Nechám si amputovat nohu

"Prodělal jsem nespočet operací a vidím, že moje pravá noha se nedá zachránit. Mám takové bolesti, že už ani nespím se svou ženou a procházky s dcerkou jsou pro mě utrpením," říká. Vše začalo téměř před osmi lety, jedné říjnové noci roku 1995. Guillaume jel na své motorce, byla špatná viditelnost. Ve vysoké rychlosti ztratil v tunelu na předměstí Paříže nad strojem kontrolu. Motorka se dostala do smyku a on přeletěl přes řídítka. Vyvázl sice živý, ale ošklivě to odnesla právě jeho pravá končetina, která byla "na padrť" visela bezvládně od těla. Následoval maratón náročných operací a nezbytné rehabilitace. Nesnesitelná bolest však nadějného pianistu a herce provázela dennodenně. A když ani poslední operační zákrok před pěti měsíci nepřinesl viditelné zlepšení, navrhli lékaři Guillaumovi amputaci nohy nad kolenem. "Nejdříve jsem o tom vůbec nechtěl slyšet. Neuměl jsem si představit, že budu žít bez nohy," vypráví. Má potíže s chůzí, jeho pomocníkem jsou francouzské hole. Od osudné nehody zcela rezignoval na dřívější život, plný drog a alkoholových dýchánků. Své tři největší životní vášně - klavír, herectví a box - bude už stěží moci provozovat. "Myslím, že jsem dost silný na to, abych to unesl. Těch několik proklatých let mě změnilo, snad k lepšímu. Teď je pro mě důležitá moje rodina. Mám dvouletou dceru a ani s ní nemůžu jít na procházku, jaké mám bolesti. A můj sexuální život je tím také poznamenán. Už vůbec nespím se svou ženou," říká smutně. Proto se rozhodl: Ano, nechám si nohu amputovat.