Karel Otčenášek: Biskup, světec a Švejk

Biskup Otčenášek se narodil ve stejném roce jako papež Jan Pavel II., v roce 1920. Měli i stejné křestní jméno Karel, což Otčenášek rád připomínal. Patřil k takzvané římské generaci, která už téměř celá odešla. Byli to lidé, kteří těsně před válkou přišli studovat do Říma a kdyby nenastoupili k moci komunisté, byli by z nich vesměs vysocí hodnostáři a slavní vědci. Často ale místo toho skončili ve vězení.

Pražáci znají svérázného týnského faráře Jiřího Reinsberga, studenti teologie zase Františka Kotalíka, zatrpklého podivína a znalce několika desítek světových jazyků. Patřil k nim i chartista Josef Zvěřina a také Karel Otčenášek.

Biskup v montérkách

Protože se církev po komunistickém převratu obávala, že dojde na pronásledování, vysvětila tajně několik kněží na biskupy. Patřili mezi ně i Karel Otčenášek a pozdější pražský kardinál František Tomášek. Otčenášek byl za takzvanou vlastizradu v letech 1951–1962 komunistickým režimem vězněn. Vlastizrada spočívala právě v jeho tajném vysvěcení na biskupa, což bylo z hlediska komunistů nezákonné.

Když ho pustili z kriminálu na amnestii, pracoval jako dělník v mlékárně v Opočně. Vypráví se četné historky o tom, jak přijížděly zahraniční delegace a chtěly vidět biskupa, načež přišel muž v montérkách. V jednom komentáři Svobodné Evropy zazněla věta: Polibte mlékařův prsten, je to váš biskup.

Litoměřický biskup a pozdější kardinál Štěpán Trochta čistil zase ve vězení žumpu a na něj se zase jezdily dívat delegace soudruhů, aby bylo vidět, jak se rážně bojuje s přežitky. Ani v roce 1968 se Otčenášek nedočkal nástupu na trůn hradeckého biskupa, pro který byl papežem určen. To mohlo nastat až na podzim 1989.

Nebyl hlavička, ale měl rád lidi

Čím Otčenášek vynikal, byla jeho povaha. Zní to jako hodně otřepaná fráze, ale měl rád lidi. Osobně byl skromný jako světec, i když bylo patrné, že má rád i jakousi církevní okázalost. Bylo to pochopitelné, celá desetiletí žil ve faktickém vyhnanství na faře v severočeských Trmicích a komunisté ho ponižovali.

Po příchodu do Hradce Králové byl postaven před úkoly, které by složily i nadaného manažera. Tím Karel Otčenášek nebyl. Čeští biskupové dokonce absolvovali jakési zahraniční školení, jak se mají věci efektivně řídit, ale výsledek nebyl valný. Jeden ze školitelů řekl tehdy: „Ten Otčenášek, on je takový Švejk, ne?“ V tom dobrém to byla pravda. Biskup byl velmi neideologický a s některými věcmi si hlavu nelámal.

Druhou stranou mince bylo, že chtěl být ke všem dobrý, takže získal mezi duchovními přezdívku Karel Dobrotivý, což bylo míněno ironicky. Mnoho kolaborantů s minulým režimem mělo být vymeteno železným koštětem a on to neudělal. Otčenášek nebyl tvrdý muž, jako jeho předchůdce biskup Mořic Pícha. Nebyl excelentní intelektuál jako jeho nástupce Dominik Duka. Byl ale celý život svůj až na doraz. 3. června měl pohřeb.

(Reflex.cz)