Převrat jako příležitost, nebo hrozba? Čína a Rusové o opatrných stycích s Tálibánem

Čína a Rusko, plus sousední Pákistán, jsou podle BBC jediné tři země, které po kolapsu vlády v Kábulu neevakuovaly své ambasády. Všechny mají v Afghánistánu eminentní zájmy a ambice, zároveň pro ně však je vzestup radikálních islamistů bezpečnostním rizikem.

Hnutí Tálibán je, aspoň formálně, na ruské černé listině, tedy na seznamu teroristických organizací. Po kolapsu afghánské vlády Moskva informovala o prvních kontaktech s představiteli islamistických dobyvatelů.

Uznání vlády Tálibánu

„Evakuace ambasády se nepřipravuje,“ řekl zvláštní zmocněnec prezidenta Vladimira Putina pro Afghánistán Zamir Kabulov agentuře RIA-Novosti. „Jsem ve styku s naším velvyslancem, pracují poklidně a bedlivě sledují, jak se události vyvíjejí.“

„Tálibán vytvoří teroristické centrum,“ varuje Zeman. Obul se do USA i NATO a zmínil selhání

„Berte v potaz, že všechna provinční střediska ovládli pokojně, bez jediného výstřelu. Zatím nás uspokojuje, že se Tálibán a nová vláda chovají umírněně,“ dodal pro televizi Rossija 24. Zatím Moskva představitele Tálibánu jako novou vládu Afghánistánu formálně neuznává, ale podle Kabulova je to spíš otázkou času: „Pokud se nová vláda nadále bude chovat takto, bude udržovat pořádek a základní občanské svobody a lidská práva, tak ji uznáme,“ pokračoval Kabulov.

„Přijde mi, že s Tálibánem se dá z dlouhodobého hlediska lépe jednat než s loutkovou vládou v Kábulu,“ citovala ho RIA-Novosti. Také v pondělí informoval, že Tálibán zaručí ochranu ruské ambasády v Kábulu. Hnutí je zjevně jednáním s Moskvou otevřené, v úterý se s jeho představiteli setkal ambasador Dmitrij Žirnov.

Přehledně: Poslední vojáci USA odletěli z Afghánistánu, Tálibán oslavil převzetí moci

Zatímco diplomaté západních zemí, zvláště těch podílejících se na bojích proti Tálibánu a teroru, z Afghánistánu prchají, Rusové mohou blahosklonně zůstat a čekat na příležitosti. A Západu se poněkud pošklebovat.

Přitom Rusko, respektive Sovětský svaz v 80. letech s invazí do Afghánistánu pohořel podobně jako nyní západní koalice. Jenže když Michail Gorbačov roku 1989 vojska ze země stáhl, komunistická vláda prezidenta Muhammada Nadžibulláha se udržela ještě tři roky. Nynější prezident Ašraf Ghaní a jeho ministři nyní uprchli ani ne tři měsíce poté, co americký prezident Joe Biden ohlásil urychlený odchod svých vojáků.

Děsivý americký experiment

Ruské ministerstvo zahraničí podotklo, že comeback Tálibánu přišel jako „důsledek takřka úplné absence odporu ze strany národních ozbrojených sil vycvičených Spojenými státy a jejich spojenci“. A šéf úřadu Sergej Lavrov si v telefonátu rýpl do svého amerického protějška Antonyho Blinkena, když použil výraz „de facto změna režimu“; stejně se před dvaceti lety označovala americká snaha o svržení Tálibánu.

Ještě pichlavěji komentuje situaci Lavrovova mluvčí Marija Zacharovová (český čtenář si může vybavit její jízlivosti z diplomatické kauzy Vrbětice): „S děsem svět sleduje výsledky dalšího historického experimentu Washingtonu,“ napsala v neděli na Facebook.

Dvojsečně také připomněla, kterak prezident Ronald Reagan v 80. letech velebil džihádisty bojující proti sovětské invazi: „Afghánští bojovníci za svobodu – mudžáhedíni – jsou domácí hnutí, které se přehnalo svou horskou krajinou, aby čelilo cizí vojenské mocnosti ohrožující jejich náboženství a jejich způsob života. S minimální výzbrojí a organizací velká většina Afghánců předvedla, že se nenechají ovládnout a jsou připraveni položit své životy za nezávislost a svobodu,“ pronesl Reagan v prosinci 1983. Právě z mudžáhedínů se pak formoval Tálibán.

Putinův zmocněnec a šéf asijského odboru na ministerstvu zahraničí Kabulov vztahy s Tálibánem už nějakou dobu rozvíjí. Ministerstvo jeho představitele už roku 2018 pozvalo na konferenci o afghánské situaci roku 2018, čímž jim vylepšilo image. „Účast hnutí Tálibán bude velkým přínosem pro utváření dobrého prostředí pro přímá jednání mezi vládou, hnutím Tálibán a představiteli širokých občanských a politických kruhů země,“ citovala tehdy CNN ministra Lavrova.

Zároveň mohla Moskva islamistickým povstalcům dodávat zbraně, například odstřelovací pušky, kalašnikovy a těžké kulomety – jak zachycovala videa, která CNN obdržela roku 2017. Dvě odnože Tálibánu přímo tvrdily, že mají výzbroj pocházející od Rusů; Moskva to ovšem popírala.

