Karel Kostka: S IQ 206 pracuje pro studenty!

To je maximum, kterého lze dosáhnout. Na větší hodnotu testy u nás nastaveny nejsou. IQ průměrného Evropana přitom nepřevyšuje 100 bodů!

Padesát procent všech lidí má IQ někde mezi devadesáti až sto deseti body. Karel Kostka se o těch svých 206 bodech dozvěděl před třemi lety v Mense Brno.

„Proč jsem šel na testy? Chtěl jsem vědět, jestli jako ředitel školy nejsem větší vůl než ti moji studenti,“ říká žertem. Nebyl!

Myšlenkový katapult

Karel Kostka maturoval na střední zemědělské škole, ale pěstitelem ani chovatelem se nestal. Táhlo ho to k učitelství. Vystudoval Pedagogickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci a šel do Vsetína na střední elektrotechnickou školu učit češtinu, literaturu a občanskou nauku. Po změně poměrů v republice se mu splnila touha, o které léta snil.

„Můj děda měl ve Vsetíně obchod. Babička až do smrti opatrovala jako vzácnou památku papírové sáčky, do kterých děda dával lidem nákup. Byl na nich nápis – "Koloniální zboží Kostka". A já už jako kluk toužil dát něčemu svoje jméno, realizovat se skrze něj,“ vzpomíná Karel Kostka. A tak založil první soukromou střední školu v republice, ve volných prostorách zdejšího kulturního domu. Dal jí i svoje jméno – Kostka.

"Měli jsme místo pro šedesát studentů, ale sešlo se šest tisíc přihlášek. Ten obří ohlas ukázal, že jsem zvolil správný směr."

Studenti jezdí po světě

Další dva roky Karel Kostka piloval svůj projekt soukromé školy. Hlad po vzdělání v nových oborech byl netušený a ředitel Kostka to dokázal předvídat. A také uměl přesvědčovat. Město Vsetín mu pro jeho školu dalo pozemek a zaručilo se za úvěr. Do osmi měsíců zbrusu nová škola Kostka stála. „Úvěr jsme dávno splatili, padesát profesorů nyní učí zhruba pět set studentů.

Obory? "Škola podnikání, bankovnictví a cestovního ruchu, ale i humanitní gymnázium a pedagogické lyceum. A také řízení firem a informační technologie, jazyky," vypočítává.

Ředitel Kostka založil už v roce 1993 po celé republice celkem čtyřiadvacet poboček své školy. Když se zavedly a osvědčily, prodal své podíly na nich tamnímu managementu. To, co vydělal, investoval do vsetínské školy. „I díky tomu jsme měli prostředky na studia v zahraničí,“ říká. Studenti školy Kostka teď běžně jezdí na praxi ve svých oborech do ciziny.

V Barceloně, Herákleionu na Krétě, Aténách, Cannes a Lipsku se učí, jak vést cestovní kanceláře, hotely, banky...

Otrkávání skončilo

Koníčkem ředitele Kostky, byť ho neříká nahlas, jsou studenti. Dává jim všechno, co může. Škola Kostka má zvuk, mezi jejími partnery jsou automobilka Audi i švýcarská banka. Čerpá z fondů Evropské unie a je zapojena do řady mezinárodních programů – například Phare nebo Leonardo da Vinci.

S manželkou Ivanou, která na škole učí, má dva syny a dceru. Ta u něho studuje. „Jsme tak trochu rodinný podnik a naše otrkávání je už dávno pryč,“ říká ředitel. Na jeho škole jsou Brazilci, Australané, Američané, Slováci i Lotyši. Platí se za ni, měsíc studia stojí 1850 korun. V tom je výuka, učebnice a pomůcky i doučování. Jídlo a ubytování si platí každý sám. Ale ten, kdo studuje na samé výborné, dostane měsíčně bonus 300 korun a nadto ještě čtyřicet procent školného zpátky.

Vydělávat? Ne, učit!

„Co se financí týče, jsme pořád na nule. Protože dostáváme dotace od státu a EU, to, co vyděláme, vracíme zpět do školy. Kontroluje nám to každoroční audit. Na vzdělávání poctivý člověk nezbohatne, ale ta práce za to stojí,“ tvrdí Karel Kostka.

Hodně dá na intuici a – jak říká – kvalifikovaný odhad. Tak dělal i testy IQ v Mense. „Nemám matematické myšlení, a když jsem testy uviděl, možná pět minut jsem byl úplně mimo. Ale pomohlo mi to, čemu říkám orientace v prostoru,“ vysvětluje. Překvapil sebe i odborníky. Dopadlo to tak, že teď testuje zájemce o vstup do Mensy na Vsetínsku on. Maluje i obrazy, má svoje výstavy a také píše dobrodružné romány. Vydal jich už čtrnáct, většina je rozebrána. Podepisuje je jako Karel Cubeca.

„Američané a Britové moje jméno strašlivě komolili, a tak jsem jim je překládal (pozn. aut.: anglicky kostka – cube), Cubeca mi už zůstal,“ směje se Karel Kostka.

Říká, že nezná slastnější pocit než být kantorem. „Když jsem se svými studenty v Aténách a když jim na Akropoli před Panteonem přednáším o dějinách a filozofii, mám skoro až závrať. Ten pocit se nedá s ničím srovnat. Copak bych si mohl přát víc?“