Když není kam jít, pomůže azylový dům. Ale jen na čas

Do azylového domu se dostal podobně, jako většina ostatních tamních obyvatel. Dvacet let pracoval jako dělník v lounské Pragovce. Pak přišel úraz ruky, který ho připravil o práci, a rozvod. Po něm pak bydlel 11 let u sestry. „Přestalo to ale fungovat a já najednou neměl, kam jít. Tenhle azylový dům mi doporučila sociálka,“ řekl s tím, že je v něm spokojený.

Pobyt si platí z invalidního důchodu

Pobyt, který činí 85 korun na den, si platí sám ze svého invalidního důchodu. „Beru 4465 korun měsíčně. Ze sociálky dostávám jen příspěvek na bydlení, který se pohybuje mezi 170 až 180 korunami podle toho, jestli je krátký nebo dlouhý měsíc,“ dodal. I když si s takovým příjmem nemůže moc vyskakovat, našetřil si na netbook, díky kterému je ve spojení se světem. „Je tu sice televize, ale každý se chce dívat na něco jiného. Já si v něm čtu zprávy, sleduji sport, občas najdu nějaký film,“ řekl.

Rok, maximálně dva, pak musí o dům dál

Azylový dům funguje v Lounech už 17 let. Patří městu, spravuje jej Český červený kříž. Do pěti pokojů se vejde 22 mužů. V současné době jich tam žije patnáct. Délka pobytu zde je limitována zákonem. Ten dovoluje smlouvy maximálně na rok. Prodloužit je lze jen jednou. Rozhodování o tom, co dál, čeká teď i Jana Eisenhammera, který už má smlouvu na pobyt v lounském azylovém domě jednou prodlouženou. "Žiji tu už téměř dva roky. Víc nemohu. Budu si muset najít něco jiného. Je tu sice ubytovna Oharka, na tamní nájem mi ale invalidní důchod nestačí a nevím, jestli by mi sociálka přispěla víc. Bojím se, abych neskočil někde mezi nepřizpůsobivými," posteskl si.