Odvážný experiment: Město zavřelo školy v ghettech, žáky vozí do lepších. Vyplatilo se?
Tři paneláková sídliště na okraji francouzského města Toulouse jsou domovem pro nějakých třicet tisíc lidí – z 95 % přistěhovaleckého původu, hlavně ze severní a západní Afriky - a na jihu Francie platí za jedny z nejhorších městských čtvrtí. Ale každé všední ráno se účastní mimořádného sociálního experimentu, píše BBC.
Dvě místní školy úrovně collėge (cca 11-15 let) měly nejhorší výsledky z Toulouse a celého kraje Haute Garonne. Před čtyřmi lety se místní úřady tyto školy zavřít a žáky vozit do lepších v centru Toulouse, čtvrtého největšího města Francie.
Za projektem stojí Georges Méric, předseda rady kraje Haute Garonne, ze Socialistické strany. „Společenská inkluze těmto dětem nabízí lepší cestu, jak ve škole uspět,“ řekl pro BBC. „To znamená integrovat ta ghetta se zbytkem francouzské společnosti a zajistit, že životy občanů nejsou předurčeny sociálně.“
Kamarádi mimo ghetta
V sedm hodin ráno se děti začínají vynořovat z paneláků a čekají na zastávkách. Dohromady tu děti nabírá 17 autobusů a vozí je do 11 různých škol v Toulouse. Cesta trvá 45 minut až hodinu. V každém autobuse jede také sociální pracovník, který má řešit případné problémy a koordinovat s rodiči a školou.
Jednou z nich je, od samého začátku projektu, Laounia Benguetaibová. Vyžaduje takřka vojenskou disciplínu. Sundat kapuce, vypnout telefony, zapnout si bezpečnostní pásy. „Je to skvělý projekt, děti se zvykly a dobře se v nových školách integrovaly. Udělaly si nové kamarády mimo sídliště. Mají velké štěstí,“ pochvaluje si pro BBC.
A děti, jak se zdá, to potvrzují. Adam Arcy (13), s marockými kořeny, prý nerozlišuje mezi přáteli z domova a ze školy. Kensa má teprve 11 roků, takže je v projektu nová; říká, že si za poslední měsíce zlepšila známky, čistě proto, že se domácí úkoly dělají ještě ve škole a v hodinách ji učitelé víc kontrolují. Mnohé děti nemají pořádnou podporu rodiny, která by je ke vzdělání motivovala.
Projektu se zatím zúčastnilo 1140 žáků z ghett. Výsledek je ohromující. Předtím skoro polovina tamních dětí po ukončení collėge (obdržení diplomu brevet) dál do školy, vlastně na střední, nepokračovala. Teď odpadá necelých 6 %. A známky sídlištních žáků se zlepšily skoro o 15 %.
„Rozvážení se stalo klíčovým, poněvadž podporuje integraci,“ schvaluje praxi Bernard Vigouroux, ředitel školy, kam 70 z těchto dětí dojíždí. „Žáci z obou komunit se naučí o sobě navzájem i o různých životních zkušenostech, pomáhají si. Pracují týmově a je to vše velmi pozitivní,“ říká ředitel.
Odpor pravice
Dokonce si vzdělání svých ratolestí víc začali všímat někteří rodiče. „Můj syn se učí líp než kdy dřív, mísí se s žáky z jiných kultur. Zlepší to jeho životní příležitosti,“ věří Adamův otec Maxence Arcy a dokládá to hrdě zarámovanými vysvědčeními. Do té doby vyrůstal na sídlišti, kde spíš než francouzština zní arabština.
Jistý odpor tu byl, ale ne od rodičů, jak říká krajský vládce Méric – nýbrž od politické opozice zprava. „Snad se obávali, že budou chudé děti z ghett chodit do škol pro buržoazii. Ale děti buržoazních rodičů je uvítaly. To je pro nás velmi důležité,“ uvedl Méric. „Tento projekt, realizovaný naším krajem a ve Francii jedinečný, podporuje úspěch všech studentů, nehledě na jejich původ a bydliště,“ dodal na sociální síti LinkedIn. „Sociální inkluze nabízí dětem větší šance uspět ve škole,“ přidal na Twitteru.
„Ve Francii bylo nepředstavitelné zavřít dvě školy a děti rozvážet do města. Je to jediný případ v zemi,“ uvedl pro Café Pédagogique Choukri Ben Ayed, sociolog z Limoges, který projekt podrobně sledoval.
Příklad z USA
Příklad si ale mohli vzít ve Spojených státech. Tam se tato praxe zvaná bussing („autobusování“) objevovala od 50. let. Roku 1954 Nejvyšší soud prohlásil rozdělování škol na bělošské a černošské za neústavní. Ty černošské pochopitelně dostávaly od států méně peněz a bývaly horší.
Za pár let začaly autobusy vozit malé černochy, potažmo hispánce do lepších škol. V 70. letech už šlo dokonce o dvousměrný rozvoz – bílí žáci zase museli dojíždět do škol v „barevných“ oblastech. Dlouhá léta druhou, ale i první formu bussingu odmítali mnozí bílí rodiče a politici.
„Obojí bylo kontroverzní,“ říká dnes profesor Matthew Delmont, historik Dartmouthovy univerzity a autor knihy Proč bussing selhal. „Protestující ne vždy mezi oběma formami rozlišovali, ale okrsky, kde se snažili o dvousměrné programy, zažívaly protestů víc,“ řekl pro BBC.
Někdy byly protesty docela masivní a násilné. Na žáky létaly cihly, autobusy museli doprovázet policisté, politici byli pod tlakem, aby s programy skončili. „Když odhlédneme od kontroverzí, zkušenost žáků byla dost pozitivní,“ dodává Delmont s tím, že výzkumy ukázaly, kterak zejména studentům z etnických menšin bussing pomohl. „Je rozpor mezi efektem na studenty, který byl pozitivní, a způsobem, jakým se o tom hovořilo v mediálních a politických kruzích, kde se to prezentovalo jako neúspěch.“
Od nuceného dojíždění se od 80. let ustupovalo, byť ho některým školám dodnes nařizují soudní příkazy. Celkově se ale zase americké školství segreguje.
Na minulost bussingu se obrátila pozornost americké politiky předloni, při debatách před primárkami Demokratické strany. Mimo jiné i proto, že roku 1975 senátor Joe Biden podpořil návrh zákona zakazující federální financování bussingu. „V Kalifornii byla jedna holčička, kterou autobusem vozili do školy. Ta holčička jsem byla já,“ horlila tehdy Bidenova vnitrostranická rivalka, senátorka s černošskou a indickou krví. Primárky však vyhrál Biden, jakož pak i volby. Ty už ale v tandemu s touto senátorkou – Kamalou Harrisovou, jež tak ukazuje, že praxe bussingu může znevýhodněnému žákovi pomoci nastartovat velikou kariéru.
Projekt v Toulouse dosud vyšel v přepočtu na 1,4 miliardy korun a z experimentu už je norma. Podle Ben Ayeda velmi pomohlo, že nešlo o politiku natvrdo nařízenou shora, nýbrž o ní krajská rada dokázala přesvědčit všechny zúčastněné – mj. se konala stovka schůzí s rodiči a veřejností. Další města napříč Francii se od Toulouse inspirují a také začínají děti z ghett vozit do lepších škol.
