Divadlo na Vinohradech se otřásá v základech. Skončí i Havlová?

Ivan Rajmont, za jehož úřadování ztratilo před lety práci mnoho herců v Národním divadle. Současný ředitel Jindřich Gregorini (72) se má zachránit tím, že sestoupí na pozici ekonomického náměstka. Navíc v komisi výběrového řízení na nového ředitele zástupce vinohradského divadla chybí. A to pozici herců, jako je Dagmar Havlová, Ladislav Frej nebo Veronika Žilková, nesmírně ohrožuje.

„Ano. A je to opravdu velmi zvláštní. Když byla v roce 1990 vybrána za ředitelku Jiřina Jirásková, byl jsem tím zástupcem já,“ říká Martin Stropnický, který Blesku poskytl exkluzivní rozhovor.

Jak jste se dozvěděl, že máte být nahrazen?

„Náhodou. Rozhodně to nebylo standardní. Je logické, že ředitel chce mít uměleckého šéfa podle svého výběru. A stejně normální je, že se lidé na vedoucích postech střídají. V případě našeho divadla se ale o tom vůbec neuvažovalo. Aspoň mně to nikdo ani nenaznačil. V červnu jsem měl s radním přes kulturu panem Kauckým schůzku, při které jsme se věcně bavili o budoucí sezoně. Pak, někdy koncem září, jsem se doslechl, že jdeme na řadu mezi prvními.“

Mluvil o tom dopředu ředitel Gregorini?

„Ne, byl jsem opakovaně ujišťován, že pokud by se nás to mělo týkat, tak někdy za dva tři roky.“

Jak si vysvětlujete, že v den, kdy byl vypsán konkurz na nového ředitele, média už přinesla rozhovor s případným novým ředitelem Rajmontem?

„Fakt, že toto jméno poletuje Prahou jako jasný favorit, je zvláštní.“

Je pravda, že v Národním divadle vytvořil černou listinu a třeba Luděk Munzar odešel do předčasného důchodu?

„Kdysi odešli z Národního divadla Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou, poté Ladislav Frej, Jan Šťastný, Simona Postlerová. Říká se, že to bylo pro neshody s novým vedením, které tenkrát Rajmont představoval. Ale podrobnosti neznám. V té době jsem studoval na Diplomatické akademii ve Vídni.“

Vinohradské divadlo se otřásá v základech. Hraje v tom podle vás roli politika magistrátu a peníze?

„Nemám tušení. Nemám čas kout pikle, mám práci. Opakuji, že změnit ředitele je zcela legitimní. Pokud pro to jsou závažné důvody, pak i během jeho funkčního období. Nic tomu ale předem nenasvědčovalo a pak šlo všechno hodně rychle.“

Je vaše funkční období časově ohraničeno?

„Ne. Mě, tedy uměleckého šéfa, si vybírá ředitel divadla. Ředitele vybírá magistrát.“

Co ta funkce vůbec obnáší?

„Umělecký šéf zodpovídá především za to, co divadlo hraje, kdo to hraje a s kým to hraje – tedy kdo je režisérem. Hospodaření, prodej, propagace, výroba, to je věcí ředitele, kterému šéf podléhá.“

Hrajete a režírujete. Dá se říct, že jste se pro toto divadlo obětoval?

„Pracoval jsem naplno, myslím, že poctivě a ze všech svých sil. Nic víc, nic míň.“

Kolik času vám zbývá na sebe samotného?

„Prakticky žádný.“

To se musíte teď cítit mizerně…

„Jak se cítím, je vedlejší. Podstatné je, že ten průběh nahrává spekulacím. Pokud by si mě na radnici pozvali a řekli, že mají vážné výhrady k mé práci nebo že mi děkují za to, co jsem odpracoval, ale že je třeba udělat změnu – bylo by to aspoň nějaké partnerství. Takhle to vyvolává spíš otázky. Já ale opravdu nejsem nějaký studentík. Bude mi 55, mám jistou kvalifikaci a je za mnou nějaká celoživotní práce. Začíná být ale stále jasnější, že právě já mám být hozen přes palubu, aby to vypadalo, že se v pražských divadlech něco děje.“

Když odejdete z funkce, zmizíte také jako herec? A vaše žena Veronika Žilková?

„To záleží na tom, jak to na Vinohradech dopadne. Pokud převládne pocit, že jde o nějakou připravenou hru, určitě uvolníme místo těm »tvárnějším«. Myslím, že už máme věk na to, abychom nepracovali s lidmi, kterých si nevážíme.“

A co budete dělat? Změní to váš život?

„Určitě změní. Zásadně. Ale takové chvíle jsou v životě od toho, aby posilovaly. Postů se křečovitě drží hlavně ti, kteří si nevěří.“

Cítíte se zrazen?

„To jsou silná slova. Pravidelně jsme si s ředitelem Gregorinim slibovali, že – jak se praví ve hře Jistě, pane ministře – spolu zvítězíme, spolu padneme. A vidíte, on se vyjádřil v tom smyslu, že by rád pokračoval, i když v nižší funkci. Ale tak to přece v životě je, ne?“