prostředí.

Silné stránky exotického ovoce

• konzumace durianu snižuje horečku
• afrodiziakální účinky vysoké množství vitaminu
• ovoce lze jíst čerstvé i sušené pestré využití (od pokrmů až po nábytek)

Slabé stránky exotického ovoce

• neskutečný smrad
• vysoká cena, cca 300 – 700 Kč za kus
• a zase neskutečný smrad
• není vhodný pro těhotné ženy
• a ještě taky neskutečný smrad