Podívejte se, jak se dělá vánoční františek

Než purpura tiše a ochotně provoní naše domovy, chvíli to trvá. Od března do konce listopadu tráví bývalý revírník Vratislav Fakan většinu času na zahradě. Má v ní dílnu, sušárnu, mlýnici a sklad bylin a kadidla. Všechno je to na dosah ruky, ale dát z jednotlivých bylin a ostatních složek dohromady dobře (což znamená pomalu) hořlavého a voňavého františka nebo purpuru není lehká práce. „Každoročně s manželkou a dcerou Zuzanou uděláme na čtvrt milionu františků a kolem pětadvaceti tisíc sáčků purpury. Prodali bychom víc, poptávka je, ale nestíháme,“ říká pan Vratislav. Mezi pěti ofi ciálními výrobci vánočních vůní v republice je jeho rodina nejznámější, protože s františky a purpurou začali už v roce 1985.

Na počátku byl recept

Kvůli živnosti odešla paní Jiřina Fakanová z místa zdravotní sestry. Když na to vzpomíná, říká: „Kdyby mi můj dobrý známý, drogista z Nymburka Jaroslav Vágner, nevěnoval recept na purpuru a františky, který schraňoval bůhví kolik let, asi bych do toho nešla.“ Zpočátku vyráběli metodou pokusu a omylu. „Zkoušeli jsme třeba do františků přidávat dusičnan draselný, který podporuje hoření, protože se nám zdálo, že zhasínají. Přehnali jsme to a po první zkoušce u nás doma jsme museli málem vymalovat, tolik kouře z toho bylo,“ vzpomíná Vratislav Fakan. „Hlavní součástí františků je dřevěné uhlí, rozemleté na jemný prášek, špetka kadidla - přiměřená, aby kouř štiplavě nečpěl,a škrobové lepidlo,“ vysvětlil pan Vratislav.

Z toho všeho se udělá polosuchá a polosypká hmota, kterou jeho dcera Zuzana (48) přirovnává ke žmolence na koláč. Ta se v přesně stanoveném poměru ručeně natluče do kovových jehlanovitých forem, po určité době vyklopí a podle počasí a vlhkosti vzduchu suší mírným průvanem v přizpůsobeném skleníku, někdy i měsíc.

Kouzlo v detailu

Manželé Fakanovi sázejí na ruční práci. "Někdo prý dělá františky strojově, ale riskuje, že každý bude hořet jinak a také jinak vonět," říkají oba shodně. Když před lety zaměstnávali kolem tří desítek lidí, trvali na tom, aby jejich františky vznikaly výhradně ručně. Pan Vratislav si dokonce sám nakreslil projekt kulového mlýna na mletí dřevěného uhlí.

Voňavá povodeň

Míchání purpury připomíná alchymii. Kromě levandule kadidla je v ní hřebíček, skořice, heřmánek, mateřídouška, lipový květ a fenykl s anýzem. Poměr bylin výrobci tají, jim samotným trvalo dost dlouho, než přišli na to jak jejich směs vyvážit co nejlépe. Teď už přesně vědí kolik čeho je třeba přidat do obří plastové díže, ve které purpura dostává konečnou podobu. „Když srpnu 2002 překvapila povodeň, přišli jsme o všechny zásoby bylin. Vyvezli jsme je do lomu, kde se pálil odpad, a věřte, že provoněly celé údolí Berounky kolem. Tehdy se říkalo, že v Karlštejně byla povodeň voňavá,“ vzpomíná paní Fakanová. Kvůli velké vodě, která jim všechno vzala („...i v obýváku jsme měli půldruhého metru vody“) přišly mrzutosti s odběrateli, protože jejich firma nemohla splnit smluvní závazky, i soudní žaloby hrozily.Ale pak se všechno urovnalo, kdo by stíhal vytopené za to, za co nemohli. pan Vratislav.