Kachna "na černo"? Není problém!

Ptačí chřipka může Librantickým vlézt na záda. Zedník Vojtěch Kubík (52) z Librantic na Královéhradecku má smůlu. A spolu s ním i celá jeho rodina - zejména syn a budoucí snacha, stejně jako jejich tolik očekávané děti (vnoučata "starého" Kubíka, rozumí se samo sebou). Šest let tady všichni pospolu stavějí rodinný dům jako sídlo mladých i výminek pro staré. Šest let šetří každou korunu a zvažují, zda ji dát do baráku, nebo jinam. Dlouhých šest let Vojtěch Kubík se synem dřou, neznají soboty ani neděle a o dovolené si nechávají jen zdát na dobu "potom", až dostaví. Už se to blíží, ale jak se ukazuje, bude jejich práce k ničemu. Ledaže by přivykli životu ve smradu a vědomí, že zákony této země platí jen pro někoho. Librantice je úhledná ves kousek za Hradcem Králové směrem na Ostravu. Než se k ní člověk dostane, jede mezi lesy i poli, kde se zpod sněhových závějí snaží vyhrabat kus zeleného osení i stopadesátihlavá stáda srnčí zvěře. Krásný a zdravý kraj tu je. Je? Co se týče Librantic - byl! Už není. Lidská snaha o zisk, chamtivost a bezohlednost, naprostá lhostejnost k mínění těch druhých vesnici hodně poznamenala. Půlí charaktery i osobnosti. Podle toho, kdo koho zná a čím je mu zavázán. Nic nového, že? Kachny, kachny, kachny a prachy... Někdejší JZD v Libranticích se po listopadu 1989 rozpadlo. Byly z něho "vyvedeny" nemovitosti do nástupnického Družstva AK Libra a devatenácti bývalým družstevníkům slíbili tři (slovy tři!) soukromí podnikatelé, vedoucí osobnosti družstva nového, že budou vypořádáni v majetku. Ne v penězích. Ovšem nemovitosti někdejšího JZD jsou tak drahé (např. seník za 6 až 8 miliónů), že jejich podíly na vydání nestačí, a tak prozatím nedostanou nic. To jaksi oprávnilo již zmíněné tři podnikatele ke zřízení velmi ziskového chovu kachen v prostorách bývalého JZD. Proč ne? Vždyť ostatním "spoludružstevníkům" nemusejí platit ani nájem! Ti trpně čekají na to, až ceny nemovitostí zaniklého JZD klesnou a že pak snad něco dostanou. Takhle to v Libranticích chodí a spousta lidí je s tím srozuměna. Proč? Nikdo nechce dělat zlou krev, všichni se tady dobře znají, a když je někdo šikovnější a obere toho druhého? Proč ne? To ale platilo jen do té doby, než se do hry vložil zápach. Zápach? Přesněji řečeno smrad jako z mrchoviště! Zedník Vojtěch Kubík, o kterém byla řeč úvodem, to pocítil a ucítil první. Svůj dům staví vzdušnou čarou asi padesát metrů od hal, kde nyní štěbetají kachny. Ty haly jsou dvě - jedna pro káčata, druhá pro kachny, vykrmované do jatečné váhy. Funguje to na kolotočovém principu - družstvo AK Libra nakoupí mrňavá káčata, v první hale je dochová do "dorosteneckého" věku a pak přesune do haly č. 2, kde kachny dovykrmí do porážkové velikosti. Obrat hejna je zhruba tři měsíce, maximálně 48 dnů???. V každé hale má být cca osm tisíc kachen, ovšem místní tvrdí, že je jich tam podstatně víc, nejméně prý dvacet tisíc. A ty všechny kálí a vyměšují na dohled i "dočich" od domu zedníka Kubíka. "Ten smrad je neskutečný. Jakmile tam pustí větráky, člověka dusí, nutí ke zvracení. Žít se v tom nedá, a když si představím, že by tu měl bydlet můj syn se svou rodinou i s děťátky, tak na mě jdou mdloby. To přece není možné. A všechny ty kachny, jejich chov, je tu načerno, bez povolení. Jak to?" Faktem je, že smrad už vadí nejen panu Kubíkovi. Dokud bylo chladno (a kachní chov tu AK Libra praktikuje od října loňského roku), protestovalo proti kachní farmě jen pár bezprostředních sousedů. Při inverzi ale dostala svoji dávku puchu velká část Librantic a karta se začala měnit. Přestalo platit "všichni se známe" a nastoupilo "proč bych to měl čichat, když z toho máš peníze ty a já nic!" A lidé se začali ptát, jak to všechno vlastně vzniklo, kde jsou povolení (například stavební), kde kolaudace, kde stanovisko hygieny, veterinářů atd. apod. Předsedovo tušení souvislostí Předsedou AK Libra je Miloslav Malík. Nelze mu upřít, že o některá povolení ke schválení kachního chovu požádal. Věděl totiž, že ony dvě budovy byly ještě za minulého režimu zkolaudovány pro chov skotu - dojnic a jalovic na výkrm. Proto požádal o změnu účelu jejich využití na stavebním úřadě v Černilově. Vstříc mu vyšli i veterináři, MVDr. Hartman z krajské veterinární správy - jak kajícně přiznal tento týden Nedělnímu Blesku - zaměnil neúplnou projektovou dokumentaci za úplnou a s chovem kachen souhlasil. "V těch hangárech jim není zle," ujistil nás. Ale co lidem odvedle? Co ti? Ti se zasadili o přerušení řízení ze strany stavebního úřadu, jeho pracovnice Helena Bartesová dokonce vyměřila AK Libře pokutu a zdálo se být jasno. Chov kachen načerno musí skončit! Chyba lávky! Družstvo Libra má nyní díky nepochopitelné benevolenci řady státních orgánů, včetně stavebního, čas na to, aby chybějící dokumentaci a povolení dokompletovalo. Předseda Malík v tom nevidí nic špatného: "Netušil jsem, že se to tak protáhne, a proto jsme kachny navezli před tím." A že jsou tam v rozporu se zákony, vyhláškami a předpisy? "My to dáme do pořádku, stejně jako povolení od hygieniků. To máme." Bodejť by ne, když na Krajské hygienické stanici Královéhradeckého kraje pracuje paní Malíková, předsedova manželka. I když - ona sama ujišťuje, že za manželovo podnikání se nijak nebrala. Suma sumárum - v Libranticích žije a krmí se pro peníze několika málo lidí téměř dvacet tisíc kachen. Majitelé farmy nemají žádné povolení (zejména stavební) k této činnosti. Nepředložili ani projektovou dokumentaci, přestože ji údajně pár lidí za státních orgánů vidělo a na jejím základě rozhodlo. Nejsou ovšem schopni své tvrzení doložit. Proč asi? A ve vzduchu se někde vznáší ptačí chřipka, o které - bůhvíproč - někteří úředníci soudí, že se jim vyhne a že v Libranticích je vše OK.