Esesák, co šetřil atentát na Heydricha: Čurda koktal, když práskal

Právě vyšlá kniha Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha z nakladatelství BVD zaplňuje jednu z mezer, které kolem likvidace tohoto vysoce postaveného fašisty stále ještě jsou. Její informační hodnotu není možné přeceňovat, protože ji psal kovaný gestapák, v jehož popisu práce bylo pronásledování českých vlastenců a výčitky z jejich smrti ho rozhodně netrápily. Heinz Pannwitz totiž v Praze šéfoval referátu II. G druhého oddělení řídicí úřadovny gestapa, měl »na starosti« boj se sabotážemi, přechováváním zbraní a výbušnin a českou krev na rukách nesporně měl. V roce 1942 vedl Zvláštní komisi pro vyšetřování atentátu.

Detaily tvoří celek

Pannwitzovu zprávu přeložil z německého originálu Stanislav Berton, vlastním jménem Stanislav František Brzobohatý, novinář a dokumentarista, který již v roce 1947 emigroval z Československa. Krátce pracoval v české redakci BBC v Londýně a od roku 1964 žije v Austrálii jako výrobce a obchodník s bižuterií. Historii bere jako svého koníčka a díky kontaktům, které v krajanských kruzích měl, se mu podařilo oslovit vdovu po Pannwitzovi, která svolila s pořízením fotokopií toho, co její manžel o atentátu napsal.

Byly to vlastně zprávy dvě. První z nich, jedenáctistránkovou, Pannwitz sepsal půl roku po svém návratu ze sovětského zajetí, v lednu 1956. Druhá je datovaná březnem 1959, má čtyřicet stran a právě ji Stanislav Berton zveřejnil. Řada detailů se tak složila v celek a hrdinský čin parašutistů Kubiše a Gabčíka dokreslily dosud neznámé detaily od gestapáka, který vedl jeho vyšetřování. Ve svých hlášeních (o která se při psaní v letech 1956 a 1959 opíral) zřejmě nelhal a nic nepřikrašloval. Neměl proč, Německo tehdy bylo vojensky velmi silné a o tom jak skončí, nikdo nic tušit nemohl…

Zrada zabíjela

Nacista Pannwitz velmi podrobně popisuje nejen pátrání po parašutistech, ale i samotný atentát a přípravy na něj. Informace jeho lidé, a možná i on sám osobně, vytloukli ze zatčených, jejichž většinu gestapu zradil přeběhlý parašutista Čurda. „Když se 16. června sám přihlásil, byl strašně rozrušen a koktal,“ píše Pannwitz. „Mezi dvaceti aktovkami s naprostou jistotou a bez váhání poznal tu, ve které měli atentátníci ukrytou bombu, jejíž výbuch způsobil Heydrichovu smrt.“

Aktovka pak Němce přivedla k rodině Svatošově a Moravcově, které parašutisty ukrývaly. Syn paní Moravcové (stačila se při zatýkání otrávit) Vlastimil se zhroutil, když mu úředníci gestapa ukázali uříznutou hlavu jeho matky a další mučení nevydržel. „Přiznal, že mu matka poradila, aby se v případě nejvyšší nouze ukryl v katakombách kostela Karla Boromejského,“ napsal Pannwitz.

Krutá náhoda

Po dobytí kostela a boji o něj, které Pannwitz detailně popisuje (včetně toho, jak Němci obsadili pražskou kanalizaci a její výpustě do Vltavy), našli Němci na kůru dva mrtvé parašutisty – Adolfa Opálku a Josefa Bublíka. Třetí z nich, Jan Kubiš, ještě žil. „Dvacet minut po převozu do nemocnice zemřel, všechny lékařské zákroky ho neudržely při životě,“ stojí v Pannwitzově zprávě. Němci na kůru ale našli oblek, který nikomu z mrtvých nepatřil. To je donutilo pátrat dál a důkladněji. Nakonec objevili katakomby s ostatními parašutisty…