Nadosmrti jsem mrzák!

12. května 2004
05:01

Blesk vyzpovídal Ivetu Cichou (36), kterou před pěti lety zmrzačil fanoušek Baníku, když po vlaku s příznivci Sigmy hodil dlažební kostku a zasáhl ženu do hlavy.

Před pěti lety to byla normální ženská. V manželství jí to sice neklapalo a čekal ji rozvod, ale jinak měla život před sebou. Jak vypadá Iveta Cichá (36) dnes? Několikrát za měsíc dostane epileptický záchvat. Před spaním si musí vyndat z oční jamky umělé oko. Na její tváři jsou znát stopy po deformaci lebky. Zapomíná. Nedokáže se soustředit. Občas ztrácí rovnováhu. Nemůže jezdit vlakem, protože z něj má fóbii. Trpí depresemi. Před třemi roky se dokonce pokusila o sebevraždu. V srpnu 1999 se paní Cichá vracela s dcerou Nicol, tenkrát jedenáctiletou, z dovolené v Chorvatsku. Na vlak, v němž jely, zaútočila horda fotbalových chuligánů, "fanoušků Baníku". Jeden z primitivů hodil dlažební kostkou. Byla určena příznivcům Sigmy, kteří mířili týmž vlakem na ligový zápas Ostrava - Olomouc. Těžký kámen ale trefil do hlavy Ivetu Cichou... Paní Cichá, život se vám obrátil naruby. Už jste se s tím alespoň trochu vyrovnala? "To nejde. Copak s tímhle se dá vyrovnat?" (Ukáže na obličej). Co se vám stalo, je strašné. Ale podstoupila jste pět operací, a kdybyste nosila černé brýle, téměř by nebylo vidět, že jste poznamenaná. "A co ty epileptické záchvaty?" Jak často je dostáváte? "Nedávno jsem měla tři po sobě. Pátek, sobota, neděle." Co říkají lékaři? Dávají vám naději, že se to zlepší? "Normální epilepsie se dá potlačit, ale poúrazová ne. Tu už mám navždycky." Asi vás to handicapuje i při shánění zaměstnání. Co jste dělala předtím? "Vedoucí v drogerii. Na podobnou práci teď musím zapomenout. Kdo by vzal ženskou, která sebou z ničeho nic pleskne na zem..." Zkoušela jste se seznámit s nějakým mužem? Třeba byste lépe snášela svůj nelehký osud. "A prosím vás jak? Vždyť tady je každý druhý chlap nezaměstnaný. Ano, zajímali se o mě muži. Ale poznala jsem, že to bylo kvůli penězům, které jsem dostala jako jednorázové odškodné." Toho čtvrt miliónu korun od ostravského klubu? "Zdá se vám to moc? Už z něho nic nemám. Ale tenkrát mi ty peníze spousta lidí záviděla. Že prý rýžuju na vlastním neštěstí. Ale že jsem do smrti mrzák, a že si z těch peněz například musím platit taxík do Prahy na všechny chirurgické zákroky, protože obličejovou operaci pojišťovna nehradí, to už nikoho nezajímalo!" Nezdá se, že jste životní optimistka. Nedá se vybrat z té mizérie alespoň špetka dobrého? "To jsem si říkala krátce po úrazu: Je to dobré, přežilas' to. Jenže po dvou letech přišly epileptické záchvaty. Spolykala jsem prášky. Když jsem se dostala z nejhoršího, přišla loni na podzim další rána - operace oka." S tou jste přece souhlasila. "Ano, oko mě strašně bolelo, po této stránce je to teď lepší. Ale nevěděla jsem, že umělé oko budu muset každý večer vyndávat." To vás tak psychicky deptá? "Už je to lepší, chodím k psycholožce, ale zpočátku to nebylo nic příjemného." Všechny trampoty vám způsobili fanoušci Baníku. Jak vám je, když náhodou zaslechnete v televizi jejich oslavné chorály? "Dávám si pozor, abych je neslyšela. Jinak je všechna ta prožitá hrůza hned zpátky. Trpím depresemi, brečím, mám úzkost."


IVETA CICHÁ Žije s dcerou na havířovském sídlišti Šumbark v dvoupokojovém panelákovém bytě. Dostává invalidní důchod, něco přes 4000 korun měsíčně. K tomu výživné od bývalého manžela, s nímž se rozvedla právě před pěti lety, a přídavky na dítě. Před třemi roky, kdy po sebevražedném pokusu skončila na psychiatrii, uvažovalo tehdejší vedení Baníku Ostrava o další finanční pomoci. Nikdy se jí nedočkala...
Potrestaní výtržníci Většinou s úsměvem odcházeli v říjnu 2000 od Krajského soudu v Ostravě členové devítičlenné skupiny "fanoušků" Baníku. Vyfasovali tresty v rozmezí od 26 měsíců do čtyř let nepodmíněně. Všichni za výtržnictví a ublížení na zdraví, někteří i za obecné ohrožení. Ivetě Ciché to ale zdraví nevrátí.
Čekání na prvního mrtvého... Fotbaloví chuligáni už bojují nejen pěstmi, ke slovu přicházejí i nože a mačety! Agresivita fotbalových chuligánů roste. Gangy mladíků v klubových dresech se už rvou nejen mezi sebou, ale i s policií. Už to nejsou jenom pěsti a láhve od piva, ale i kameny, baseballové pálky, železné boxery, dokonce nože a mačety. Kam to půjde dál? Kdy přijde první mrtvý? Roky hráli ve fotbalových rvačkách prim sparťanští "ultras" a "hooligans", v poslední době jejich štafetu přebírají ostravská skupina "ultra maniacs", mohutně podporovaná spřátelenými fanoušky z Polska. "To jsou skuteční blázni! Ti s sebou vozí i sekery!" tvrdí o Polácích jeden ze sparťanských "ultras". Do minulého týdne obvinila policie třináct fanoušků Baníku, kteří se dopustili výtržností začátkem dubna při utkání ve Zlíně. Mezi obviněnými jsou mladiství, nejstaršímu stíhanému je 48 let. Hrozí jim až dva roky vězení. Jejich kolegové pak naposledy řádili minulou sobotu, při domácí "oslavě" ostravského titulu. Ničili stadión, policejní auta, rvali se se sparťanskými chuligány. Zraněním to odskákalo i několik policistů. Do pondělí byli obviněni tři příznivci Baníku, čtyři sparťani a dvanáct Poláků, kteří v neděli ve tři ráno vybílili restauraci ve Stodolní ulici.