Příběh nevidomé Ivy: Maluje obrazy, které nemůže vidět

Na konci loňského roku musela nadace Artevide kvůli financím zavřít svoji unikátní galerii, v níž nevidomá malířka Iva Zuchová (25) pracovala jako galeristka a v češtině i angličtině vyprávěla hostům o tom, jakou technikou tvoří. Iva je zklamaná – v galerii našla smysl svého života, který se odehrává ve tmě už od narození. „Když jsem se narodila, maminka vytušila, že s mýma očima není něco v pořádku, ale lékaři jí říkali, že se to do rána srovná. No, nesrovnalo. Prý za to mohl virus chřipky, kterou v těhotenství maminka prodělala…“ říká smířeně Iva.

Jak nemalovat tmu

Teprve na konzervatoři díky profesorovi Evženu Peroutovi, který ji přivedl do nadace Artevide, si Iva uvědomila, že spíš než hudba ji zajímá malování. Pro nás vidoucí je to absurdní představa. Jak může člověk, který nic nevidí, malovat?

„Jde to, když si ten objekt, který máte malovat, můžete osahat. Já jsem nejdřív hodně malovala portréty – osahala jsem si obličej a krk svého modelu a pak jsem se do toho pustila. Ze začátku jsem se prý moc nestrefovala…“ směje se Iva.

Objevil ji tehdy akademický malíř Dino Čečo, který spolupracuje s nadací, a hlavně vynalezl světově unikátní metodu malby pro nevidomé. Rám s čistým bílým plátnem zasadí nad desku, která je napuštěná barvou – většinou černou, protože u nevidomých samozřejmě na barvách nezáleží. Výtvarník pak vezme tupou jehlu, se kterou jezdí po plátně a vytváří tak obraz. „U Ivy bylo hned jasné, že má prostorové vnímání a sílu představivosti. Máme tu ovšem třeba chlapce, který maluje jen linie a znaky. Jiná dívka zase namalovala věrně letadlo, o kterém slyšela od nevidomého, který ho také neviděl…“ říká malíř. On sám si na vlastní kůži vyzkoušel pocity nevidomých. Strávil týden v absolutní tmě a vytvořil tam kolem sta kreseb.

Svetr a tváře jsou červené

„Barvy mi nic neříkají, vnímám snad jen červenou, protože vím, že když je mi horko, prý mi tváře hoří červenou barvou, a tak, když mi někdo řekne, že mám červený svetr, představuju si, že je mi horko,“ vysvětluje malířka. Těžko se jí malují věci, na které si nemůže sáhnout, přesto namalovala například obrázek zatopených Lovosic. „Představila jsem si cestu, po níž chodím, a pak jsem ji zakapala kapkami vody,“ říká. Jindy jí zase vytvořil malíř Čečo reliéfní model komára nebo motýla, a když si ho osahala, věděla, o čem ostatní mluví. Iva ale namaluje i tetu u sporáku nebo velké srdce mezi ní a její první láskou. „To už je pryč, byl to můj spolužák, také slabozraký, dneska už má jinou,“ směje se a maminka ji ujišťuje, že takových lásek ještě bude spousta. Největší sen Ivy do budoucna je ale malovat a mít sama nebo společně s někým galerii. O tom ovšem rozhodují lidé, kteří mají v rukou moc…

Konec snu?

Prezidentka nadace Artevide, která podporuje nevidomé a slabozraké děti, Zuzana Kopečná ovšem nevidí budoucnost růžově. „Firmy se vymlouvají na krizi, jako jedna z mála nás podporuje Poštovní spořitelna, starosta Prahy 1 mi svěřil, že dostal letos o 80 milionů méně než loni, a tak nás nemůže podpořit. Mám takovou představu – kdyby šla v Národní galerii vyčlenit místnost, kde bychom mohli představit umění nevidomých a zároveň by to byl ateliér,“ vypráví jedna ze tří organizátorů (kromě ní je tu ještě Dino Čečo a Eva Hieke). Bohužel zatím činnost nadace stále závisí na sponzorech, kteří raději financují sporty, kde jsou víc vidět. A na ty, kteří nevidí vůbec nic, peníze nejsou.