Erotická literatura kvetla už v sedmnáctém století

Jednadvacáté století se stalo věkem erotiky a sexu. Na denním pořádku však čtení erotické a pornografické literatury bylo již před třemi stovkami let. Británie v sedmnáctém století nebyla nijak prudérní a o milostných radovánkách si tady lidé rádi četli i na veřejnosti. Dosud se mínilo, že konzumace lechtivých knih byla výsadou jen malé skupiny společnosti a navíc probíhala tajně za zavřenými dveřmi. Jenny Skippová z University of Leeds však doložila, že tomu bylo naopak. Erotická literatura byla nejen běžná, ale dostupná téměř všem a její pročítání lidé nijak neskrývali. "Snažila jsem se uchopit problematiku z pohledu, kolik knih vycházelo, detailně popsat různé typy sexuálního chování vykresleného v knihách a zjistit, kdo dělal co a komu," uvedla Jenny Skippová, jež na University of Leeds dokončuje svůj doktorát. Knížky se pak nečetly v ložnici či skrytu domova, ale lidé si je vytáhli i v pivnicích a kavárnách. "Čítávaly se na veřejnosti, všude od londýnských pivnic až po městské kavárny, které nebyly tak úplně střediskem slušné společnosti, jak máme tendenci si občas myslet. Řada těch textů byla ve formě otázek a odpovědí a předčítávala se ve skupině mužů, jeden se ptal, ostatní mu odpovídali," tvrdí Skippová. Ačkoli se erotická literatura a její produkce rovnala dnešku, kvalitativně se přeci jen sedmnácté a jednadvacáté století liší. Před třemi stovkami let byly knihy určeny především mužům, ženy v nich pak byly popisovány jako podřízené, kurtizány, prostitutky, nositelky pohlavních nemocí a matky deformovaných dětí. "Jen několik málo knih se zabývalo ženami jinak a diskutovalo jejich přirozenost, sexualitu a lascivní aristokratky. Velmi se liší od dnešní erotické produkce. Ty knihy byly mnohem vtipnější, literárnější a více se zaměřovaly na širší společenská témata," dodala Skippová.