„Nežiju svůj sen, prožívám noční můru.” Mladá maminka (28) trpí následky dlouhého covidu

Než jí koronavirus zruinoval plány, počítala Tiffany Patinoová, že touto dobou bude zpátky v práci. S přítelem se chtěla odstěhovat z babiččina sklepa na předměstí Marylandu, aby mohli svého malého synka vychovávat v důstojnějším prostředí. Možná by si koupili nové auto.

Jenže mladá máma před víc než rokem onemocněla covidem-19 a těžké následky se s ní táhnou doteď. Chronické vyčerpání, bolesti, dušnost, deprese, otoky, nadýmání, ale i zapomnětlivost… to vše jí znemožňuje vrátit se do práce v restauraci, plány na finanční nezávislost jsou tytam. Teď sotva zvládne vzít dítě na hřiště.

„Jdu na procházku a o kočárek se musím opírat jako o chodítko,“ popisuje pro Washington Post a dodává: „To není život, to je přežívání. Nežiju svůj sen, žiju noční můru.“

„Každý den je jako tažení loterie“

Patinoová se bojí dlouho držet svého syna, aby ho neupustila. Každý den si dává šlofíka. Kdyby se teď měla vrátit do pozice servírky nebo hostesky, obává se, že by ji zase vyhodili, neboť by často chyběla. Nevěří si ani na kancelářskou práci. „Cítím se tak stará, tak unavená. Když se potýkáte s tolika syndromy, každý den je jako tažení loterie,“ popisuje strhaná dvacátnice.

Napříč Spojenými státy s přetrvávajícími symptomy zápasí mnoho ze skoro 50 milionů lidí, kteří se dosud koronavirem nakazili. Přesná data nejsou a odhady se liší, ale experti odhadují, že 750 tisíc až 1,3 milionu pacientů je dlouhodobě v takovém stavu, že se nezvládnou vrátit do práce, nebo maximálně na částečný úvazek.

Tzv. dlouhý covid není zkouškou jen pro zdravotnictví, ale i pro vládní záchranné sítě, které nedovedou dobře identifikovat a podporovat lidi s nově se objevujícími chronickými chorobami, na něž se zatím neustálila diagnostika ani léčba. Pojišťovny nechtějí proplácet některé testy, správa sociálního zabezpečení se zdráhá vyhovět mnohým nárokům na invaliditu a i lidé, kteří jsou připojištění na dlouhodobou neschopnost, mívají problém s uznáním svých nároků.

Drsné varování vědců: U přeživších těžkého covidu spíš hrozí, že do roka od nákazy zemřou

Reportéři  listu Washington Post hovořili s třicítkou lidí po napříč USA, kterým covid vzal nejen zdraví, ale i práci. Často ani nešlo o těžký průběh covidu, ale v dalších týdnech a měsících přicházela chronická únava, dušnost, zmatení, zapomínání, nepravidelný či zběsilý srdeční tep, vysoký tlak, bolestivé vyrážky, potíže trávicího traktu či další nepříjemnosti a problémy.

Americká vláda tomu říká „postakutní následky SARS-CoV-2“ neboli PASC. Národní ústav zdraví na výzkum syndromu vynakládá 1,15 miliardy dolarů (26 miliard Kč). Příznaky někdy odezní a přijde falešná úleva, jen aby se zase prudce vrátily po prosté domácí práci jako luxování nebo hrabání listí.

„Měla jsem stovky pacientů, kteří si na dlouhou dobu museli vzít volno, dát výpověď, nebo je vyhodili, či si museli najít hůř placenou práci,“ potvrzuje trend long covidu Janna Friedlyová katedry rehabilitační medicíny na Washingtonské univerzitě. Právě tam takovým pacientům pomáhají nabrat zase sílu, aby se mohli do zaměstnání vrátit.

Ztráta pojištění

V USA funguje jinak zdravotní pojištění, často ho poskytuje jako benefit zaměstnavatel. A se ztrátou práce se tak pojí i ztráta pojištění. „Někteří pacienti mě museli přestat navštěvovat, uprostřed terapie, protože ztratili práci a nemohli si péči dovolit,“ dodává doktorka Friedlyová.

Grafička a kadeřnice Becky Calderoneová z Ohia sbírá účtenky od února. Ona tehdy covid zvládla doma, manžel musel do nemocnice. Oba byli pojištění přes jeho zaměstnání; jejich pojišťovna jako většina ostatních zrušila výjimečné opatření a od února vrátila na léčbu covidu spoluúčast, jaká je pro jiné choroby normální. Po tři čtvrtě roce se oba potýkají s vleklými syndromy včetně nepravidelného tepu a chronické únavy, popsala Washington Postu.

