Strach Ujgurů v Afghánistánu: Pošle je Tálibán do čínských koncentráků? Peking rád zaplatí

Jak se začíná usazovat situace po bleskovém ovládnutí Afghánistánu hnutím Tálibán, malá skupina se shromáždila v domě v Mazáre Šaríf na severu země. Hosté přicházeli diskrétně, po jednom či dvou, snažili se nebudit pozornost. Byli to hlavně starší z místní komunity Ujgurů; někteří se připojili z dalších měst přes Skype. Panovala neveselá nálada, obavy. A řešila se jediná věc: útěk.

Jeden muž ze skupiny zkoušel obvolávat aktivisty v Turecku s prosbou o pomoc. První kontakt telefon nebral. Druhý se dušoval, že udělá vše, co bude v jeho silách, jenže toho teď moc není. Ani další úsilí nedopadlo nadějně. „Nikdo nám teď nepomůže,“ řekl reportérovi BBC jeden z účastníků setkání. „Jsme zděšení, všichni jsou zděšení.“

Útlak Ujgurů v Číně

V Čínské lidové republice žije asi 12 milionů Ujgurů, konkrétně v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, jak zní oficiální název; někteří Ujguři svůj kraj nazývají Východní Turkestán a přáli by si samostatnost. Od roku 2017 tu, spolu s dalšími muslimskými menšinami, čelí státní kampani masových detencí, přísného dohledu (za pomoci nejmodernějších technologií), nucených prací, potlačování kultury, ba podle některých zdrojů i nucené sterilizaci, znásilňování a mučení.

Peking toto vše rozporuje a tvrdí, že pracovní lágry jsou jen vzdělávací střediska usilující o potlačování extremismu, připomněla BBC. Někteří Ujguři se totiž uchýlili k teroristickým útokům na představitele čínského režimu.

Čína páchá genocidu, seberme jí olympiádu: Kanadští poslanci mají jasný názor

Jiní z Číny odešli. Jsou spříznění se středoasijskými turkickými národy jak etnicky a jazykově, tak náboženstvím – islámem, takže jich nemálo našlo domovy v bývalých sovětských republikách. Sin-ťiang přímo sousedí s Afghánistánem, a tak i tam jsou nyní odhadem dva tisíce Ujgurů. Mnozí z nich ani v Číně nebyli a narodili se v exilu, do nějž jejich rodiče odešli i před desítkami let. V afghánských dokladech mají však stále napsáno „Ujgur“ nebo „čínský uprchlík“. Nyní se obávají, že Čína využije odchodu západních vojsk, v novém Afghánistánu posílí svůj vliv – a na Ujgury si došlápne.

„To je pro Ujgury v Afghánistánu nyní největší obavou,“ říká padesátník z Kábulu. Co se Tálibán chopil moci, neopustila prý jeho rodina dům. „Bojíme se, že Tálibán pomůže Číně kontrolovat náš pohyb nebo nás přímo zatknou a předají Číně,“ svěřil se pro BBC. A podobně odpovídali všichni ostatní Ujguři, které britský reportér kontaktoval.

„Už je to deset dní, co sedíme doma, naše životy se zastavily. Na dokladech máme jasně napsáno, že jsme Ujguři,“ popsal další otec z Mazáre Šarífu.

Ujgury za investice

Zdaleka to není jen paranoia ve vyhrocené situaci. Nezisková organizace UHRP dokumentuje stovky případů, kdy Peking dokázal přimět jiné země, aby mu ujgurské exulanty vydaly. „Naše data ukazují, že nejméně 28 zemí světa pomáhalo čínské šikaně a zastrašování Ujgurů, zejména na Blízkém východě a v severní Africe (657 případů) a v jižní Asii (665 případů). 1151 Ujgurů bylo v hostitelských zemích zadrženo a v 395 případech byli deportování zpátky do Číny,“ napsala UHRP.

„Čína vydatně investovala v zemích střední Asie a vybudovala úzké diplomatické vztahy, v důsledku čehož tam jsou Ujguři cílem místní policie i čínských agentů,“ popsal pro BBC Mehmet Tohti, ujgurský aktivista v kanadském exilu. „Z předchozích příkladů víme, že úzké diplomatické vztahy s Čínou vedou k perzekuci Ujgurů.“

A čínští policisté vyhledávají i Ujgury na Západě, zvláště ty, co si dovolí o situaci v Číně otevřeně hovořit. Snaží se na ně apelovat či vyhrožovat, například varováním před možnými postihy pro jejich blízké v Sin-ťiangu, jak psala BBC.

„Černé zlato.“ Číňané v koncentrácích holí muslimky a vlasy prodávají do USA

Takových osudů se teď bojí i Ujguři v Afghánistánu. Peking se vůči Tálibánu v posledních měsících tvářil docela vstřícně. V červenci si pozval delegaci zástupců hnutí; Tálibán „sehraje důležitou roli v procesu usmíření a rekonstrukce Afghánistánu“, řekl jim ministr zahraničí Wang I. Na oplátku islamisté slíbili, že území Afghánistánu nebude sloužit jako základna (ujgurských) teroristů pro výpady do Číny.

„Hlavní obavou Číny je, zda se Tálibán nebude vměšovat do jejích vnitřních záležitostí v Sin-ťiangu,“ vysvětluje Š' Jin-chung, profesor Čínské lidové univerzity. „Čína tuto obavu na bilaterálním setkání v červenci zdůraznila, ovšem dřívější jednání Tálibánu a bujná hrdost vyplývající z jeho čerstvého vítězství mohou vést čínskou vládu k nedůvěřování slibům Tálibánu,“ řekl listu Independent.

Paradoxní nadějí pro Ujgury mohou být jejich extremisté, kteří měli s některými bojovníky Tálibánu blízké vztahy. Zároveň ale Tálibán měl už nějaké styky s Čínou, která ho teď může lákat sliby investic, budování infrastruktury i diplomatického uznání.

Převrat jako příležitost, nebo hrozba? Čína a Rusové o opatrných stycích s Tálibánem

„Čínský projekt Nová hedvábná stezka dává Pekingu velký vliv v zemích, s nimiž spolupracuje, a ty pak často Ujgury obětují,“ prohlásil Bradley Jardine, odborník na čínskou ekonomickou diplomacii. „I Tálibán bude doufat v ekonomické výsady a tolik potřebné investice a Ujgury může nabídnout jako jistou protihodnotu.“

„Od svého narození v Afghánistánu pamatuju jenom válku. Čtyřicet let válek, jedna za druhou,“ svěřuje se otec z Mazáre Šaríf s tím, že už to pro něj není nic nového - oproti útlaku v pravlasti. „Číny se bojíme víc, tam si to nedovedeme představit.“