Mediale od Putina

„Moskva teď oslavuje, že se sázka na Tálibán vyplatila,“ komentuje pro CNN Arkadij Dubnov, nezávislý ruský analytik specializující se na střední Asii. „Zamir Kabulov může počítat s medailí nejvyššího řádu od prezidenta, protože jeho riskantní hra s podporou Tálibánu přivedla Rusko do stavu, kdy může předvádět, že se Tálibánu neobává, na rozdíl od západních diplomatů. Je to dobré PR pro Rusy i pro Tálibán.“

Po kolapsu dvacetiletého amerického experimentu s budováním státu má teď Rusko zase prostor v regionu posílit. Není ale namístě vnímat vztahy černobíle, jako čistou rivalitu USA a Ruska. Vladimir Putin byl prvním ze světových vůdců, kdo zavolal prezidentu Georgi Bushovi po teroristických útocích 11. září 2001. Rusko tehdy bojovalo s muslimy v Čečensku, Bushovu válku vyhlášenou terorismu schvalovalo. Ruský vzdušný prostor se otevřel humanitárním letům, Moskva dala zelenou rozmístění amerických vojáků ve středoasijských zemích, tedy své sféře vlivu.

Na jednu stranu se Rusko obávalo šíření militantních islamistů v horském regionu, nakonec ale převážila chuť sledovat, jak si tam Američané nabijí nos. Bleskový pád kábulské vlády však nyní překvapil i Kreml, převrat a jeho důsledky v nestabilní střední Asii – například uprchlické proudy – mohou být i pro Rusko ještě nebezpečné.

„Ministr sám sekal zlodějům ruce.“ Reportér popsal děsivou krutovládu Tálibánu

I proto podniká Moskva v oblasti vojenská cvičení: 10. srpna dokončilo jedno v Tádžikistánu, 20 km od afghánské hranice, jehož se účastnili ještě i sousední Uzbekové, informovalo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.  

Boj s teroristy byl také předmětem týdenních válečných her v severozápadní Číně, kam Peking přizval ruské vojáky, jak informovala CNN. Už před dvaceti lety (pár měsíců před útoky 11. září) Čína a Rusko s dalšími středoasijskými zeměmi založily vojenský pakt - Šanghajskou organizaci pro spolupráci.

Útlak Ujgurů a terorismus

Pro Rusko je Afghánistán „na zadním dvorku“, nebo jak oficiálně nazývá svou sféru vlivu, v „příhraničí“. Čína s ním ovšem přímo sousedí a investovala v něm dost financí, připomíná CNN. Hodně se proto hovořilo o tom, jak by mohla zaplnit mocenské vakuum po odchodu Američanů a spol. Úvahy posílil ministr zahraničí Wang I, když se v červenci setkal s představiteli Tálibánu – hnutí „sehraje důležitou roli v procesu usmíření a rekonstrukce Afghánistánu“, jak tehdy prohlásil.

Čína sice nebyla terčem Al-Káidy ani Tálibánu, hrozba islamistického terorismu je tam ovšem také reálná. S Afghánistánem sousedí zrovna Ujgurskou autonomní oblastí Sin-ťiang. Horské území obývají Ujguři, spříznění se středoasijskými národy jak etnicky a jazykově, tak náboženstvím – islámem. Peking jejich kulturu potlačuje a některé Ujgury tím dohnal k teroristickým činům.

Čína páchá genocidu, seberme jí olympiádu: Kanadští poslanci mají jasný názor

„Čína většinou Afghánistán nevnímá z hlediska příležitostí; skoro výhradně je to o čelení hrozbám,“ řekl začátkem srpna pro European Council on Foreign Relations Andrew Small, specialista na čínské zahraniční vztahy. „Americká vojenská přítomnost se brala jako geopolitická hrozba, podobně jako sovětská v 80. letech, ale Peking ji postupně začal vnímat jako menší zlo. Potlačování militantního islamismu na čínském zadním dvorku a zabíjení bojovníků, kteří figurovali i na čínském černém seznamu, mělo prioritu nad mlhavými obavami z toho, jak by Spojené státy mohly využít své základny v Afghánistánu pro strategické účely.“ Proto také Peking vytkl Washingtonu „nezodpovědné, unáhlené stažení“ vojáků.

„Hlavní obavou Číny je, zda se Tálibán nebude vměšovat do jejích vnitřních záležitostí v Sin-ťiangu,“ dodává Š' Jin-chung, profesor Čínské lidové univerzity. „Čína tuto obavu na bilaterálním setkání minulý měsíc zdůraznila, ovšem dřívější jednání Tálibánu a bujná hrdost vyplývající z jeho čerstvého vítězství mohou vést čínskou vládu k nedůvěřování slibům Tálibánu,“ řekl listu Independent.

Nová hedvábná stezka

Vlastní vojáky však čínští komunisté do Afghánistánu poslat nehodlají, dlouho se řídí politikou nevměšování. „Maximum, co Čína může udělat, je evakuace čínských občanů v případě masivní humanitární krize a podíl na poválečné obnově a rozvoji,“ hlásá nedělní článek ve státem vlastněném deníku Global Times. Rozvojové projekty by se mohly zahrnout pod hlavičku mezikontinentální iniciativy Nová Hedvábná stezka, tedy (navrhovaných) masivních investic do infrastruktury zemí od čínských sousedů po Evropu a Afriku.

Právě tu může vzestup Tálibánu nepřímo ohrozit i v dalších zemích střední Asie – pokud dodá odvahu jiným islamistickým povstalcům, partyzánům a teroristům. Alespoň zatím každopádně Peking převrat komentoval s opatrnou vstřícností: „Čína respektuje právo afghánského lidu nezávisle si určit vlastní osud a je ochotná nadále rozvíjet přátelské vztahy a spolupráci s Afghánistánem,“ řekla podle portálu Al-Džazíra mluvčí čínského ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing. „Čína si přeje, aby Tálibán potlačil všechny druhy teroristických a kriminálních činů a umožnil afghánskému lidu žít bez války a obnovit jeho krásnou vlast."