Poničený mozek a nesnadné hledání pomoci

Nějaké šance na pomoc jsou. Hledat je však nemusí být snadné, zvláště pro ty pacienty, jimž dlouhý covid poškodil i mozek. John Buccellato (64) dělal lékaře na pohotovosti na Manhattanu. S covidem ho hospitalizovali už v březnu 2020 – ve stejné nemocnici, kde koronaviru podlehla jeho matka. V jednu chvíli se staral o pacienty na rušné klinice, za pár dní už covid napadal jeho plíce a cévní oběh – ale také se mu podepsal na kognitivních funkcích a emocích.

„Zdrcen mozkovou mlhou i ztrátou kariéry často do telefonu vzlyká, když popisuje svůj boj,“ charakterizoval doktorův stav reportér Washington Postu po telefonickém rozhovoru. „Přemáhají ho emoce, nutkavě pláče a nic s tím nemůže dělat,“ dodává neuropsycholožka Gudrun Langeová, jež Buccellata léčí. Její pacient se opakuje, snadno ho něco zmate.

Dlouhý covid může zhoršovat i paměť. Studie odhalila, jak poškozuje mozek

Zničený lékař uvádí, že se ztrátou zaměstnání přišel i o pojištění, a tak teď dluží desetitisíce dolarů. Má nějaké úspory a majetky, ale žádný pravidelný příjem. Přihlásil se do pojištění COBRA, které pomáhá lidem jako on – po ztrátě zaměstnání. I tomu však vypršela pandemická výjimka a nyní ho stojí 922 dolarů měsíčně (20 800 Kč).

Garážisté mu na chvíli zabavili auto, když nemohl platit 400 dolarů každý měsíc. Teď jeho lexus stojí na ulici a kumuluje pokuty za nepovolené parkování. A doktor neví, jak z toho všeho ven. „Virus mi sebral kariéru. V medicíně teď nemůžu nic dělat, nikdo mě nepřijme,“ svěřuje se Buccellato.

Doktoři černošce nevěřili

S podobnými potíži se potýká Chimére Smithová (39), učitelka z Baltimore, která o nich dokonce svědčila před kongresmany, když v dubnu zhodnocovali situaci kolem dlouhého covidu.

„Rozvinula se mi týlní neuralgie, kvůli které mám pocit oteklé a zatuhlé hlavy, a zkřivila se mi páteř. Často nemůžu vylézt z postele. Strašidelným tempem se mi zhoršovala paměť a kognitivní funkce. Žasnu, že vůbec tyto věty dokážu dát napsat,“ uvedla v dubnu v písemném svědectví pro kongres.

Jak říká, covid ji na pět měsíců prakticky připravil o zrak, objevil se jí zákal. Lékaři to prý odbyli jako „suché oči“. A místo aby poslouchali její dlouhý výčet příznaků, zvažovali, jak ji poslat na psychiatrii.

Dlouhý covid, nebo příznaky v hlavě hypochondrů? Pacientům mnohdy nevěří lékaři ani rodiny

„Během roku jsem se bohužel dozvěděla, že i s uznávanou kariérou učitelky angličtiny, penězi v bance a štědrým srdcem jsem pořád jen černoška v Americe, která nezná dost slov na to, aby přesvědčila doktory a sestry, aby mé potýkání se s dlouhým covidem brali vážně,“ napsala, aby připojila: „I když jsem vše dělala správně, už jsem zase chudá, možná ztratím pojištění. Kdybych neměla milující rodinu, bydlela bych v autě – svém jediném majetku.“

Teď je závislá na potravinových dávkách, úspory utratila. Ještě loni doufala, že povýší na ředitelku školy, teď není schopná se vrátit do práce a bude žádat o invalidní důchod. Od té doby se coby aktivistka snaží pomáhat všem trpícím dlouhým covidem, zvláště těm v černošských ghettech, vystupuje v médiích a debatách.

Správa sociálního zabezpečení Washington Postu sdělila, že za rok obdržela 16 tisíc žádostí o invalidní důchod kvůli covidu; neřekla však, kolik jich uznala či odmítla. Soukromé pojišťovny podle různých svědectví nezřídka takové žádosti zamítají.

Michael Heidenberg (48) ze státu New York měl skrze svého zaměstnavatele zařízené připojištění pro případ pracovní neschopnosti. Slibovalo v takovém případě vyplácet 3100 dolarů měsíčně (70 tisíc korun; jeho plat byl pět tisíc). Teď mu ale pojišťovna řekla, že coby studijní poradce na univerzitě přece pracuje v kanceláři a může u toho sedět. Vůbec nevzali v potaz, že se nedokáže dlouho soustředit ani problémy s vysokým tlakem, s čímž se potýká od loňské nákazy.

Totéž musejí teď brát v potaz manažeři. „Zaměstnavatelé nejsou zvyklí na takové situace. Pacientům často řeknou, vraťte se, až budete 100% fit, což ale může být pěkně dlouhá doba,“ řekl Washington Postu Greg Vanichkachorn, který se na dlouhý covid zaměřuje na prestižní Mayo Clinic. Jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci-pacienti by se měli umět přizpůsobit. Například pracovat více z domova a jen na částečný úvazek, než zase naberou síly.