Neuvěřitelné šílenství: Milujeme Popelku!

Klasická česká pohádka Tři oříšky pro Popelku. Jeden z nejoblíbenějších příběhů, na který se při každém uvedení v televizi dívají milióny diváků. Jindy ji sledují na videokazetách. V srdcích diváků zůstala a zůstane. Je totiž romantická, dobro v ní vítězí nad zlem a hlavní roli tu hraje láska. Velkým hitem je ale po třiceti letech od svého vzniku nejen u nás, ale i v Německu - film byl totiž natočen v koprodukci. Pro tisíce zdejších fanoušků je česká Popelka tou největší superstar. Chcete se o Popelce dozvědět úplně všechno? Ani po více než třiceti letech od jejího natočení to není vůbec žádný problém. Studnicí všemožných dat a poznatků je hlavně internet, například "Popelčiny" stránky v Německu čítají několik desítek stran. Zajímá vás, jak na natáčení vzpomínají herci? Jak se svých rolí zhostily zvířecí hvězdy? Kde se natáčelo? A kde se skalní příznivci filmu scházejí? Lepší kulisu než zámek Moritzburg, kde spolu Popelka a princ tančili a zamilovali se do sebe, by fanoušci našli stěží, a tak každoroční velkolepou party pořádají právě tam. Moritzburg leží asi 15 km severozápadně od německých Drážďan a každý víkend je v obležení turistů. Kde ale byly natočeny přírodní scenérie, statek, dvůr a lesy? Na českém venkově nedaleko vodního hradu Švihov na Klatovsku. Velkou diváckou oblibu si film získal nejen krásným příběhem, hvězdným obsazením a výbornou režií Václava Vorlíčkovi, ale i písničkou Karla Svobody Kdepak, ty ptáčku hnízdo máš nazpívanou Karlem Gottem, která se stala hitem. Co se děje na Popelčině party? Jeden z nadšených účastníků každoročních »popelčiných« slavností je popsal následovně: "Konečně nadešel krásný lednový den, kdy se nás na zámku sešlo několik desítek. Všichni jsme měli "pohádkové" kostýmy, tančili a hodovali. Nechybělo několik Popelek, které by hned mohli obsadit do jiného filmu o Popelce. Zapálili jsme ohně v pochodních a užívali si tradičního programu. Jeho oblíbenou součástí je například Popelčin triatlon. "Sportovní" souboj dvojic se vždy skládá z těchto disciplín: třídění zeleniny, střílení z kuše a jízda na koních přes překážky. Aby to nebylo tak jednoduché, zrníčka rýže a hrachu se musí třídit v rukavicích! Za královskou disciplínu bylo zvoleno střílení z dětské kuše na dřevěné čepy. Na jejich zadní části byly připevněny zvonečky, které signalizovaly zásah. Poté přišel obligátní kvíz a my se trápili při hledání odpovědí na zákeřné otázky z filmu jako například: Jak se jmenovala Popelčina sova? Jídlo přišlo na stůl okolo osmnácté hodiny, pokrmy jsme přenášeli z kuchyně přes studený dvůr, ale i to patřilo k té nádherné filmové atmosféře. Zachutnalo i místní pivo. Na zámku jsme i přespali a druhý den se šťastní rozjeli ke svým domovům... Svou přízeň filmové pohádce ale fanouškové vyjadřují i jinak - na zámku Moritzburg se totiž nechávají oddat i svatební páry. Vždyť která žena by si v okamžiku, kdy řekne své "ano" nechtěla připadat jako princezna po boku svého vytouženého prince? O Juráškovi, Rozárce a dalších Oblibu si u diváků vysloužili nejen herci, ale i zvířecí hvězdy. Koně Juráška, který hraje Popelčinu spřízněnou duši, představovali ve skutečnosti koně dva. Podle scénáře to měl být vraník, nakonec to ale byl šiml. Kvůli nakažlivým nemocem nebylo možné koně převážet přes hranice, a tak musel být jeden Jurášek v Německu a druhý v tehdejším Československu. Holoubci, kteří byli do filmu "obsazeni", patří mezi nejstarší rasu holubů (Columba livia). To, že vždycky byli tak krásně bílí, bylo výsledkem pravidelného koupání a následného osušení na sluníčku. Byli ale velmi inteligentní a své "role" se naučili snadno a rychle. Sova Rozárka měla původně vybírat ořechy a také je vždy rozlousknout. To ale technicky nebylo možné provést, a tak se režisér Václav Vorlíček bez této scény musel obejít. "Měli jsme problém, jak natočit, aby Rozárka vždy pohlédla na Popelku," vypráví. "Jako noční tvor totiž okamžitě zavřela oči, jakmile se do ní opřely reflektory. Museli jsme na ni "ušít boudu" a pomohl nám chovatel, který ji přinesl z berlínské zoo. Když jsem řekl ´Kamera běží´, cvrnkl sovu do zadku. Ta vyvalila oči a záběr byl hotov." Co nevíte o hercích Vedle oblíbených českých herců a také představitelů hlavních rolí Libuše Šafránkové a Pavla Trávníčka, byli do filmu obsazeni i němečtí herci a to do role krále, královny a také Popelčiny macechy. Asi nevíte, že představitel krále Rolf Hopp dabovaný Ottou Šimánkem se narodil v rodině pekaře a navzdory otcovu přání pokračovat v jeho profesi, dal přednost divadlu. Mimo jiné ztvárnil před kamerou i zloducha v příbězích o Vinnetouovi. V jednom interview pak vyprávěl, že rodiče jeho kamarádů zakázali přátelit se s jeho dětmi, protože "jejich otec je zloduch". Režiséra Václava Vorlíčka zaujaly zvláště jeho oči. Macecha Carola Braunbock, jíž v češtině skvěle namluvila Jaroslava Adamová, byla v Německu také známou herečkou, zemřela však pět let po natáčení. Perličkou je, že Carola Braunbock uměla velmi dobře česky, což se však filmový štáb dozvěděl až v závěru natáčení. Narodila se totiž u Plzně a v Čechách chodila i do základní školy. Královna, německá herečka Karin Lesch, kterou dabovala Vlasta Fialová, hrála léta v divadle v Postupimi. Po filmu Tři oříšky pro Popelku se po ní ale jakoby slehla zem a je pravděpodobné, že to byla její poslední filmová role. Zajímavé je i vyprávění Daniely Hlaváčové, která hrála její dceru. Vzpomínky ožívají při každé repríze: "Nejhorší scéna byl pád do vody. Kaskadéři naskákali do vody místo nás, my jsme seděli v obytném voze a říkali si: Panebože, ať tohle vyjde napoprvé! Na natáčení nikdy nezapomenu už proto, že jsem byla těhotná, a tak jsem při scéně vždy patnáct centimetrů nad vodou. Moje "máti" Carola Braunbock měla pod sukněmi speciální oblečení. Herecký chlebíček byl tehdy tvrdý. Například Libuše Šafránková má na jednom záběru úplně červené ruce z ledové vody. To ale nebyla barva, nýbrž skutečnost! A kluci, Jarda Drbohlav, Pavel Trávníček a Slávek Jandák v tenkých kožených botách div nezmrzli. Dodnes nechápu, jak to vydrželi."