Za blízké truchlí i zvířata!

Ostatní ji v posledních hodinách života opečovávali a s neskrývanými emocemi se s ní loučili. A nejsou to jen šimpanzi. Třeba straky nosí mrtvým druhům květiny!

Na kamerách tehdy byla zachycena scéna neuvěřitelné bolesti ze ztráty. S umírající Pansy se přišli rozloučit všichni její kamarádi. Nebylo by na tom nic zase až tak neobvyklého, kdyby byla řeč o lidech, a ne o šimpanzích.

Sbohem, Pansy

Pansy byla nejstarším šimpanzem ve Velké Británii. Záběry ze zoo parku ukázaly, jak její rodina smrt prožívala. Pansy věkem slábla a bylo třeba jí dávat léky na tlumení bolesti. Kamarádi vždy seděli schouleni poblíž a upřeně pozorovali její tvář. Jak postupně slábla víc a víc, její dcera a další samička a sameček z tlupy k ní chodili, něžně jí nadzdvihávali hlavu a třásli rameny, aby zjistili, zda je ještě naživu. Neustále ji udržovali v čistotě a pohodlí, kontrolovali, jestli ještě jejich milovaná Pansy dýchá.

Po Pansyně smrti kamery zachytily scénu, kdy se jeden ze samečků snažil Pansy jemně zatřást, jako by ji chtěl přivést zpět k životu, ostatní ji přišli láskyplně pohladit, někteří ji chytili za ruku. „Je těžké se vyhnout myšlenkám na to, že se ostatní snažili zjistit aspoň nějaké známky života,“ říká Jim Anderson, odborník na chování zvířat ze Stirlingské univerzity.

„Víte, když jsem pozoroval, jak Pansy umírá a jak se o ni ostatní starají… Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků, jaké jsem kdy zažil. Chovali se stejně, jako by se chovali lidé, kterým umírá dobrý přítel,“ svěřil se ošetřovatel Alasdair Gillies. Po Pansyně smrti byla její dcera silně rozrušená, celou noc strávila u matčiny mrtvoly a i v následujících dnech byla tlupa očividně posmutnělá a otupělá. Dokonce se všichni vyhýbali místům, ve kterých Pansy zemřela.

Lidem blíž

Jak se ukazuje, lidoopi nejsou jediná zvířata, která mají city. Začátkem tohoto roku totiž byl popsán případ, jak straky truchlí pro své mrtvé a dokonce provádějí i něco jako pohřební rituály. V jednom případě skupina čtyř strak střídavě přistupovala k mrtvole svého kamaráda. Dva odletěli pro kousky trávy, které pak opatrně položili vedle něj, jako by to byly smuteční věnce z květin. Sloni také tráví týdny střežením padlého druha, jemně choboty pošťuchují do jeho těla a jsou evidentně smutní. Za posledních třicet let byl proveden nespočet výzkumů. Některé zvířecí druhy se poznávají v zrcadle, navíc žijí nejen přítomností, ale uvědomují si i minulost a budoucnost.

Sloni svými choboty šťouchají do těla mrtvého druha, jako by doufali, že se ještě probere | Archív

V přírodě i v zoo

V divoké přírodě biologové popsali případ, kdy šimpanzí matce zemřely děti a ona se ještě několik následujících měsíců starala o jejich mrtvoly, nemohla se smířit s tím, že o své milované přišla. Starala se o ně v jakoukoliv denní dobu, a přitom se nezdálo, že by to byl nějaký výplod fantazie, že by se smutkem zbláznila. Postupně se se ztrátou vyrovnávala a časem už bez nich dokázala trávit čím dál více času. „Jak se šimpanzi vyrovnávají se smrtí, je fascinující,“ říká doktor Dora Biro z Oxfordu. „Naše pozorování ukazují, že mezi matkami a dětmi vzniká velmi silné pouto, které mnohdy nemůže rozdělit ani smrt. Je možné, že se nám tímto pozorováním podaří také objasnit vývoj lidského zármutku,“ dodává.